Nakolik hra odráží skutečné pochody v lidské mysli? Takováhle úvaha člověka přepadne, když je svědkem rozhovoru dvou upírsky nahastrošených adolescentů, kteří si domlouvají večerní mord a krvavé orgie. Připadáte si, že se svět buď zbláznil, anebo jste se propadli do jiné reality.
Není tomu tak, narazili jste totiž na hráče upírského LARPu, tedy moderní akční zábavy - hry naživo (z anglického live action role-playing game). Hráči takových her se přitom často nerekrutují jen z řad adolescentů, ale jsou mezi nimi hojně vysokoškoláci, nebo i dospělí již pracující lidé, kteří si potřebují trochu odpočinout od běžných starostí. Člověk, který podobné hry hraje, jak říká jeden z účastníků podobných her, filmový producent Filip Brouk, „je jim schopen věnovat i třeba měsíc svého volného času v kuse“.
Jak taková hra probíhá?
„Plán je jasnej,“ pronáší spiklenecky jeden z trojice hororově vyhlížejících mladíků, které doprovází vyzývavě oděná dívka, upoutaná na řetězu. „Já ho zabavím a vy dva se k němu připlížíte. Pytel přes hlavu a odvlečem ho do toho výklenku u metra.“
„Oukej, ale Argelus je dost drsnej,“ namítá druhý, „takhle lehko nám to neprojde. Jaký je nouzový řešení?“
„Buď v klidu,“ odpovídá mu první, patrně šéf skupinky, „jsem drsnější. Můžu ho vykostit během chvíle, ale musíme z něj nejdřív vymlátit informace. Když to selže, je po něm.“
„Oukej,takže v půl desátý na Karláku. A co teď, půjdem trochu hodovat na smrtelnících, jsem děsně žíznivej...“
„Hele, tady máš krevní konzervu - jdi meditovat na večer. Dnešek je fakt důležitej.“
Třetí z mladíků jen zachmuřeně kývá hlavou, když první předává dívku druhému. Potom se rozcházejí. Druhý dívku vleče do tmavého průjezdu u domu, kde se jí zahryzává do krku.
„Aaauh ah...“ hlesne oběť bezmocně. Po chvíli klesá na zem, mladík ji nechává ležet a odchází stínem pryč.
Kde se vůbec takové hry vzaly?
Zdálo by se, že počátek podobných her má kořeny v akčních počítačových hrách, anebo v upírských seriálech, jakým je na Prima COOL právě běžící seriál Angel. Pravda je ale mnohem, mnohem vzdálenější. „Kořeny hraní LARPů jsou hodně staré,“ vysvětluje Filip Brouk, „tyhle hry se k nám dostaly ze západu a navazují na různé herní moduly her na hrdiny, a fantasy a sci-fi literaturu jako takovou.“
Znáte nějaké lidi, kteří si hrají na upíry, nebo na jiné smyšlené bestie? Co si o takových hrách myslíte? Chtěla byste si někdy LARP vyzkoušet? Proč je podle vás lidé vyhledávají? Jak byste reagovala na to, kdyby vaše děti takové hry hrály?
Nový komentář
Komentáře
Už nevědí co dělat roupama.
mi-ki — #18 Otaku-to jsou magoři!
viveca — #13 tak to bud rada, ze jsi nepotkala zadne otaku :) Fantazaci a LARPaci jsou proti nim naprosto neskodna, mila a normalni zviratka :)
Jinak ja jsem to vzdycky chtela zkusit, od stredni mam spoustu pratel, kteri jsou fanousky teto zabavy, ale pobliz se nikdy zadny LARP neodehraval a rodice me nechteli dlouho nikam samotnou s "cizimi" lidmi poustet a nemeli pro tuto zabavu pochopeni. Neslo jim na rozum, proc by se meli treba 30tileti pracujici lide bavit tim, ze cely vikend behaji po lese prevleceni za nejakou pohadkovou postavu. Ale ja zase nepochopim, jak se muzou lide bavit jen tim, ze prosedi cely den u televize, takze kazdy mame to svoje :) Kazdopadne na zadnem LARPu jsem jeste nebyla, nejak na to nebyla prilezitost a cas, ale pokud se naskytne, pujdu do toho. Je to neuveritelny relax a zabava.
Mě se to zdá pěkně odporný myslím si,že ten kdo si na to hraje není normální
Vi - ne tuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuu
Ri-ba-nooooooooooooooooooooooo
Šetrnej
jj to bylo naše
Hraju a miluju. Ještě jsem se sice nedostala k nějáké městské hře, jak tu popisují protože přece jen, menší město, většinou spíš někde na akci do přírody zajedem. S přítelem jsme opravdu hodně do fantasy.
Předností to má milión - miluju vymýšlet ty kostýmy, hlavně si vyzkoušíte různé situace a jak fungují různé sociální strategie (předmětem výzkumu v tomto období je pro mě manipulace a svádění, na což bych reálně neměla žaludek), zajedete do přírody, poběháte po lese, ale především - setkáte se s přáteli.
Je to úžasné, když někde na louce táboří až 300 lidí a víte, že ať se rozhovoříte s kým chcete, máte o čem mluvit, za ty 3 roky co jezdím jsem se nikdy nesetkala s někým nepříjemným. Prostě se tak člověk cítí opravdu "mezi svými" A večer se sesednem ve skupinkách u ohně, kolem se pošle pitíčko, někdo sežene kytaru a třeba digerido nebo něco, zpívá se třeba do 4 do rána - kolik už máme specificky larpových písní, těžko spočítat. A ráno zase hrát. Jsou to úplně nej zážitky, co člověk prostě reálně nezažije. Máte magii, ale i meče, je to napínavé... Budujete postavu, ale i vztahy, které vám mohou později zachránit krk.
Hodně mi to pomohlo při odstraňování socální fóbie. Bála jsem se mluvit s lidmi. Tady když něco zkoním, zkonila to má postava což nejsem já a ke svému překvapení se to neděje tak často, jak bych si myslela, lidé mě poslouchají, dokonce mé nápady považují za dobré i když jsem je sama považovala za blbosti, to je balzám pro sebevědomí...
Jinak, pokud vím, v Dánsku se larpové postupy používají ve výuce, občas se to používá i pro terapeutické účely. Ale předně je to fakt zábava.
Asi už jsem stará, nebo mám ještě moc malé děti, ale vůbec nevím o čem je řeč.
Nemůžu si pomoct, ale všichni tihle fantasáci a LARPáci a kdovíco ještě mi připadají jako magoři. Asi to bude proto, že jsem znala podobnou skupinku, která se postupem času přetransformovala v sektu. Myslím že by si každej kdo tohle chce zkoušet měl dát bacha s jakýma šílencema se paktuje...
Miluju Angela, Underworld, vždycky jsem chtěl a být upírkou :-)))). KOlegové z práce (VŠ) hrajou LARPy docela vášnivě, hodně u nich frčí Pán prstenů a takové fantasy příběhy. Je to zajímavá, dá se říci nevinná, leč poutavá zábava.
V blízkosti hraničního přechodu jsem si hrála na uprchlíka a naháněli mě poldové a nevěděli, že si jen hraju. Taky se to počítá?
Bych si aj zahrála
V mém věku by se to snad ani nebralo jako šílenost
A ten švarňák na spodní fotce uprostřed náhodou nehrál ve Sběratelích kostí?
Gwendylon — #7 ToraToraTora — #5 DanaD — #4
no snad jednou? V Beřkovicích by mohl být hlavní "vigvam a selůn".
Mě hry LARP lákají hodně i přes mírně pokročilý věk.
Myslím, že to jednou zkusím, jen si vyberu jiné téma, než upíry.
A nebo Vinnetoua s copama, která mašličky babičkou pečlivě vpletené do copů po zadek sahajících vytahala a použila na čelenku, copy znovu přepletla a byla náčelník
a Old Shatterhand byl její strejda, kolo kůň... občas si takhle hraju i dneska, i když jen ve fantazii, fyzicky by mi to neprošlo, protože cestou do práce má vlak zastávku i v Dolních Beřkovicích 
ToraToraTora — #5 a 6 Nsoci ...
enka1 — #3 Ano, ano, byly to jediné mayovky, ve kterých bylo deset Vinetouů a jen jeden zlosyn
enka1 — #3 ano a celenku jsme meli z papirove lepici pasky pomalovanou fixama....
Poutali jsme se jako Vinnetouové, osvobozovali jako Old Shatterhandové,málokdo chtěl být zlosynem, byli jsme všichni šlechetní. To vám bývala krása.
Když jsem chodila ještě na ZŠ, hráli jsme si s kamarády na želvy Ninja. To se taky počítá?
Zlatej Aion.