Už jako malá jsem se vždycky těšila na Ježíška, měsíc až dva před Vánocemi začaly u nás doma velké přípravy. Uklízelo se a já abych byla hodná holka, tak jsem se snažila také pomáhat. Nejraději jsem měla když se peklo cukroví, to se mne mamka s babičkou nemohly zbavit a snažily se mě pověsit na krk dědovi. Chodila jsem do první třídy a tak jako většina dětí jsem si nejvíce ze všeho přála pod stromečkem dostat boby.
Vánoce už pomalu klepaly na dveře, doma to krásně vonělo cukrovím, jehličím od stromečku a přípravou sváteční štědrovečerní večeře. Vše proběhlo jako vždy a už jsme se sešli u stromečku, první co jsem hledala byly vytoužené boby, k mému zklamání tam nebyly. Když se setkal můj pohled z máminým, tak už to nemohla vydržet a říkala: „Běž se podívat ven třeba ti je Ježíšek nechal tam.“ Byla jsem hrozně ráda, měli červenou barvu a byli venku opřené o garážová vrata.
Vánoční detektivka - indicie: Májová noc
Ráno jsem vstávala mezi prvními a všechny vzbudila v sedm hodin, ať se mnou někdo jde bobovat. Po snídani jsme šly s mamkou, vyšly jsme na mírný kopeček a já absolvovala první jízdu dolů. Velká sláva to nebyla narazila jsem na zmrzlý krtičinec a boby byly rozbité, ulomil se kus předku a nedalo se na nich už jezdit.
Domů jsem odcházela uslzená a smutná, ale můj skvělý děda to vyřešil, dostala jsem od něj (pro mě to byly nové boby) tvrdý igelitový pytel, který byl nacpaný senem pro králíky a já mohla vesele jezdit dál. No a ten pytel vydržel celou zimu. Děda mi dlouho nahrazoval otce, kterého jsem měla až v pozdějším věku, a to ještě nevlastního. Toto je jedna z milých vzpomínek, které na dědu mám, protože umřel, když mi bylo deset.
Wanda
Za příběh s vánoční tématikou udělujeme autorce 1000 bodů do Velké vánoční soutěže.
Nový komentář
Komentáře
doginka — #54 je nic tak dobre nejede jak pytel
V19 — #64 aj ja neni nad igelit ten dobre frci u skoly byl kopecek tak se tam sankovalo na aktovkach
taky jsme jezdívali, bylo to príma
jej na igelite sa sa sánkovali aj my
denkas — #62 tak to zkus to je jízda
Na pytly sem nejezdila
Jen na sáňkách nebo na zadku
igelity jsme taky měli
free — #58 to je pravda, vzpomínám
My jsme také jezdili na igelitech.
My si do igelitu dali trochu slámy nebo sena.
hezké
Na pytli jsme se něco nejezdili,a vůbec jsme je nevycpávali,to to fičelo
Moc hezký příběh. A pytel je opravdu fajn i bez sena. Jako čerstvé vysokoškolačky jsme takhle blbly na sněhu a chudáci děti z nás byly trochu v šoku.
pytel je stejně nejlepší
Ráno jsme vždy dětem schovali jeden dárek a minimálně 2 hoďky byly zaměstnané.
Vzpomínky jsou aspoň krásné a to je to hlavní, ne :)
Hanula — #50 u nás sněží :)
jízdu na pytlích jsme u babičky na obrovské zahradě milovali
lidicka — #49
dnes tady leje - sněží někde?
V dnešní době o Vánocích sei můžeme o sněhu nechat jen zdát, na horách tam sníh je, ale v nížinách jsem už dlouho neměla bílé Vánoce
Taky jsme jezdili na igelitovém pytli