Máme tříletou černou fenku labradora, jmenuje se Bonnie a všichni ji moc milujeme. Pořídili jsme si ji poté, co nám zemřela fenka křížence vlčáka, nalezenečka, byl to úžasně hodný a věrný pejsek. Nového pejska jsme vybírali  také pečlivě, padl nám do oka labradorský retrívr - většina hodnocení psala „klidné a přátelské plemeno".

 

Přátelská tedy je, až moc. Každého bouřlivě vítá na potkání, ať ho zná, nebo ne, je to fuk, nedá se zastavit. A klidná? Chvilku neposedí, pořád má co dělat, pořád ponouká ke hrám, ale to by nevadilo, je s ní fakt legrace. Problém je v tom, že nemá ráda ty malé uštěkané pejsky, např. jorkšír, ratlík apod., kteří již z dálky bezdůvodně štěkají a vrčí  jako pominutí a ona na ně reaguje stejně. Je neovladatelná, nepomůže povel, křik ani trest, nedávno jsem kvůli tomu s jedním pejskařem měla nepříjemný konflikt. 

 

Jak ji naučit poslechnout? Minulý týden nám utekla v lese - najednou ucítila stopu zajíce, rozběhla se, volali jsme ji zpátky, křičeli, ale nic platné, a najednou byla pryč. Hledali jsme ji tři hodiny, pak už byla tma, byli jsme šílení strachem o ni. Najednou se odněkud vynořila, vrtěla, jako by se nic nestalo. 


Byla potrestána (vytahána za kožich a nahlas vynadáno), ale předevčírem udělala něco podobného za domem na stráni, tzn. že si z nás nic nedělá. Dá se s tím ve třech letech ještě něco dělat? A jestli ano, tak jak? Je mi líto ji mít pořád na vodítku i třeba v přírodě...

Děkuji za odpověď, Věra

Co na to odborník? Dočtete se ZDE

Reklama