I když na tajemno a věci okolo věřím, nikdy se mi ještě nestalo, že bych něco takového zažila.
 
Loni v únoru mi zemřel náhle tatínek. Večer šel spát a ráno už se neprobudil. Bylo to tak náhlé, že nás to celou rodinu příšerně sebralo.
V neděli jsem s ním ještě mluvila a v úterý zemřel. V tu noc, z 10. na 11. 2. 2004 jsem se v noci náhle probudila, jako kdyby na mě někdo zavolal.
 
Málokdy se v noci probudím, a tak mě to dost vyděsilo. Pak jsem dlouho nemohla usnout. Druhý den ráno mě volala na mobil maminka, že nemůže tátu probudit. Rychle jsem zavolala záchranku, ale doktor už nic nemohl udělat. Tatínek zemřel v noci kolem 2.00 hodiny -přesně v tu dobu, kdy jsem se probudila.
 
Asi za 1/2 roku se mi zdál hodně živý sen. Moje sny jsou většinou dost jednotvárné, kolikrát si ráno ani nepamatuju, že se mi něco zdálo. Tohle bylo něco jiného. Šla jsem se svým 6letým synem po plzeňské ulici, když náhle syn volá - maminko, támhle jede děda... Říkám si, to je přece nesmysl, děda už nežije... Když v tom u chodníku zastavil červený favorit a z auta vystoupil můj tatínek ve své oblíbené kostkované košili, přišel ke mně a vzal mě za ruce.
 
Nic neříkal, ani já a dlouho jsme se na sebe dívali. Náhle ve spánku cítím, jak mě někdo hladí po vlasech. Trhnu sebou, probudím se ... a nic. Ale měla jsem úplně hmatatelný pocit, že tam někdo byl. Myslím si, že to byl můj tatínek - přišel se se mnou ve snu rozloučit.