Můj tchán se snaží být dobrým dědou

Gedžitka: chapu situace, kdy je to nezbytne - dite zapomene doma klice, tak si je jede k mame do prace vyzvednout... Ale vasim sefum nevadi, kdyz za vami nakraci kamaradky na kus reci?
Tak to mne by teda vadilo - a myslim, ze mym zakaznikum take...

Navic mam ve smlouvach vymezeno, KDO se smi v objektech pohybovat...

To je dobry, navstevy v praci, pokec, kaficko, pohoda... No vsak ja vim, Kocourkov.... Pak si nestezujte na maly platy, ja se kolikrat divim, ze vas platej vubec...

Nečetla jsem reakce, jen článek - a rozhodně bych řekla POCHOPIT. Děda to asi fakt v sobě nemá, ale je vidět že se snaží seč může. Má vás všechny určitě rád, i když holt malinko jinak, než vám by vyhovoalo. Držím palečky abyste k sobě našli schůdnější cestu

Eva_Fl: někomu neva, když tam za jeho zaměstnancema někdo přijde, mé šéfové to neva, moje mamka s tím taky pokud vím nikdy problém neměla, aby sme mohli za ní přijít.

Kdo nepodnikal, nevi, jak tezke je sehnat zakaznika a udrzet si ho - no a jestli chlapecek tatovi podela nejakou zakazku, je to na zabiti!
No a nekdo rve ( a vyrve se a je v pohode ), jinej jedna v rukavickach ( a vznitrne se uzira ), nekdo se pretvaruje, holt je kazdej jinej.
Porad mi nikdo neodpovedel, co ma delat mama s deckem u manzela v praci...?????

Vivian: to je neco uplne jineho! Adam mi taky jezdi pomahat, jednak kvuli prachum a druhak - kdyz je nekde hodne prace, sebereme se a jedeme vsichni 3 a uzijeme si i srandu, pak se stavime nekde na veceri.... Je mi to milejsi, nez ( pokud je to nejaka narazovka ) cizim lidem hodiny vysvetlovat, co a jak se ma udelat a kde to vlastne vubec je a tak...
Ale zamestnat syna na plny uvazek - no ani omylem! Davam mu porad sanci si privydelat, pokud studuje a bude mit tu moznost i po skole, ale nechci ho jako zamestnance... Chci, at si najde svou praci, at se postavi na vlastni.... Chci toho tolik ?- bylo mu 20 let!

Třeba je to řvaní jenom projev dědova stylu jednání. Mám osobní zkušenost s cholerickým šéfem. Chvíli mi trvalo, než jsem si na to zvykla, ale teď už vím, co a jak. Když řve, nadává (velmi pestře) a huláká až se stěny otřásají jsem v pohodě. Vím, že je to bezva chlap, který neudělá podraz, který mi v případě potřeby vyjde vstříc a pomůže i když nemusí. Ale jednou jsem byla u toho, když propouštěl mého podřízeného. Nikdy bych to už nechtěla zažít. Tak korektně a zdvořile jsem ho nikdy neslyšela mluvit. Radši ať huláká a řve, to totiž vím, že je to v pohodě, že se dá vše napravit. Když je zdvořilý, je zaděláno na obrovský průšvih.

Pettys: mého otce to teda drží jak doma, tak v práci. A nejlepší je, když přijde naštvanej z práce, to je takový 2v1 .
To je mi líto, že to máš takhle , ale vzchop se seš ženská, to zvládneš. Nemám ráda, když chlapi jakkoliv ponižujou ženský.

Petique: Ahoj, můj táta je cholerik jenom doma, když jsem byla na praxi u něj v práci, byl jako beránek, všichni ho zneužívali a ani necekl. Manžel je zase cholerik jenom v práci. Tchyně mě na jeho výbušnost upozorňovala, ale já jsem ji objevila až po 10 letech manželství, když jsem nastoupila do firmy. Doma je mu všechno jedno, chce mít klid, ale v práci netoleruje vůbec nic. Každý, kdo nemá stejné pracovní tempo je neschopný, líný a tak. Moje sebevědomí je taky na nule. Bohužel by teď bylo velmi problematické z firmy odejít.

Pettys: no je určitě fakt, že společná práce manžílkovi na sebevědomí nepřidá. Kdyby dělal jinde, nepřijde s tatínkem moc do styku, takže ho tatínek ani nebude moct ponižovat. Ale podle mě je cholerik a ty takový bývají i doma, ale ne tak často, nemají takový stresy a tak.

Já myslím, že pisatelku článku plně chápu, svůj názor jsem napsala už níže.

Charmed: taky myslím, že to byla jedna situace z mnoha a z toho že začne na někoho křičet před lidma je celkem vidět, že cholerik je. Jinak by ho vzal k sobě do kanceláře nebo prostě bokem nebo by neječel a jen řekl, že je to blbý, že to pos..l nebo tak něco.

Já si fakt ale myslím, že kámen úrazu je v té společné firmě. Za zkažení lukrativní nabídky by byl syn seřván asi všude, ale nebyla by u toho jeho rodina a malé dítě. A doma by se s tím jistě nechlubil. Podle článku je děda v soukromí úplně v pohodě, kazí to hlavně ty výlevy v práci a pokud to vnuk neuvidí, nebude mít důvod se dědečka bát. Tak jsem to pochopila já.

Pokud jsem článek pochopila správně , tak z toho mám pocit, že tam jde spíš o povahu tchána. Ta historka z práce tam byla přihozená jen jako příklad jeho chování.

Já pracuji pro změnu s manželem a na základě toho nedoporučuji nikomu spolupráci s rodinnými příslušníky. Taky už se mi stalo, že jsem byla seřvaná před klienty. Spolupracující musí mít buď stejné schopnosti, stejný názor na řešení problémů, stejné pracovní nasazení a nebo jdou postupně do háje i jejich soukromé vztahy. Můj manžel je celkem dobrý táta, ale v práci je přísný šéf. To asi bude i případ dědečka z příběhu. Pokud si syn nechce nebo nemůže sehnat jiné místo, neměla by do práce za ním chodit rodina, děti rozdíl mezi prací a soukromím nechápou.

Žábina: A kde jsi v článku četla o tom, že "ale ten jeho křik a za chvíli neví o ničem"?

Charmed: právě, že do toho není vidět, jen okrajově....pak se můžeme domnívat, ale třeba to tak vůbec není...
ale ten jeho křik a za chvíli neví o ničem, to mi prostě připomíná jednání cholerika....
no sanqvinik to určitě není a flegmatik už vůbec ne ...

Žábina: Ale já jsem nezačala psát o tom, že je děda cholerik... s tím začal někdo úplně jiný, vlastně jiná .

Přesto si myslím, že čtenářka, a asi ani její manžel, nedokáže oddělit pracovní a soukromou sféru. Děda může být přísný, co se firmy týče, ale jako člověk v soukromý může mít rád klid a rodinnou pohodu. To tady bohužel není napsáno . Článěk je podán tak, že děda je ten špatný, ten, který řve v práci na svého neschopného syna, která zkazil lukrativní nabídku a že se to "snaží jakoby napravit" dle domněnek čtenářky tím, že jim nakupuje, půjčuje peníze, když se to těm dvou hodí atd. To, že se na syna rozlobil po právu, to už je tady bráno jako jiná věc jako něco, co z něj dělá nepříčetného chlapa a že by na svého synáčka řvát neměl... Neměl, to je pravda, ale ne před KLIENTY .

Petique: Ty pracuješ se svým otcem v jeho firmě? A ty mu kazíš lukrativní nabídky? Navíc si myslím, že tvůj "příběh" je tak trošku o něčem jiném, než tu píše čtenářka. Nehledě na to, že si nemyslím, že by pán byl cholerik jen proto, že se rozlobil na svého podřízeného, který evidentně spackal lukrativní nabídku .

No jo takový lidi taky znám. Můj taťka sice neřve, ale zas nemluví a vidí věci z trochu jinýho úhlu, ale jinak se taky snaží i když jako mladší jsem taky chtěla spíš tatínka než dárečky a dovolený. Ale už to neřeším, akorát manžela to štve. A šéfa cholerika sem si užila ažaž. Myslím z pohledu toto na kterýho se řve, dát výpověď, což sem sama udělala a měla sem to udělat mnohem dřív. A dítě tam asi nevodit a pokud je s dědečkem rozumná řeč, tak mu vysvětlit, že takový věci se řeší mezi čtyřma očima nebo mu prostě říct, že bych si přála, aby to tak řešil, a ne před ostatníma a tím spíš před dítětem.
Charmed: pokud vím, cholerik je člověk dejme tomu vzteklej, kterej se rychle rozčílí, ale nemá to co dělat s tím, že by neměl rád společnost.
Jinak nemyslí, že by autorka tchána ždímala, pokud se on jinak chová normálně a mají mimo práci manžela fajn vztah.
Jinak my se třeba báli jako děti strejdy a přitom je to moc fajn člověk, jen přísnej.

Eva_Fl: já jsem pracovala u maminky ve firmě Měla zahradnictví a se sestrou jsme ji jako malé holky pomáhaly, já miluju kytičky a hlínu Přivydělávaly jsme si ke kapesnému, bylo to fajn. A žádnou neplechu to nedělalo

Ale vážně - co se týče článku, souhlasím v podstatě s ClarCou - ono to tu psalo víc přispěvatelek, ale je fakt, že směšování soukromí a práce je skoro vždycky na pěst nebo na infarkt, prostě samý potíže. A jak já říkám - jaký si to uděláš, takový to máš. Pokud se ti něco nelíbí a můžeš to změnit (což většinou lze), nefňukej a změň to!
Děda je jakej je, v jeho věku už ho budou mladý dost těžko převychovávat, měli by se spíš osamostatnit (aby se mladej nemusel nechat seřvávat, když se mu to tak nelíbí) a naučit se brát dědu takovýho, jakej je (pokud je něco, co změnit opravdu, ale opravdu nemůžeš, nemá cenu se tím trápit - zbytečná ztráta času).

Dědu bych se snažila pochopit - myslím si, že pro něj určitě není žádná pr*el fungovat jako děda (otec) a zároveň jako nadřízený. A pokud zaměstnanec něco zpacká, dá se očekávat, že mu to šéf vytkne (i když ty výtky by se měly odehrávat mezi čtyřma očima, to je jediný, co by se děda měl naučit, i v zájmu ostatních zaměstnanců).

Pokud je děda jinak fajn, nechápu, proč čtenářka chodí i se svým dítětem za dědou (manželem) do práce, kde se dá očekávat dusno . V práci to prostě není děda, ale šéf.

Ale myslím, že jádrem pudla není děda. Problém je někde jinde...

Hmmm, na mne to působí, že je pro pisatelku normální chodit do firmy v pracovní době i s dítětem.Tudíž je její přítomnost normální stav. A tchán má dvě možnosti - buď ji poslat pryč a v klidu pracovat dál, nebo její (i vnukovu) přítomnost svým způsobem ignorovat a pracovat dál. Předpokládám, že zvolil možnost druhou a tak se nikdo nemůže divit, že nebere na vnuka ohled. Dítě ve firmě by mělo být vyjímečnou situací, asi by ho nevodila do "cizí" firmy jenom tak, na kus řeči.
K chování mimo firmu se pisatelka moc nevyjadřuje. Teda kromě výčtu materiálních požitků. Chce si děda s vnoučkem hrát? Povídá mu pohádky? Ukazuje mu zajímavé věci? Je mimo firmu klidnější a nekřičí? Jsou ty rodinné sešlosti v pohodě? Jestli ano, tak ať prostě do práce dítě nevodí a chvíli počká, jestli se vztah malého k dědovi nezlepší sám.

Muj tchan byl dost panovacnej ale mela jsem od nej vsechno, co jsem potrebovala( treba postavil piskoviste pro dceru nebo videl, ze se mi spatne zajizdi s kocarkem do domu tak vybudoval takovy najezd abych to mela jednodussi).Bohuzel zemrel, kdyz byl dceri rok.Cesal tresne a spadl z zebriku, zlomil si vaz.
Skoda, dneska by byl urcite na svoji vnucku a vnuka pysnej