Která matka nechce pro své dítě jen to nejlepší? Myslím, že každá z nás sní o tom, že se její dítě bude mít dobře, bude mít dobré vzdělání, dobrou rodinu...
Přesto že jsem i já chtěla pro svého syna to nejlepší, držela jsem se názoru, že pokud dítě vyroste v dospělého a slušného člověka, mají se rodiče držet stranou - a to i přes to, že se sny rodičů rozplynou jak letní opar nad městem.
Věřte, že jsem Milanovi nijak budoucnost neplánovala. Manžel ho sice stále nutil na studia, ale já si myslela (a myslím dodnes), že děti se mají nasměrovat na tu správnou cestu, ale rozhodně se nemají do ničeho nutit.
Ach, kolikrát já se jen s mužem kvůli tomu hádala! On je takový starý paličák a vše musí být po jeho. Když nám Milánek oznámil, že studovat nechce a nepůjde, bylo doma hotové peklo. Tehdy jsem myslela, že muž snad syna i vyhodí z domu. Situace se naštěstí brzy uklidnila a já tenkrát manželovi stále dokola a dokola říkala, ať to dítě nechá žít, ať mu stále nevnucuje své představy a sny.
Dnes jsem však sama v situaci, kdy bych synovi nejraději mluvila do života od rána do noci... Milan si totiž našel ženu, která je rozvedená a má dvouleté dítě.
Vím, že to není žádná katastrofa, ale mě to i tak trápí. Nevím, jestli to dokážu přesně popsat, ale zkrátka jsem se těšila na to, jak si Milan najde svobodné děvče, bude mít krásnou veselku... Těšila jsem se na první vnoučátko...
Ta žena, se kterou Milan chodí, chce malou, nenápadnou svatbu, a co víc, hrozně se bojím toho, že když už má jedno dítě z prvního manželství, nebude chtít další. (Jednou totiž něco takového nenápadně naznačila).
V noci nespím a stále na to dokola myslím. Mám obavy, že si Milan zkazí život, a bojím se, že nikdy nebudu mít vlastní vnoučátko.
Několikrát jsem s Milanem o tom mluvila, ale pokaždé mi řekl, že Ivetu miluje a že si dělám zbytečné obavy. Když jsem se na to samé ptala Ivety, jen se zasmála a řekla, že až čas ukáže, jak se věci budou mít.
Nevím, jak si její odpověď mám vyložit, ale každopádně mě nijak neuklidnila.
S Milanem není žádná řeč a myslím, že si vůbec neuvědomuje, co se mi honí hlavou.
Možná jsem sobec, ale Milan je mé jediné dítě a je tudíž jasné, že chci pro něj jen to nejlepší. Vím, že se ne vždy rodičům plní sny o jejich dětech, svatbu bych oželela, ale to, že bych nikdy neměla vlastní vnoučátko, to by mě opravdu mrzelo. Moc mrzelo...
S pozdravem
Nový komentář
Komentáře
JollyGirl.J - pročítala jsem tvoje příspěvky. Sakra, ty se ale bereš vážně
JollyGirl.J: marhaba: to zní tak pozitivně, že to snad ani nemůže být pravda
Možná, že ten "pozitivní přístup k životu" opravdu funguje, ale možná, že to chce třeba i něco navíc: a) dost věcí si nepřipouštět; b) nepotkat žádného nebezpečného vola; c) mít velké hodně velkou kliku.
sosina: nezkusím
Co ja bych za to dala, kdyby meho nevyboureneho synka odlapila a zpacifikovala treba i rozvedena divka s detmi, jenze to bych zase ja pushovala jeho do me predstavy o jeho zivote.
sosina: no tak to neřeš
sosina: a copak si kompenzuješ ty?
JollyGirl.J: marhaba: myslím, že Nyotaimori má bezva smysl pro černý humor, já ji tedy vnímám jako těžkou pohodářku a ne jako negativního fracka... spíš mi připadáte vy dvě jako zapšklé maminy, co tu peskujou dvacetiletou holku
sosina: a mimochodem, nevšimla jsem si, že bych tady někomu opravovala pravopis (hrubky mi vadí jedině v článcích, jinak je to každého věc) a nikoho nikde nestírám, jen vyjadřuju svůj názor, jako všichni ostatní (čili tu nejsem jediná
). A jestli ti vážně tak ležím v žaludku, tak to bohužel opravdu není můj problém.
sosina: ale to je fakt čistě tvůj problém
Nyotaimori: neznám Tebe, Ty neznáš mě. Takže jsme tu každá za sebe. Já už se k Tvým komentářům vyjadřovat nebudu. Já mám právo na svůj názor, Ty taky. Takže to nechme, jak to je. Já mám život ve svých 41 skvělý. Denně se zasměju, lidi mám na háku, protože můj život za mně nikdo žít nebude a já ho chci mít super. Takže podle toho jednám. Źiju,bavím se, mám práci která mě baví a nechávám ostatní žít. Každý si zaslouží život takový, jaký si ho udělá. Tak ať Ti to vyjde tak, jak si přeješ.
Nyotaimori:
xoxox: nic ve zlým, ale já z Nyotaimori žádnou negativní energii necítím
to bude chyba na tvém přijímači
Pokud někomu nesedí, jak se vyjadřuje, není to její problém.
Nyotaimori je tady jedna z mála osob, které tu nikoho nenapadají a ještě se tu s nikým nepohádaly
Nyotaimori # 192: Koho jste potkali, co vam to nalhali.....
JollyGirl.J: opravdu nevím, co čekáš, když dvacetiletému člověku píšeš hlášky typu "jednou dospěješ a pochopíš"...
Nyotaimori: udělala jsem tam pár chyb, snad za to od Tebe nechytnu.
Nyitaimori: je mi Tě líto. Já mám dvě děti, taky je k ničemu nenutím, ale vím, že jsem pro ně tou nejlepší mámou. Jsou ve věku 18 a 16 let, kluk a holka, a nestydí se říct, že mě mají rádi. Prožívám s nimi pubertu se vším všudy,ale láska k dítěti je tím nejlepším rádcem. Jsme kamarádi, blbneme spolu, nasmějeme se, nemáme problémy, jsou to skvělé děti a ony o mně říkají, že jsem skvělá máma. Dokázala bys to říct své mamce,? Nebo jí vykládáš jakého parchatna porodila. No nevím, co by říkala na to, kdyby věděla co tady píšeš. Tak Tě asi nevychovávala. Upřímnost je krásná vlastnost, ale některé Tvé příspěvky jsou ne upřímné, ale urážlivé. No, ale to asi k Tvému věku patří plést si upřímnost s urážkami. Jednou dospěješ a pochopíš, i když nechceš mít děti.
Paní Jiřino, moje budoucí tchyně mě odsoudila ,že se její sice už rozvedený,ale bezdětný syn zamiloval do mě.Mám totiž velkou,pro ní nepřekonatelnou překážku a tou jsou 3 děti.Nevím, ale tím co udělala přišla nejen o vnoučata, které by jí s radostí přijali ale i o svého syna který dal přednost nám.Neřešte tak malicherný problém a buďte ráda že už máte vnouče.Je spousta párů které děti mít nemůžou a tím pádem prarodiče se nedočkají vnoučat žádných.
Myslím si, že by bylo nejlepší, kdyby si ti dva druhé dítě nepořizovali, pokud paní Jiřina hodlá mezi dětmi dělat takové rozdíly VLASTNÍ x NEVLASTNÍ, tak potom chádák "nevlastní" vnouče. Trpělo by.
Sobeckostí a do sebe zahleděností paní Jiřiny.
Měla by se opravdu zamyslet nad tím, že jsou milióny horších věcí, které mohly jejího "Milánka" potkat.
Jiřino,přečetla jsem si různé názory zde.Já s vámi cítím a velmi vás chápu. Já taky vychovala dceru a snila,jak jí vypravím svatbu a nakonec si vzala rozvedeného s větším synem a na svatbu nás ani nepozvali.Nezasloužili jsme si to s manželem, je to neúcta k rodičům a proplakala jsem spoustu nocí,ale o dceru nechci přijít,tak se s tím musím smířit, ale v srdci se to už nezahojí.Navíc zeť ani moc nestojí se s námi spřáteli a vůbec setkat a to mě hodně trápí,Vždy jsem snila,že zeť bude i můj syn, kterého nemám.
Milá paní Jiřino. Nevím, proč by si Váš syn měl uvědomit co se Vám honí hlavou. Je to Vaše hlava a Váš problém. Ženy se nerozvádějí většinou pro zábavu, ale proto, že jejich život je třeba nesnesitelný, pokud má vedle sebe alkoholika nebo chorobného žárlivce a podobně. Pokud máte strach z toho,že by se skorosnacha mohla s Vaším Milánkem, rozvést zeptejte se jí přímo na to co chcete vědět. Nepoužívejte náznaky. Mladí lidé Vám na konkrétní otázku dají konkrétní odpověď. Nejsou zatížení takovými předsudky jako Vy.
Synovi bych dala šanci. Ta žena může být dokonce lepší než Vy a třeba i z toho máte strach.
Zamyslete se sama nad sebou. Proč nechcete aby si ji syn vzal.Proberte svoje pozice až od Vás odejde. Není to opravdu jenom Váš problém schovaný za výmluvu, že pro syna chci to nejlepší. A co to je? Vaše představa?