Dnešní téma mi připomnělo mého šéfa, který mi šéfoval asi před sedmnácti lety. Byla to doba, kdy nám vládla vláda v čele s velkou komunistickou stranou. V tu dobu jsem dostala nového šéfa.  Jako muž vypadal vcelku dobře, ale nesměl promluvit.  Jistě víte, co se říká o zelených mozcích, a o tomto, i když v tu dobu už bývalém, to platilo dvojnásob .
 
Byl odejit z vojenského útvaru z blízkého města, neboť ohrozil průběh vojenského cvičení  tím, že při mezinárodní účasti spřátelených vojenských útvarů tomu našemu zapomněl rozdat ruční granáty a regulčíkům na křižovatkách dal mapy s opačně vyznačenými směry, čímž vlasně zavinil porážku svého útvaru, neboť naši vojáci se díky špatně vyznačeným mapám na místo střetu vůbec nedostavili. Tudíž  granáty vůbec nepotřebovali, jak prohlásil můj nový šéf na koberečku u svého velitele. Jeho nadřízený usoudil, že čeho je moc, toho je příliš a domluvil se s kamarádem, který v té době dělal velkého šéfa v našem podniku, že u nás, pokud mu svěří funkci kádrováka, nadělá méně škod. Tak jsem ho vlastně "vyfasovala".
Jinak to byl celkem dobrosrdečný a přející člověk. Vycházela jsem s ním, jak to v rámci možností šlo. Když jsem se mu snažila vysvětlit nějakou záležitost, pozorně mě poslouchal, potom vyběhl ven ze dveří, za chvíli se vrátil a povídá: "Jak jste to vlastně  myslela?" "Tak jak jsem to řekla,"  byla pokaždé moje odpově. Bylo mu jasné, že víc ze mě nedostane, tak to nikdy dál nerozebíral.
 
Naše spolupráce vypadala asi takto: Měl na starosti významná životní jubilea našich zaměstnanců. Takže před začátkem roku jsem vždy prošla všechny složky pracujících. (Počítače v tu dobu byly v plenkách, takže vše růčo), seřadila jubilanty podle dat a měsíců výročí. Potom vše zapsala do svého kalendáře. Následovalo zapsání do kalendáře šéfova. Před každým výročím jsem objednala dárkový balíček a zavolala šéfovi, že ho má další den spolu s blahopřáním doručit oslavenci. Jednoduché že?
V listopadu 1989 jsem se ho šla zeptat, jestli bude náš podnik také stávkovat. Sdělil mi, že po dohodě s velkým šéfem nebude, ale že mi nemůže toto zakázat, ale že by uvítal, abych tuto činnost pojala jaksi pouze demonstrativně a že mi k tomuto účelu zapůjčí praporek naší republiky, které nám nějaké zbyly z oslav 1. máje a  který si můžu zapíchnout do květníku a tímto způsobem dát najevo svůj názor.
 
No řekněte sami, nebyl k zulíbání? V  roce 1990 musel nedobrovolně opustit náš podnik, neboť jeho funkce se rušila. Od té doby jsem ho neviděla, ale ráda na něj někdy vzpomenu .
 
 
Krásný den od majdaleny.
 
-------------------------------
 
Díky, majdaleno, za krásný, roztomilý příběh. Alespoň mně tak připadal. Popsala jsi svého šéfa tak barvitě, že ho úplně vidím :o))) Posílám Ti dáreček a Tobě i všem ostatním přeji krásné úterní odpoledne....
TÉMATA:
LÁSKA A VZTAHY