fa1f3be0c8e6c-obrazek.jpg
Foto: Vygenerováno AI

Začalo to nevinně. Milenin syn začal sedět u svého tabletu více než jindy. Kreslil, kreslil a kreslil. Kromě školy a úkolů se snad skoro ničemu jinému nevěnoval. Milena to kolikrát měla problém rozeznat, jelikož mnoho věcí i do školy dělal na svém kreslicím tabletu. Ale co, říkala si. Prospěch měl skvělý, choval se vzorně, co by si nekreslil.

„S manželem jsme z něj měli hroznou radost. Umělecká škola mu hrozně sedla, prospěch má jako na prvním stupni základky a je vidět, že je ve svém živlu. Akorát mi přišlo divné, že najednou přestal somrovat kapesné,“ vzpomíná Milena.

Zhruba v polovině minulého školního roku si všimla, že se její syn dlouho nezeptal na peníze. Sice chodil na brigádu, ale i tak mu rodiče sem tam přilepšili. S tím, kolik výtvarných pomůcek musel jak kvůli škole, tak pro sebe nakupovat, mu to ani neměli za zlé.

„Sice mi občas přišlo, že kupuje hrozně drahé věci, ale tak co. Studuje poctivě, chodí na brigádu, tak mu přispějeme. V jednu dobu, okolo začátku prosince, to nebyl snad týden, kdy by neprosil, abych mu přidala kapesné. Zrovna se začaly řešit přípravy na klauzurní práce, do toho Vánoce… Nechtěla jsem, aby u sebe tahal moc hotovosti, a tak jsem s ním došla do banky a nechala mu založit účet. Já jsem mu peníze mohla posílat rovnou na ten a on si tak s výdělkem mohl lépe hospodařit,“ říká Milena.

Zpočátku měla radost, jak vede syna k zodpovědnosti a dospělému životu, ale v druhé polovině školního roku si všimla, že si syn už o její příspěvky vůbec neříká. Dokonce měla pocit, že ani na brigádu nechodí tak často jako dřív. Přesto v jeho pokoji pokaždé našla nové a nové umělecké pomůcky. Když se na to syna zeptala, nevzrušeně jí odpověděl, že se dostal k pěknému ilustrátorskému fleku, když však chtěla něco z jeho práce vidět, neměl se k tomu.

„Myslela jsem si, že má trému, nebo prostě nechce, abych mu do toho kecala. Docela jsem to chápala. Já v jeho věku psala básničky do školních novin a taky jsem neměla radost, když mi do toho rodiče lezli, takže jsem ho nechala. Jenže když si o prázdninách objednal nový počítač za šedesát tisíc, už jsem se neudržela. Kde vzal takovou spoustu peněz?“

Milena ze svého potomka nic nedostala. Tvrdil, že jde o výdělek z ilustrování, a dál se o tom bavit nechtěl.

„Mně se to ale nějak nezdálo. Hned se mi začalo honit hlavou, zda se třeba na škole nechytil nějakých dealerů marihuany nebo tak. Manžel nakonec navrhl, abychom se podívali na jeho příjmy na účtu. Jelikož není dospělý, mohla jsem tam dle libosti nakouknout, a nakonec jsem to udělala. Každý pořádný zaměstnavatel mu pošle peníze oficiálně a jestli by tam měl akorát příjmy z vkladomatů, věděla bych, že je něco špatně,“ popisuje Milena.

A tak se jeden večer na synův bankovní účet manželé společně podívali. Na první pohled je uklidnilo, že mu peníze chodí z jiných účtů, na ten druhý je překvapilo, že se jedná o zahraniční platby. V poznámce jedné z nich našli název jakéhosi webu a rozhodli se na něj podívat. Právě na něm zjistili, jakými obrázky si jejich syn zaplatil ten nový počítač.

„Mně se udělalo úplně špatně, když jsem to uviděla,“ vzpomíná Milena. „Dostali jsme se na jednoduché webovky, kde to byly samé kreslené nahotinky. Choulostivá místa byla cenzurovaná, ale nepochybuji, že pro klienta byly ty čuněčinky v plné kráse. Našli jsme tam spoustu ukázek nahatých holek, kluků, souloží na nespočet způsobů, poloh i praktik… Všechno bylo kreslené v takovém tom japonském stylu.“

Že jde o web jejího syna a ne nějaký omyl, jasně dokazovala e-mailová adresa, na kterou měli zájemci posílat své objednávky.

„Já nevím, co si o tom mám myslet. Nahotinky braly lidi vždycky, to chápu, ale tohle mi přijde až úchylné. S manželem se nemůžeme shodnout, zda ho konfrontovat, nebo ne. Podle mě bychom měli. Už jen proto, že bychom se měli poradit o legalitě tak velkých výdělků při studiu bez živnosti… Vynáší mu to víc, než mně vynáší zaměstnání na recepci. Víc mě ale stejně trápí ty obrázky. Je to normální kreslená pornografie. Od teprve šestnáctiletého ilustrátora,“ dodává Milena.

Vyjádření k článku napsala psycholožka Ing. Mgr. Radka Loja:

Samotné kreslení erotických nebo sexuálních motivů bych neviděla jako hlavní problém. Dospívání je období sexuality, fantazií a hledání hranic. Z toho, co člověk kreslí, nelze automaticky usuzovat, že je s ním něco špatně.

Mnohem víc bych řešila prostředí, ve kterém se šestnáctiletý kluk pohybuje. Kdo jsou jeho zákazníci, jak s nimi komunikuje, co od něj objednávají a jestli na něj někdo netlačí, aby vytvářel stále extrémnější obsah. Rodiče by se měli zajímat také o to, zda po něm někdo nechce osobní fotografie, sexuální komunikaci nebo jiné věci, které už s ilustrací nemají nic společného.

Se synem bych tedy určitě mluvila, ale ne stylem: „našli jsme tvoje nechutné obrázky a okamžitě s tím přestaň“. Pokud ho rodiče zahanbí nebo označí jeho tvorbu za úchylnou, je dost pravděpodobné, že bude v činnosti pokračovat dál, jen si příště dá větší pozor, aby o tom nevěděli. Je potřeba zjistit, co vlastně přesně dělá, jak se k tomu dostal, kdo mu platí, a probrat s ním rizika prostředí, ve kterém se pohybuje.

Zároveň bych nepřehlížela, že si v šestnácti dokázal vlastní tvorbou vydělat na počítač za šedesát tisíc. To vypovídá o talentu, pracovitosti i schopnosti najít si klienty. Byla by škoda tyto schopnosti zadupat jen proto, že rodiče vyděsil obsah jeho zakázek.

b0b1a08776edf-1504-SQ.jpgIng. Mgr. Radka Loja je psycholožka, koučka, hypnoterapeutka a autorka knih Emoce pod kontrolou, Myšlení pod kontrolou a Praktický průvodce transformačním koučinkem a sebekoučinkem. Je zakladatelkou projektu Vztahy lépe. Dlouhodobě se věnuje emocím, stresu a mezilidským vztahům. Vede workshopy zaměřené na vztahy a profesní výcviky „Vztahový kouč“ a „Kouč se zaměřením na osobní rozvoj“.

Vztahy lépe je projekt o partnerských, rodinných, přátelských a pracovních vztazích a o vztahu k sobě. Více na vztahylepe.cz.

Zdroj info: Text byl zpracován na základě příběhu ženy, kterou redakce zná a která jej předala redakci se svolením k uveřejnění. Fotografie je pouze ilustrační a jména osob byla na žádost této konkrétní ženy pozměněna, stejně tak jako její jméno. Pokud máte příběh, který by se mohl objevit na našich stránkách, napište nám na redakce@zena-in.cz.