Už jako malá jsem se vždycky těšila na Ježíška, měsíc až dva před Vánocemi začaly u nás doma velké přípravy. Uklízelo se a já abych byla hodná holka, tak jsem se snažila také pomáhat. Nejraději jsem měla když se peklo cukroví, to se mne mamka s babičkou nemohly zbavit a snažily se mě pověsit na krk dědovi. Chodila jsem do první třídy a tak jako většina dětí jsem si nejvíce ze všeho přála pod stromečkem dostat boby. 

Vánoce už pomalu klepaly na dveře, doma to krásně vonělo cukrovím, jehličím od stromečku a přípravou sváteční štědrovečerní večeře. Vše proběhlo jako vždy a už jsme se sešli u stromečku, první co jsem hledala byly vytoužené boby, k mému zklamání tam nebyly. Když se setkal můj pohled z máminým, tak už to nemohla vydržet a říkala: „Běž se podívat ven třeba ti je Ježíšek nechal tam.“ Byla jsem hrozně ráda, měli červenou barvu a byli venku opřené o garážová vrata.

Vánoční detektivka - indicie: Májová noc

Ráno jsem vstávala mezi prvními a všechny vzbudila v sedm hodin, ať se mnou někdo jde bobovat. Po snídani jsme šly s mamkou, vyšly jsme na mírný kopeček a já absolvovala první jízdu dolů. Velká sláva to nebyla narazila jsem na zmrzlý krtičinec a boby byly rozbité, ulomil se kus předku a nedalo se na nich už jezdit.

Domů jsem odcházela uslzená a smutná, ale můj skvělý děda to vyřešil, dostala jsem od něj (pro mě to byly nové boby) tvrdý igelitový pytel, který byl nacpaný senem pro králíky a já mohla vesele jezdit dál. No a ten pytel vydržel celou zimu. Děda mi dlouho nahrazoval otce, kterého jsem měla až v pozdějším věku, a to ještě nevlastního. Toto je jedna z milých vzpomínek, které na dědu mám, protože umřel, když mi bylo deset.

Wanda

Za příběh s vánoční tématikou udělujeme autorce 1000 bodů do Velké vánoční soutěže.

Reklama