Ne vždy se nám splní naše dětské sny. A pokud ano, ne vždy musí dopadnout dobře. Své o tom ví pětatřicetiletá Andrea, žena, které se její dětský sen splnil, i když by se z něj dnes raději probudila.
Zakletá princezna
Už jako malá holka jsem trpěla tím, že moji rodiče nikdy neměli moc peněz. Maminka byla kuchařkou v závodní jídelně a táta pracoval jako skladník. Když se jelo se školou na hory, nejela jsem. Na školní výlety jsem dostávala nejmenší kapesné, takže jsem měla akorát na pohlednici domů. V době, kdy jsem chodila na základní školu, nebyly ještě tak znatelné sociální rozdíly jako dnes, ale také už se rýsovaly. Měla jsem dvě nejlepší kamarádky, Janu a Alenu. Jedna měla tatínka doktora, druhá právníka. Já již zmiňovaného skladníka. Styděla jsem se, že jsme chudí, a byla jsem ráda, že se se mnou Alča s Janou baví. Staly jsme se nejlepšími kamarádkami.
Jedna z nich chtěla být učitelkou, druhá doktorkou a já se rozhodla, že nikdy pracovat nebudu, že nechci chodit večer domů utahaná jako moje máma a pořád nadávat na výplatu jako táta. Snila jsem, že budu jen ležet u bazénu a utrácet manželovy peníze. Samozřejmě realita byla jiná. Po gymplu jsem nastoupila na ekonomickou nástavbu a poté jako úřednice do podniku, kde pracovali i oba moji rodiče.
Asi po třech letech mého úřadování přijela do podniku delegace z Německa. Byla jsem holka k světu, uměla se domluvit, a tak jsem dostala za úkol se o hosty postarat. V té době už jsem měla vážnou známost a mému příteli se nelíbilo, že jedu někam někoho bavit, ale musela jsem. Nakonec jsem měla na starosti jen to, aby se dobře najedli a napili. Po dvou dnech od firemní akce si mě zavolal můj nadřízený k sobě do kanceláře. „Volal mi Hanz, (to byl jeden z členů delegace), prý se mu u nás moc líbilo, ale hlavně Ty ses mu líbila.“ „A co jako, přece se z nějakého Němčoura neposadím na zadek,“ odpověděla jsem. V duchu jsem se ale na zadek posadila. Tudy vede cesta ven. Vím, o koho se jednalo, dal mi dokonce i svoji vizitku. Zavolat? Nezavolat? Zavolala jsem.
To, co pak následovalo, bylo jako ve zrychleném filmu - hádky s přítelem, schůzky s německým novopřítelem. Byl o 15 let starší než já, původem Čech, do Německa emigroval spolu se svými rodiči, ještě když byl malý. Pracoval ve vedení úspěšné nábytkové firmy a nevedl si zle. Zamilovala jsem se do něho. Tedy spíš do jeho peněz. Opečovával mě jako princeznu. Měla jsem všechno, co jsem chtěla. Odstěhovala jsem se za ním do Německa, kde měl krásný velký byt. Hodně jsme cestovali... a na jedné z takových cest mě požádal o ruku.
Můj sen se mi splnil
Sen však skončil ve chvíli, kdy se manžel rozhodl natrvalo usadit v Čechách. Jak mi neustále tvrdil, srdce ho táhlo domů. Navíc se tady otevřely nové pobočky jeho firmy a potřebovali někoho schopného, a to on byl. Zpočátku se mi z Německa moc nechtělo, ale nakonec jsem souhlasila, zejména, když jsem viděla, jaký „pro mě“ nechal postavit dům. Také jsem se po létech sešla se svými kamarádkami, Janou a Alenou. Ani jedna se nestala tím, čím chtěla, ale obě jsou spokojené, mají své rodiny, své děti. My děti nemáme. Manžel si to nepřeje, prý bych si zkazila figuru, a také by nám vzaly svobodu. Nevím, o jaké svobodě mluví, on je věčně v práci a já trčím na našem „zámku“ zakletá jako princezna.
Chtěla jsem si najít nějakou práci, ale to prý nepřipadá v úvahu, kdo by se staral o domácnost. Chtěla jsem tedy najmout paní na domácnost, ale to jsou prý zbytečně vyhozené peníze. Chtěla jsem si najít nějakou zábavu a koníčka, dřív mě například bavilo tancování, ale to mi zakázal, prý se nebudu nikde poflakovat sama. Dokonce mu vadí i moje dvě kamarádky, ať sem prý už příště nikoho netahám. S rodiši se stýkám minimálně. Nedovolí mi vůbec nic. Jedná se mnou, jako bych byla jeho majetek. Pokaždé musím vypadat krásně a upraveně. Prostě jako „princezna“. Jednou jsem si dovolila mu odmluvit a odejít od něj, nepřejte si vědět, jak jsem to schytala. Strašně se ho bojím. Změnil se. Bojím se i odejít z toho snu, který se mi splnil... raději bych se snad probudila.
Nový komentář
Komentáře
Doporučuji, ať paní Andrea jakýmkoliv způsobem otěhotní - samozřejmě s manželem a neříká mu to aspoň 4 měsíce. Myslím, že většina chlapů při narození svého dítěte zjihne a pokud tenhle zrovna ne, vyhodí ji i s děckem a tím ji vyvobodí a bude jen platit alimenty.Ale věřila bych, že se to naopak srovná a muž si srovná svůj žebříček hodnot.
No nevim ,ale když maminka dělala v kuchyni a taťka skladníka ,tak mi nepřipadá ,že by se měli mít špatně!Co si pamatuju ,tak kuchyň byla terno!A skladníci brali slušně.A že by neměli na to poslat dítě na hory,.. No asi to porovnávala s rodiči kamarádek. A to ostatní? Vybrala si peníze,tak je má!!
Prachac je vzdycky lepsi nez chudak, jen si ho zenska musi umet otocit kolem prstu a ne se jim nechat manipulovat, ze ano...
nikdy bych nevyměnila vážnou známost za pracháče,má holka žaludek,tak ať si té zlaté klece užije,co si vybrala,to má
Navíc ten nadpis je nějaká pitomost. Tohle přece není to, co si ta paní vysnila. Protože kdyby si tohle vysnila, tak teď nebude nespokojená, to nedává smysl
Já ho beru! Děti nechce, pracující ženu nechce, bohatej je, má rád cestování - pro mě ideál, já se klidně budu starat o krásnej barák a o sebe, mně by se po chození do práce rozhodně nestýskalo
A nudit se neumím, takže sem s ním 
bubidani — #26 Já se tu vždycky s někým zapovídám a jsem ráda, když stihnu namazat chleba máslem pro všechny
Příběh splněného snu, ale myslím, že by paní raději měnila za realitu a obyčejný život s obyčejným manželem a dětmi! Holt všechno není tak super jak si někdy vysníme!
Ze snu se probudit nedá,ale situace není beznadějná.Stačí si seřadit priority a podle toho se zachovat.Buď zůstat a snášet vše jako doposud,nebo si najít práci,domluvit se s rodiči nebo kamarádkami a jednoho krásného dne prostě odejít a suše to manželovi oznámit.Jen bych mu to řekla,až by veškeré přípravy byly hotovy a já odstěhovaná.V opačném případě si myslím,že by nemusela dopadnout dobře.Volba je pouze na vás.Taky to chce trochu odvahy,ale za svobodu to většinou stačí.Přeji vám hodně štěstí.
ToraToraTora — #25 ja ti nevim holka, střídám tu 3 stránky a stejně málo
...asi čtu moc rychle
Ať chodí na ženu-in
To sežere takovýho času, že bude ráda, když stihne uplácat teplou večeři a zapnout pračku 
SStream — #23 a proč se omezovat na dvě volby? /potencialní chlastal versus germán/? vybrala si prachy, má prachy ....
Jen mě napadl ještě jeden scénář - dovedete si představit, že by zůstala s tím prvním a dřela by bídu s nouzí, ještě navíc by ten její chlastal první ligu a občas ji jednu uštědřil? To by tady zase bylo plno příspěvků, že měla utéct s germánem
Fofo — #20 odkopnout přitele pro dalšího jen kvůli penězům rozhodně v pořádku není. Jen ta nastalá situace mi nepřijde nijak zvláštní, a už vůbec ne propojená s tou minulostí. Tohle se prostě stává všude a každému druhému. Ať už je ten vztah postavený na lásce nebo na finančním komfortu - paní píše o majetnickém chlapovi s pronásledovatelskými sklony. A takový se může vyklubat z chlapa jakékoliv kategorie. Teď už spíš záleží jen na tom, jestli má paní na to prostě odejít a začít život po svém, s dětmi a s vlastní svobodou
jastura — #19 Třeba má štěstí a má postavu jako modelka ať už jí cokoliv narozdíl ode mě, co koukne na jídlo a kilčo nahoře
SStream — #17 No, mě to připadá divné, odkopnout někoho, koho mám ráda a vzít si někoho pro peníze. Já bych to nedokázala. Mně třeba nevadí, že přítel je jen vyučený a já VŠ a že vydělávám víc, protože on je živnostník a hold jsou někdy kšefty a někdy ne. Ale že bych ho kvůli tomu odkopla. Mám ho ráda takového, jaký je a jestli je chudý nebo bohatý je mi šumák
Alexandra Stušková — #16 Tak ať ztloustne. Manžel nechce děti, že by si zničila postavu. Tak ať se pro něj udělá neatraktivní...
Nějak jsem v tom příběhu nenašla, jestli je šťastná a proč z té zlaté klece už dávno neutekla
Vidí svoje kamarádky šťastné, které ač utahané, mají rodinu, kamarády, svobodu? A že se bojí? Rychle bych utekla, požádala o rozvod a pokud vím, existují organizace, které pomůžou. Otázkou je, zda toto autorka chce
Jsem spíš toho názoru, že je to naprosto běžný případ, jen se tento příběh odehrává v luxusním domě a ne v obyčejném bytě. Manžel si z manželky udělá majetek velmi rád, jednoduše a za jakýchkoliv podmínek. Pán tvorstva zakazuje a rozdává příkazy, protože může, protože si je jistý, že je na něm závislá. A to se může stát každé, bez ohledu na to, kolik partner vydělává. Přijdete o práci a máte na stole totéž. To, že se paní vdala z onoho "rozumu" a ne z lásky není nic nového a spoustě lidem to vyhovuje. Já se málem vdala z lásky a vyvolený mě z celé té lásky skoro zabil. Fakt, že se vdáte z lásky a budete celý život štěstím bez sebe není fakt, ale utopie.
Marchesa Casati — #9 Myslíš to samozřejmě ironicky. Jenže ona nebyla potrestaná. Dostala to, co chtěla. Pořád má na výběr - zůstat nebo si najít jiné peníze nebo - bože nedopusť - pracovat. Ale trest to teda není, ten bude, až bude nahrazena jinou v době, kdy už nebude tak atraktivní. Ale i tehdy ještě bude mít možnost klofnout nějakého o hodně staršího, pro kterého bude mladá i v těch čtyřiceti. Je na tom podobně jako ty, co vdávají z velikánské lásky, ze které po pár letech vznikne velikánská nenávist nebo jen znechucení. Tahle aspoň nemá existenční starosti. Zatím.