I když na tajemno a věci okolo věřím, nikdy se mi ještě nestalo, že bych něco takového zažila.
Loni v únoru mi zemřel náhle tatínek. Večer šel spát a ráno už se neprobudil. Bylo to tak náhlé, že nás to celou rodinu příšerně sebralo.
V neděli jsem s ním ještě mluvila a v úterý zemřel. V tu noc, z 10. na 11. 2. 2004 jsem se v noci náhle probudila, jako kdyby na mě někdo zavolal.
V neděli jsem s ním ještě mluvila a v úterý zemřel. V tu noc, z 10. na 11. 2. 2004 jsem se v noci náhle probudila, jako kdyby na mě někdo zavolal.
Málokdy se v noci probudím, a tak mě to dost vyděsilo. Pak jsem dlouho nemohla usnout. Druhý den ráno mě volala na mobil maminka, že nemůže tátu probudit. Rychle jsem zavolala záchranku, ale doktor už nic nemohl udělat. Tatínek zemřel v noci kolem 2.00 hodiny -přesně v tu dobu, kdy jsem se probudila.
Asi za 1/2 roku se mi zdál hodně živý sen. Moje sny jsou většinou dost jednotvárné, kolikrát si ráno ani nepamatuju, že se mi něco zdálo. Tohle bylo něco jiného. Šla jsem se svým 6letým synem po plzeňské ulici, když náhle syn volá - maminko, támhle jede děda... Říkám si, to je přece nesmysl, děda už nežije... Když v tom u chodníku zastavil červený favorit a z auta vystoupil můj tatínek ve své oblíbené kostkované košili, přišel ke mně a vzal mě za ruce.
Nic neříkal, ani já a dlouho jsme se na sebe dívali. Náhle ve spánku cítím, jak mě někdo hladí po vlasech. Trhnu sebou, probudím se ... a nic. Ale měla jsem úplně hmatatelný pocit, že tam někdo byl. Myslím si, že to byl můj tatínek - přišel se se mnou ve snu rozloučit.
TÉMATA:
LÁSKA A VZTAHY
Nový komentář
Komentáře
monca13: nápodobně. Děsí mě představa dlouhého a bolestivého umírání. Ale usnout a neprobudit se... I když je smutné, že nás někdo blízký opustí.
chtěla bych umřít stejně jako tvůj tatínek
Já mám podobný zážitek. V noci kolem druhé hodiny nám zazvonil Budík. Nikdo ho nenatahoval, prostě mě a manžela vzbudil. Ještě než než jsem stačila usnout, zvonil telefon a řekli mi, že zemřel táta. Taky nevím, co si mám myslet, možná to bylo nějaký znamení.
Tak mě zase můj otec po smrti strašil
! Zemřel při důlním neštěstí, když mi ještě nebyly 3 roky a moc si ho nepamatuji. Měli jsme ho spáleného v urně v obýváku v sekretáři
. Až tak do 7 let, vždy když jsem se v noci jakože vzbudila, že se mi chce čurat, tak jsem musela kolem té urny projít a hrozně jsem se bála, že na mě vyskočí z té urny obrovská žába
. Moc často se mi stalo, že jsem se ráno probudila v promočené posteli
. Dodnes se mi ty sny vrací (ale už se nepočurávám!
)
už jsem to napsal na "dědečkovi - ale nedá mi to přidat sem, tady to patří více:
Jsem dost racionálně založený člověk, byl jsem tak rodiči vychován a i když mám rád pohádky, na něco takového moc nevěřím. ALE...
Před třemi lety, takřka na den přesně zemřel můj tatínek. Měl ošklivou rakovinu slinivky a celý ten poslední půlrok byl dost hrozný. Jednou v pondělí jsem jel k našim a maminka byla už opravdu na zhroucení, otec již nemohl ani pít, takže rychlou, a do špitálu. Toho chlapa, který ještě nedávno vážil 90 kilo jsem an svý rukou uložil do postele v nemocnici, ještě jsme se usmáli a doktoři nás vyhnali. Večer v 19.40 jsem seděl u počítače a pracoval a najednou mi na hlavu spadly věci z police, kterou mám nad počítačem. Z košíku vypadla taťkova fotka a zůstala na klávesnici. V ten moment zvonil mobil - nemocnice - taťka před 10 minutami zemřel. Dodnes ho vídám ve městě, na přechodu když řídím auto, v autobusu, který odjíždí ze zastávky před domem. Usměje se tak jako naposledy a zmizí .
Nevěřím na duchy, ale ...
PS - nikdo z nás neví, jak se taťkova fotka dostala do košíku nad počítačem, kde mám vždy jen data klientů a kam žádné papíry nikdy nedávám.
něco podobného mně potkalo.Psala jsem to na TIKÁNÍ HODIN SMRTI
Musim rict,ze pri cteni vasich pibehu mi uplne naskocila husi kuze.Nic pro mne. A kdyby se mi nahodou neco takoveho prihodilo, myslim, ze bych skoncile v Bohnicich
Často se mi zdá o mém dědečkovi, se kterým jsem strávila nejhezčí chvíle mého dětství. Většinou ještě ráno si sen pamatuji a mám ty sny ráda, protože je děda ještě jakoby se mnou.
Stalo se mi něco podobného. Je to už dávno, vraceli jsme se s manželem v pátek kolem půl páté z práce. Ve schránce na dopisy byl telegram. Vylétlo ze mne: Taťka umřel. Jako by za mě promluvil někdo jiný. Telegram byl ale od známých, oznamovali, že nepřijedou. Teprve v pondělí v práci jsem se dověděla o tatínkově smrti, bylo to v pátek, kolem půl páté. Čtrnáct dní předtím jsem u rodičů byla, tatínek byl sice nemocný, ale nic nenasvědčovalo tomu, že by se blážil konec.
díky holky, tím, že jsem to tady napsala, se mi hodně ulevilo
opravdu krásný příběh
moje maminka mi říkala, že měla po smrti babičky taky takový sen...
*modra: díky...
Mám husí kůži
.
Mně se často zdá o dědovi, který zemřel před devíti lety. Stojí ve dveřích domu s babičkou, smějí se na mě a já si říkám, to je divné, že mu nevadí, že už zemřel a ležel takovou dobu v hrobě. V tom snu si myslím, že vstal z mrtvých a žije s námi dál.
Děsný, co ?
To je krásný