Konečně jsem v květnu získala práci a s tím i logicky nového šéfa (a šéfovou). Je mu 35 let a za deset let vybudoval úspěšnou firmu – takže asi něco umět bude :-))).

Ale mé sžívání s jeho povahou bylo (a je) dost krušné. Několikrát mi ruply nervy, brečela jsem v práci skoro každý den a měla pocit, že za 8 let mého spokojeného předchozího zaměstnání je jeho chování dost nespravedlivou daní.

Cokoliv jsem udělala – bylo špatně. Místo slůvka pochvaly se ozvalo: „A kdy bude hotovo tamto, a proč jste neudělala to a to?“. Nejhorší to bylo v souvislosti s Telecomem, to málem vyskočil z kůže, když zjistil, že nové linky budou až za 3 neděle, a to nejdřív. Musela jsem telefonovat na všechny strany a dělat ze sebe blbce.
Po pravdě řečeno, jeho milá nevtíravost, kterou chce dosáhnout svého, typu: „A nemohla byste zavolat do ...?, Můžete zařídit to ..., nevadí Vám to, že ...?“ či „Souhlasíte se mnou, že?“ mne vždy vytočí na nejvyšší míru a mám chuť ho postavit ke zdi a házet po něm nožema.

Můj šéf totiž nevěří nikomu a má pocit, že ho všichni dodavatelé služeb chtějí podvést. To je pak těžké, něco dělat. :-(

Pak přijela šéfová, já si postěžovala, protože už jsem z toho byla opravdu zralá na Bohnice. Trochu to pomohlo a já se mohla dát mírně do pořádku a srovnat si hlavu. Čekala jsem, co se mnou udělá jeho poslední třídenní návštěva.

No, už nemám chuť házet klíčky do schránky a dát výpověď na hodinu. Práci jako takové začínám přicházet na chuť, i když je to dost spěch a já se teď tak málo dostanu na stránky ženy-in na pokec

Ale šéfa už nepředělám (i když bych za to byla vděčná hlavně v oblasti, jakou je zásadní nepsaní si poznámek, aby pak mohl tvrdit, že „Jsme si špatně rozuměli!“ a s tím související neschopnost přiznat svou vinu a omluvit se.)

Trochu zmírnil ve svých úletech, ale stejně je třeba být pořád ve střehu. Každý den bojuju o píď svého životního prostoru a o právo na svůj názor.

Je to zvláštní, ale i pozitiva jsem si z toho jeho chování vzala.
• Nikdo mi nebude diktovat, co mám dělat a jak to mám dělat, když to stejně nakonec dělám já – on je daleko a musí hrát podle pravidel hostitelské země. ADSL bude až bude, já kvůli tomu nestrávím půl dne obíháním kanceláří.

• Jeho názor není automaticky pravdivý, i když je šéf a jsem ochotna se s ním o tom přít. A bojovat tak o každou píď svého zdravého rozumu. Pokud je pak po jeho, mám alespoň pocit, že jsem se vyjádřila a dala najevo svůj názor.  

        
Reklama