Zatímco pár krásných fotek ano - podívejte se, co ještě krásného lze na Isla Margaritě ulovit.
Obří kaktus:
Květ, který se mi doma na stejném kaktusu nikdy nepodařilo vypěstovat:
Strom, v jehož větvích rostou kaktusy
Nádhernou velkou ještěrku:
Motýla s dokonalými mimikry:
Zvířátka jsme obdivovali i v malé místní soukromé ZOO, sloužící spíše jako útulek. Třeba tahle opička by se hodila určitě na plakát aktivistů proti týrání zvířat - ve skutečnosti jí zřejmě nic nechybí, dokonce jí pouštějí z klece ven.
Do obří voliéry s obřími papoušky jsme pro změnu byli vpuštěni my - vyvázli jsme bez uklování:
Prohlédli jsme si druhý nejstarší kostel v Latinské Americe
a obrázek indiána v muzeu.
Vylezli jsme do posledního patra majáku a objevili tam nevěstu s fotografem:
Za maskou v obchodu se suvenýry se skrývá německá průvodkyně, která nás okruhem po Isla Margaritě povozila a prozradila nám, že Chaves se neléčí na Kubě, ale je zřejmě už dlouho mrtvý, což se provalí, až nastane den, kdy bude muset podpisem potvrdit prezidentskou funkci. Patřila k opozici a měla pravdu...
O víkendu nastartují domorodci často hodně rozpadlé vozíky,
naloží do něj piknikovou chladničku s jídlem, colou, rumem a hurá na veřejnou pláž! Druží se, cachtají, jedí, pijí, surfují a je jim dobře - až jim tu spokojenost Čech může závidět!
Na další pláži, kam chodí spíše turisté, se jiní snaží vyrobit
a prodat, co a hlavně jak to jen jde:
Ale takhle to chodí i v Praze.
Poslední snímek pochází z rybářského tržiště: Za vydatné asistence pelikánů rybáři přivážejí své úlovky, které ihned zpracovávají a prodávají. Ačkoliv ryby miluju a celé tři týdny nic jiného na dovolených u moře nejím, moc se mi tam nelíbilo:
A abych dostála slibu, že v každém dílu najdete adrenalinový zážitek, tak tady máte ten poslední, opět z letiště: Kromě klasického protiteroristického odbavení (kufry + brána se senzory + pasy), ještě drsná protidrogová kontrola, prováděné vojáky se samopaly.
Stáli jsme ve frontě a pozorovali, že si cíleně vybírají přesně typově a věkově muže, jako je můj přítel, kterým vysypou kufr a prohrabávají dlouho obsah.
Co teď? Když jsme přistoupili k přepážce, začal rázný výslech: Proč jsme do země přijeli, jak jsme tu byli dlouho, co s sebou vezeme, atp. Udělala jsem ze sebe totálně zmatenou naivní blbku, která absolutně nerozumí, co se po ní chce, roztomile jsem se na vojáka usmívala a tajně vysílala pozitivní energi. Voják s úšklebkem mávl rukou, ve smyslu: Ježišmarjá, odveďte si tu nemožnou ženskou, a naše kufry byly zachráněny. Nedovedu si totiž představit, jak bychom do nich jejich obsah ve stresu a fofru znovu nacpali.
Rychle jsme se ze strachu otřepali a přítel mě ponoukal: „ Zkus je vyfotit...“ Nenápadně jsem vylovila malý foťák z kabelky a ještě nenápadněji asi z 6 metrů zmáčkla. To byl fofr! Jeden z vojáků k nám přiběhl a foťák si vyžádal. Nebyl ale důsledný a jeden ze snímků nám zůstal jako památka, i když je rozmazaný. No nazdar, teď jsme si to zavařili, litovali jsme své oprsklosti. Po kufrech nám sice nešli, ale těsně před vstupem do tubusu velkého transoceánského letadla kázali: „Muži vlevo, ženy vpravo!“ A ještě jednou jeho příští živý obsah doslova pěkně „proklepali“.
Takže, milé čtenářky, jestli si myslíte, že adrenalin nelze zažít při obyčejném „mastňáckém“ zájezdu s cestovkou, ale pouze individuálním baťůřkářským způsobem, přesvědčily jste se jistě při čtení všech deseti dílů, že ve Venezuele tohle opravdu neplatí! Tak pěkné cestování a můžete si tipnout, kam se vydáme příští rok!
Nový komentář
Komentáře
tak toto jsou stejně dobré adrenalinové zážitky, jako když si vyzkouším skok padákem nebo jízdu v rychlém autě
krásné fotky
Anai — #4
je to asi pět let. Ale ten nepříjmený zážitek mám pořád před očima.
Hanula — #3 V Řecku? To je divné... normálně se může fotit na letištích, jen zřejmě vojáky ne. Ale v EU normálně na letištích nebývají - ještě se samopalem... možná někoho hledali, nějaké nebezpečného zločince.
Nevím, kam se vydáte příště, ale přej izas spoustu zážitků
Nádherný papoušek i maska
