shutterstock-1007741716.jpg
Foto: Shutterstock

Některé čtenářky i lidé z mého okolí mě prosili o článek o operaci očí, kterou jsem nedávno podstoupila. Vaše přání je mi rozkazem, navíc pokud bych tím ulehčila rozhodování byť jen jednomu člověku, rozhodně to za to stojí. Dostupných informací o implantaci fakických čoček moc není a já sama jsem byla vděčná za každou zkušenost. Tady jsou mé dojmy.

Jak jsem to měla se zrakem

Brýle jsem nosila od mých čtyř let, kdy mi byly zjištěny hned čtyři dioptrie. Tancovala jsem od první třídy akrobatický rokenrol a nezbývalo nic jiného, než sportovat s brýlemi. Zrak se mi v průběhu dospívání ale zhoršoval a dopracovala jsem se až na přibližně 7 dioptrií, plus mi byl zjištěn astigmatismus (zdeformované zakřivení rohovky). Oční lékařka mi chtěla v mých dvanácti letech rokenrol zakázat, jelikož mi hrozilo odtrhnutí sítnice vlivem skoků, dopadů a různých akrobatických prvků. Ale vzhledem k tomu, že jsem sportovala na vrcholové úrovni a byla do toho hodně zapálená, přivřela oči a tancovat mi dovolila. 

S přibývajícím věkem přicházely i vyšší soutěžní kategorie a těžší a rizikovější akrobacie. Brýle tedy dál nepřicházely v úvahu a rozhodla jsme se společně mamkou, že začnu nosit kontaktní čočky. Na začátku jsem s nimi bojovala, ale nakonec mě zachránily a nedala jsem bez nich ani ránu. Nosila jsem je v podstatě neustále a přestala mít ráda brýle, protože i když jsem si platila to největší ztenčení skel, nevypadalo to dobře a často jsem byla terčem posměchu. I přesto, že mi někteří tvrdili, jak moc mi sluší, jsem je nechtěla nosit před ostatními.

Jak se o kontaktních čočkách říká, je to dobrý sluha, ale zlý pán. Dlouhodobé nošení není zdravé, způsobují suché oči, mnohdy se o ně lidé špatně starají a pak vzniká riziko infekce, tu jsem párkrát také zažila.

Jsem na oči hodně citlivá a i když mi nikdy oční lékaři neprovedli nic zásadního, nevěřila jsem jim. Možná proto, že jsem měla pocit odbývání při preventivních prohlídkách. Očaři mi vždy předepisovali čočky, ve kterých jsem pořádně neviděla a přišlo mi, že už snad nikdy neuvidím dobře. Postupně jsem k nim ztratila důvěru a očaře přestala navštěvovat (neberte si ze mě příklad a prevenci nepodceňujte!). Neměla jsem proto v posledních letech ponětí o tom, kolik přesně mám dioptrií.

Váhání a konečné rozhodnutí

Rokenrol aktuálně netancuji, ale to nic nemění na tom, že už jsem toho všeho s očima měla už dost. Možnost operace jsem nosila v hlavě už déle, ale strach mi nedovoloval to vyslovit nahlas a přiznat si, že bych do toho opravdu šla. Ale po doporučení známých jsem se nakonec objednala na vstupní vyšetření do jedné pražské kliniky, abych zjistila, jak na tom jsem. Moc jsem se těšila, že se konečně dozvím, kolik mám dioptrií a že se mi bude někdo opravdu věnovat. Zároveň jsem se bála. Vyšetření trvalo asi 4 hodiny, bylo opravdu velmi podrobné a hlavně – dopadlo dobře. Bylo mi řečeno, že s mými vysokými dioptriemi (11 a 13 dioptrií + vysoké cylindry) nemohu podstoupit laserovou operaci, ale je tu pro mě možnost implantace fakických torických ICL čoček, které se umisťují mezi duhovku a vlastní biologickou čočku, nejde tedy o výměnu jako například u šedého zákalu, ale vložení umělých čoček.

Z kliniky jsem odcházela plná dojmů a na mě bylo rozhodnout se. Byla jsem poučena a informována o ceně, rizicích, průběhu operace, pooperační péči a všem, co bylo nutné znát. Tato operace je velmi nákladná, proto jsem si dala na čas, abych zvážila všechna pro a proti a doptala se na vše, co mě zajímalo. Doslova po pár dnech jsem řekla ANO. Jdu do toho!

Zaplatila jsem proto zálohu, čočky se objednaly až z Ameriky a dostala jsem zářijový termín operace. Na jaře jsem udělala státnice, užila si léto, nastoupila do redakce a operace byla za dveřmi. Je o mě známo, že jsem stresař, asi proto jsem byla tak nervózní, ale kdo by nebyl. Operace se uskutečnila ve dvou dnech, jeden den = jedno oko.

Operace

Ráno jsem dorazila na kliniku, proběhla rychlá kontrola, zda je vše v pořádku a šlo se na věc. Převléknout, slupnout prášek na uklidnění, nakapat znecitlivující kapičky, kapky, které rozšíří zornici a dezinfekci. Seznámení s panem doktorem, který mi popsal průběh operace a v tu ránu už jsem ležela na operačním lehátku. Oko bylo zafixováno proti mrkání, znovu rozkapáno a následovala samotná operace, která trvala asi 15 minut. Nepříjemný pocit, ale bolest žádná. Pan doktor se mnou celou dobu mluvil, snažil se mě odreagovat a zároveň říkal, co dělá. Byla to opravdu rychlovka. Nebylo to tak hrozné, jak jsem si myslela, ale přece jen je to operace očí, takže strach byl oprávněný.

K popisu operace jen ve zkratce – do oka se miniaturním řezem vloží srolovaná čočka, která se v oku rozloží přesně tak, jak má.

shutterstock-1064124215.jpg
Foto: Shutterstock

Po operaci jsem dostala kafíčko, dvě hodiny jsem si odpočinula a po kontrole oka jsem odcházela vysmátá domů. Tam jsem se prospala a druhý den mě čekalo odlepení oka, na které jsem viděla jako pod vodou, proběhla kontrola a šlo se na druhé oko. To jsem prožívala o kapku lépe, ale to je tím, že už jsem věděla, co mě čeká. Scénář se opakoval a následující den jsem mohla odlepit i druhé oko. To bylo zkontrolováno, zda je vše v pořádku a čekala mě rekonvalescence. Neděl se u mě ten WOW efekt, který jsem čekala a který někteří popisují. Paradoxně jsem neviděla perfektně a měla jsem velký problém s šerem a umělým osvětlením. Doufala jsem v rychlé zlepšení, ale bylo mi řečeno, že se oči srovnávají až rok! Musí si zvyknout a adaptovat se. Pro mě ale bylo nepředstavitelné někam večer jít, protože mi snaha o zaostření brala veškerou energii a pozornost. Například řídit auto bylo nemyslitelné, protože by to bylo o bouračku, to jsem si netroufla.

Pooperační období

Následující měsíc jsem bojovala, kapala antibiotika a čekala, kdy se to zlepší. Bylo to pro mě hodně psychicky náročné, občas jsem si pobrečela, protože jsem to takové nečekala, ale opravdu to chce vydržet. Po dokapání antibiotik jsem pocítila značnou změnu k lepšímu, ale stále byl obrovský problém s šerem, protože se mi rozmazávaly veškerá světla a jediné, co mi pomohlo, bylo kouknutí do velmi ostrého světla. Za 10 vteřin byl ale problém zpátky. Přišlo mi, že se možná zblázním a že to nevydržím. Čekala mě kontrola a tam jsem měla v plánu všechno vyklopit.

Na kontrole všechna vyšetření dopadla v pořádku a po vyslovení problému přišlo zklamání. Prý mám hodně široké zornice a nedá se s mým problémem nic moc dělat. Mám být trpělivá a čekat, prý se to třeba trochu zlepší (fajn vyhlídky). Pokud bych s tím měla opravdu velký problém, daly by se čočky zase vyndat. Ale to byla ta poslední možnost, kterou jsem vážně nechtěla.

Paní doktorka ale viděla, jak jsem nešťastná a předepsala mi kapičky, které by mi údajně mohly pomoci, ale neměla jsem od toho moc čekat. Byly na snížení nitroočního tlaku s tím, že se dají používat dlouhodobě a očím neškodí. Moc jsem tomu nedávala, ale když jsem je večer nakapala, světla se najednou zaostřila a mně vytryskly slzy. „Já vidím!” zakřičela jsem a začala se smát. Pak jsem se uklidnila, abych to nezakřikla, ale další den se situace opakovala. Stačila jedna kapička do každého oka a opravdu to funguje.

Celkový dojem

Teď už můžu říct, že jsem spokojená. Konečně vnímám ty benefity. Nemyslím na to, že si před spaním musím vyndat čočky, neřeším suché oči, nezapomínám nikde brýle a nemusím si kupovat ani čočky, ani roztoky. S brýlemi jsem prožila dlouhá léta a na jednu stranu mi paradoxně bylo líto, že je zahodím. Proto si do nich plánuji dát skla s ochranou proti modrému světlu a občas si je třeba vezmu jako módní doplněk.

Prožívání operace očí a rekonvalesce je neuvěřitelně individuální věc, protože je každý jiný, má jiné oči a jiné oční problémy a vady, také práh bolesti. Ale pokud můžete, jděte do toho. Kvalita života se zvedne a nebudete mít žádné omezení. Čočky by měly vydržet v očích do konce života a pokud bych měla někdy nějaký problém, čočky se kdykoliv dají vyndat, nebo vyměnit za jiné, narozdíl od laseru, ten se zvrátit nedá. Nevýhodou je za mě cena, ale investovat do zdraví je vždycky dobrá volba, hlavně oči máme jen jedny.

Nelituji svého rozhodnutí a jsem neskutečně ráda, že jsem do toho šla! Otevřít ráno oči a vidět je sen, který má spoustu lidí, kteří nosí brýle. Stále se mi stává, že je ráno hledám na nočním stolku a pak si uvědomím, že nic nenajdu a hlavně, že je nepotřebuji.

Děkuji za to, že jsem měla tu možnost tohle podstoupit a že jsem se tak rozhodla, zároveň díky i těm, kteří museli poslouchat a snášet moje naříkání, stěžování a řešení všeho okolo očí. 

Doufám, že jsem vám trochu operaci přiblížila a pokud byste měli nějaké otázky, můžete mi je napsat do komentářů, na e-mail, nebo na Instagram, ráda zodpovím cokoliv, na co budu znát odpověď. 

Zdroj: autorka článku

Reklama