Bohužel to ale realita byla a já s Robertem zůstala sama. Syn se nemohl smířit s tím, že od nás jeho otec odešel. Upadal do depresí, po nocích plakal a začal se i pomočovat.
Nakonec jsme museli navštívit dětského psychologa a k němu jsem s Robem chodila dlouhé tři roky.
Můj muž neselhal jen jako manžel, ale i jako otec.
S onou slečnou si založil novou rodinu a na Roberta se doslova a do písmene vykašlal. Syn ho přestal zajímat a já měla pocit, že snad ani neví, že nějakého syna kdy měl...
Jak Robert rostl a jeho puberta začala být v plném rozkvětu, začal se povahově měnit.
První náznak jakési změny byl ten, že z hloubi své duše začal otce nenávidět. Hovořil o něm hodně ošklivě, dokonce jsem našla i jeho školní sešit, kde si psal různé nadávky směřující právě k otci...
Tehdy jsem s Robertem měla dlouhou řeč. Snažila jsem si s ním vždy o všem otevřeně popovídat. Nechtěla jsem, aby mezi námi bylo nějaké tajemství. A co víc, chtěla jsem, aby věděl, že já tu jsem pro něj a budu tu pro něj vždy...
Vím, že mu nikdy nenahradím otce, nicméně jsem se snažila být alespoň dobrou matkou, která má pochopení a snaží se vždy být svému dítěti oporou.
A zde asi byla ta největší chyba.
Spoléhala jsem na to, že mezi mnou a Robertem je upřímnost, víra v toho druhého, důvěra...
Když se Robert v šestnácti letech chytil party, dělala jsem vše možné i nemožné, abych ho udržela v mezích. A pochopitelně jsem se snažila o to, aby na něj kamarádi neměli špatný vliv....
Ale zná to asi každá matka: poručit něco dítěti v tomto věku není nic platné.
Každopádně toto období jsme přečkali celkem bez úhony.
Robert sice začal kouřit (a myslím, že nejednou ochutnal i marihuanu), opíjel se, ale alespoň nepřišel do konfliktu se zákonem.
Jenže co bylo bylo a dnes se už věci mají jinak...
Robertovi je čtyřiadvacet let a už si skoro měsíc odpykává trest za rozkrádání cizího majetku.... Jak se to stalo? Jak do něčeho takového mohl spadnout?
Upřímně, netuším... Snažila jsem se vždy syna vychovávat podle nejčistšího svědomí, snažila se mít vždy přehled, kde je, s kým je a co dělá ve volném čase. Ale bohužel jsem Robertovi až moc důvěřovala...
Dnes vím, že většina z toho, co mi říkal, byly lži.
Věřila jsem, že jede s kamarádem na chatu, že jede lyžovat, či stanovat.... Ale již jsem si neověřila, zda tomu tak skutečně je.
Nevím... asi jsem myslela, že když je mému synkovi přes dvacet let, není třeba ho sledovat, pátrat a kontrolovat, zda nedělá nic špatného.
Byla to však chyba...
Nemohu se smířit s tím, jak se mi má výchova vymkla kontrole a dávám si za to hroznou vinu... Tolik jsem se snažila vychovat z Roberta dobrého člověka!
Bohužel se mi to nepovedlo.
Bydlím v malé vesnici a prožívám zde hotové peklo.
Lidé se mi straní, pomlouvají mne, ukazují si na mne prstem... Všechny kamarádky a známé se ke mně otočily zády a já to chápu. Můj syn je kriminálník a s tím ony nechtějí mít nic společného.
Nevím, jak toto období zvládnu, jak se se vším vyrovnám....
Jako matka jsem selhala a to vědomí, to břemeno si ponesu po zbytek svého života.
Nový komentář
Komentáře
Nedávej si vinu za to, co jsi neudělala. Nebo jsi snad synovi říkala, aby kradl, podváděl apod.? Vychovávala jsi svého syna s lejlepším svědomím a vědomím... To byl on, kde nepochopil, neodpustil otci, nezvládl situaci.
Lidi rádi soudí druhé, házejí na ně vinu, kterou nemají. A to je velmi smutné, hloupé, primitivní. Bohužel se ani nevyplácí cokoliv vysvětlovat. Takoví zabedněnci mají své postoje, svoji pravdu, své omezení...
Každý si vybíráme cestu životem, kterou kráčíme. A i když ta cesta je těžká, i tak nemusíme krást, podvádět a usnadňovat si jí nekalými činy, které se dříve anebo později obrátí proti nám samotným.
Bolest v srdci cítit určitě budeš, ale vinu opravdu nemusíš. Trestáš tím sama sebe. A to není nutné. KOntrolovat dospělého syna, to je téměř nemožné.
mi připadá, že matka je takové to , " já nic , já muzikant"
. Můžou, za to ostatní
Petra S.: za to nemůžeš, je to smutný, že na některý hrozný věci doplácej nevinní.
petruška 2: Néé, pan Gryzli nemá kromě tří kusů žen rád žádný, myslím, že ani v případě, že je řádně ukojen, že jo Gryzli
Kvalitu mužskýho pokolení si zase můžeme vidět právě v těch kriminálech nebo i na psychiatrii na oddělení sexuálních úchylek
gryzli: Lidé se jí straní, takže i chlapi. Na vsi většinou ženský nemají moc kamarádů opačnýho pohlaví (právě proto, aby si na ně neukazovali ti sousedi prstem)a proto psala, že kamarádky se k ní otočily zády. Ale před tím bylo i lidé. Svědčí to i o kvalitě mužský populace. Snad nám tu nechceš tvrdit, že mužská populace je kvalitnější než ženská
Petro, drz se!!! Kamaradky nemaji deti, kdyz jim nedochazi, ze jsou veci ktere rodic neovlivni a vykaslaly se na tebe?!?! Syn nikoho nezabil, nikomu primo fyzicky neublizil. Ano, spachal kriminalni cin, ale nastesti slo "jen" o kradeze....to leckde delaj deti ktere jsou jeste pod zakonem a tudiz nepostizitelne! Neni to Tva vina, proste se to stalo. A vse co se deje, deje se z nejakeho duvodu...Drzim palce aby syn sel do sebe a az vyjde, aby sekal dobrotu, nasel si praci, zalozil rodinu....
Manx:
Co to píšeš?? To jako ti jeho rodiče za něco můžou??? A neslyšela jsem nikdy, že by úchylky byly dědičný 
To by ses taky jednou mohla naštvat na svý rodiče, až dostaneš třeba rakovinu. U tý dokonce ty dispozice někdy dědičný jsou. Tos to tý paní Petře S. teda nandala, za to že synek sedí, můžou její geny 
Paní Petro S., nevím, jestli by kontroly syna něco vyřešily. Jen by mezi vámi přestala existovat důvěra a neposlouchal by Vás o to více. A za bývalého manžela přece také nemůžete.
Reportáž mi zatím bohužel unikla, zkusím opakování. Ale co jsem slyšela, tak je ten člověk nemocnej (tím pádem taky trochu oběť přírody a chudák) - takže buďme rádi, že jsme zdraví a nejsme ani mezi obětma. Když má poruchu, je to asi něco trochu jinýho. Hlavní je, že se chce léčit a já věřím tomu, že už nic nechce udělat. A co bude z našich dětí, ikdyž se snažíme sebevíc, to nikdo bohužel neví. Úchylku může mít každý.
Taky Strakovi nevěřím,ta zrůdnost mu byla vidět na ksichtě, to co říkal,měl naučený, nešlo to z něho.Musela jsem na to mylset i v noci,kolik životů zničil a ještě jak se medializuje ! divím se , nechápu to, nevím proč ..být na místě syna zavražděné matky, nemluvila bych s ním ( i když na druhou stranu mu to prý pomohlo)stejně to nechápu, ač se snažím, oslovovali ho Pane Straka ! podávali si s ním ruku !Je to bordel!
Znovu musí začít hlavně ten syn - paní Petra je tam, kde je zvyklá...já jsem měla pocit "utéct", okolí mi radilo "začít znovu jinde", ale nakonec měli - kupodivu - pravdu doktoři - vyplatilo ze zůstat a vydržet. Už proto, že jsem věděla, s kým mluvit, kdo mi pomůže a kdo naopak, že jsme nemusela pěstovat nové návyky...republika je malinká, nikdy není jistota, že "jinde" se nikdo nedozví, co se stalo. A co bude Petra dělat "jinde", až se její syn vrátí? A až se to všichni kolem dozvědí? Uteče znovu? Ne každý, kdo se dostane do vězení, začne krást nanovo...její syn bude mít víc šancí tam, kde má kořeny, než mezi úplně cizími lidmi. Ti si totiž teprve budou dovolovat - k cizímu...
Já bych asi taky poradila začít jinde a znovu. Od začátku. Nemůžeš být pořád zodpovědná za svého dospělého syna a pořád si něco vyčítat. Najdi si nové přátele, práci a začni myslet i na sebe!
Milá Petro. Vaši situaci Vám vůbec nezávidím,ale ta "vina" není určitě jen na vaší straně. Chápu, že to musí být příšerné-žít na vesnici, kde se všichni znají...a vědí, co se stalo.Pokud Vám situace připadá opravdu tak nesnesitelná, asi by bylo opravdu nejlepší se odstěhovat a začít někde odznovu. Robert je přeci dospělý chlap, nesvéprávný nejspíš taky nebude...tak snad je schopen sám vlastní hlavou posoudit, co dělá a jaké to bude mít následky. Za jeho činy a přečiny přeci nejste zodpovědná vy!!Nestálo by za to zkusit trošku zpřetrhat tu "pupeční šňůru", odpoutat se od něj..a začít si taky trošku žít svůj vlastní život??Samozřejmě-je to pořád Váš syn a je jasné, že ho jako každá normální máma máte ráda, ale to se přeci nevylučuje s tím, že byste taky mohla myslet sama na sebe. Kamarádky, co se v této situaci otočily zády ,opravdu nejsou kamarádkami... Co se takhle pohlédnout po někom, kdo by byl opravdový kamarád-kamarádka??Zkuste se poohlédnout třeba tady ,na Ženě-in...,leckterá z nás tu má leccos ošklivého za sebou a ví své....
Kdo ví, co nás jako rodiče čeká...
Já bych k tomu napsala ještě něco - taky jsem prožila nějakou dobu na malé vesnici a nemůžu se zbavit dojmu, že si hodně komplikuješ život sama. kamarádky, které se na tebe vykašlaly, nejsou žádné kamarádky a slušní lidé ti vinu za to, co se stalo, určitě nedávají. Určitě máš kolem sebe dost těch, kteří sice nebyli vidět na první pohled, ale budou s tebou mluvit, zastanou se tě...prostě musíš přestat litovat sebe i syna a začít jinak. Když mi syn skončil v blázinci, taky jsem měla pocit, že pro ostudu nemůžu na ulici, a nebyla to pravda. Těch pár lidí, ktřeí si na mě prstem ukázali zdaleka nepřevýšilo počtem ty, kteří mi podali pomocnou ruku a pomohli mi.
každý si vybírá svojí cestu, má svobodu volby a ty ho nemůžeš napořád ovlivnovat. A taky si nemáš za co klást vinu?
Petro, souhlasím s ostatními... Tvůj syn je dospělý, svéprávný a jen on sám nese odpovědnost za své jednání, ne Ty. A pokud se kamarádky otočily zády - opravdu o takové kamarádky stojíš ? Najdi si jiné kamarádky, s nimiž si budeš moct popovídat, svěřit se bez obav atd. ... třeba i tady, na ž-in
ve slušné rodině, dneska nějak neumím psát
No, znám také jednoho velimi blízkého člověka, který byl vychováván ne slušné rodině, ale ucítil vůni peněz a převáděl přes hranice tak dlouho, až ho čapli a on si odseděl 4 měsíce ve vazbě v Německu. A dneska? Dneska je to kluk, který je poučený a ví, že už by takovou kravinu nikdy neudělal.
Taky mám takovouhle zkušenost za sebou, syn "ujel", když mu bylo 17. A nemůžu ho ani omlouvt rozvrácenou rodinou nebo těžkým dětstvím. Prostě zblbnul - a pro mě byl šok, že něco takového udělal. A taky jsem dávala vinu sobě a své výchově, než jsem si uvědmila, že já i manžel jsem dělali, co jsme považovali za nejlepší. Je to dvaapůl roku, od té doby se konfliktu ze zákonem nedoastal, větinou na to nemyslím - ale občas něco ve mně zahlodá - nebude se to opakovat?