Milé čtenářky, nevím zda mohu přispět svou troškou do mlýna, ale napíšu VÁM o mém nesplněném snu mého již dnes dospělého syna. Dnes je úspěšným právníkem ,ale v dětství od 5 let toužil být popelářem. To co jsme zažily celá rodina, když přijíždělo popelářské auto, bylo tak legrační, že jěšte dnes to vyloudí na mojí tváří úsměv.
Syn Aleš, když byl malý chtěl být a snil o tom , že bude popelářem. Vzbudil v 5 ráno celou rodinu a hlasitě křičel "Mami, babi, dědo,táto,jedou popeláři:" Celá domácnost , připomínám že i 80 ti letá babička byla v pohotovosti, s příjezdem popelářů. Pak si doma sestrojil malou nástupní plošinku,a pokoušel se celé dny naskakovat tak bravurně, jak to dělala osádka popelářského vozu. Na zahradě si našel starý hrnec a kutálel s ním tak dlouho až se mu po několika týdnech povedlo, co dělali popeláři, otáčet popelnici po silnici. Celá rodina jsme se na syna koukali, smáli jsme , jak mu to nejde naskočit na malou židličku, a zhoupnout se na ní a seskočit.
Pak jak plynul čas, na gymnáziu syn dostal za úkol napsat esej, nebo povídku se stejným tématem jako máme mi dnes: "O cěm jsem snil ,když jsem byl malý". Jeho povídka o popelářích , o rozbitých kolenech, o naskakování na malou plošinku,o hrnci který kutálel po dvorku byla vyhodnocena jako nejlepší. A tak při dnešním tématu trochu legrace na závěr. Jeho sen se mu sice nesplnil, ale vím že to jak se učil býti popelářem se mu povedlo.
Tana.M
Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven
Váš syn má štěstí. Znám víc těch, kteří chtěli být právníkem a skončili jako popeláři :-)
Dnes si povídáme o tom, čím jsme v dětství chtěli být. Více se dozvíte ZDE. Hledáte inspiraci? Pak nahlédněte do dnešního článku Čím jsme v dětství chtělí být? A čím jsme se stali?
Svoje příběhy, které můžete doplnit i obrázkem vašeho pracoviště nebo vás v akci, posílejte na e-mailovou adresu
Dnes je ve hře kosmetický balíček obsahující Pinnacle - tělové mléko s vůní mandlí a pemzu, dále můžete získat Activ F - šampon pro ženy proti padání vlasů a připraveno máme i něco sladkého.
Nový komentář
Komentáře
Můj syn chodíval s popelářským vozem spávat
je zajímavé , že hodně dětí chtělo být popeláři . čím to asi ?
co syn ? ... ale byl to i můj sen
Můj syn taky..., a jak vidím, není sám...
To snad chtěl každý malý kluk ani můj syn nebyl výjímkou.
kdo by nechtěl v dětském věku, ale teď by se to někomu i hodilo a dostat se k nim není vůbec jednoduché
hezký článek
Teď by to bral každý.
hezký článek...
dost náročné povolání na zdraví a to počasí to bych dělat nemohla
lorja — #10 to stupátko vzadu, to bralo dech mě i mému synovi. Vím o čem píšeš....
A my jsme našemu synovi říkali, zaber ve škole nebo budeš popelářem a on nám odpověděl: bezva, ale řídit nebudu,chci stát vzadu.
Také náš syn Roman chtěl být v dětství řidičem popelářského vozu.Manželovi říkal:"Tati,budeš moct jezdit se mnou na tom stupátku vzadu".
Dnes je z něho dospělý muž pracující s počítači.

Brácha chtěl být řidičem trolejbusu. A když ho táta naštval, říkal, že ho vozit nebude.
Jo, můj přítel jím chtěl být také
ekleinovka — #5

Opavdu, hodně kluků chce být popelářem.
Přesně tak,prostřední synek byl také celý posedlý a všude hrdě prohlašoval,že bude popelářem.K Vánocům dostal popelářské auto/byly mu čtyři roky/,a nic jiného pro něj v té chvíli neexistovalo,byl nejšťastnějším dítkem pod sluncem.Dnes má dostudováno,ale občas dojde řeč na jeho dětský sen,tak se všichni hodně nasmějeme.