V Karibiku, asi hodinu letadlem od ostrova La Margarita, se nalézá vzácná destinace, kterou lze nazvat „venezuelskými Maledivami“. Jejich centrem je pohádkový ostrůvek La Roques.
Podobnost čistě náhodná: tytéž placky v moři:
Šťastně jsme přistáli na miniaturním letišti miniaturního ostrůvku:
Prvním bodem programu dvoudenního výletu bylo šnorcholování. Katamarán nás dopravil kousek o jedné z menších „plackek“ a dvě průvodkyně (španělská a anglická) nám až podezřele a přespříliš důležitě začaly vysvětlovat, co nás čeká a jaké postupy nutno dodržovat. Přišlo mi to komické - co může být na šnorchlování složitého? Navíc nám rozdaly oranžové záchranné vestičky - prý povinné - a husím pochodem nás vedly vodou na ostrůvek.
Nastalo další složité vysvětlování, že plavat se bude v úzkém koridoru na protější ostrůvek a zase zpět, výhradně po dvojicích a pěkně za ssebou. Organizované šnorchlování! Proč? Jsem zvyklá šnorchlovat si tempem, kterým chci a kde chci. Jenže tady je to jinak - korály jsou chráněné. A nejen to - brzy jsem pochopila, proč ony směšné záchranné vesty. Průvodkyně nasadily vražedné tempo - těžko jsem stíhala, neboť se potápím teprve pár let, voda není úplně můj živel a s ploutvemi plavat neumím. Dostala jsem se asi doprostřed a najednou mnou začaly smýkat vlny a divný spodní proud narážet do hrozivě působích útesů, navíc jsem musela neustále plivat vodu, která se dostávala do trubice. Hloubka, rybek pode mnou pár a korálů ještě méně - navíc ani při zuřivém tempování nemáte čas pozorovat to, co je pod vámi. Proč tohle absolvuju? A tak jsem naznačila příteli, že se vracíme, a hodila jsem zpátečku. Mezitím jsem si ale sáhla na dno - ne to mořské, ale své, životní. Chvílemi jsem totiž propadala panice, že se utopím. U břehu bylo vše ok. Přítel se usadil na skále a já začala prozkoumávat mělké moře okolo. Zázrak pár centimetrů pod hladinou: nádherné barevné korály a spousta rybek, chvíli jsem se bez hnutí kochala, a najednou slyším, jak mě volají zpátky. Zakázané území. Mezitím se vrátila naše skupinka a mladá Češka se na otázku, jaké to bylo, jen ušklíbla: „No, tak jsme si zaplavali...“. Nejvíc jsem tedy, byť pár minut a „ilegálně“, viděla pod vodou já.
Ubytování nás čekalo v roztomilých, leč prostých hotýlcích se zajímavými chodbičkami.
Městečko je vpravdě kouzelné - unikátní. Před večeří jsem lítala po náměstí a fotila, co se dalo - třeba Madonu vedle Chavese:
A také nádherný průhled na přístaviště či pyramidu z mušlí:
Příště vás zvu mezi Indiány: projedeme se v lodičce mezi krokodýly, přespíme v deltě Orinoka a zalovíme si dravé piraně.
Nový komentář
Komentáře
samá lákadla,hned bych vyrazila
akčak — #17 tak pojedem spolu,u nás je to stejné
také bych jela ,ale nemám s kým ,tem muj by nejel ani za nic
... hned bych vyrazila
Pěkné zážitky
jo :-)
dala bych si říct
Anai — #3 Ta zatoka mi pripomina Akumal Beach v Mexicu
. Stejna barva vody a uplne hladoucka hladina bez jedne vlnky. Tam zase muzes plavat s velikanskymi zelvami.
Já tam chci
pěkné čtení
Zajímavé zážitky
paráda
nádhera
Opět zajímavé čtení, tiše závidím.
Je to hodně zajímavé
Dudlajlama — #1 Jenže tam to prostě bylo zakázané - oni si cenní těch korálových ostrovů a myslí si, že každý turista je v mělčinách pošlape a zničí.
To je nádhera
Jela bych hned 
Tak tohle se mi zatim libi nejvic, tedy ostruvek
. Ja dobre vim, proc se vyhybam organizovanemu snorchlovani. Potrebuju na klidny zazitek i klidnou vodu a ne, ze se mi prevaluji pres hlavu metrove vlny, zaplavuji mi trubku a ja se v pravidelnych intervalech topim.