Když se můj syn rozhodl, že bude hrát na banjo, bylo nám z toho trošku divně. Syn je sice chytrý, nadaný, ale těžký dysgrafik a dyspraktik - obě ruce má nejen levé, ale prostě nepoužitelné. Navíc pětistrunné banjo je poněkud dražší - oproti třeba kytaře celkem slušně, stojí kolem 20 000,- Kč. Podařilo se nám nicméně sehnat banjo v bazaru a syn se začal učit.

Banjo bylo, další potíž nastala se sháněním učitele - nemohli jsme nikde sehnat nikoho, kdo by učil malého kluka. Nakonec jsme přece jen sehnali hudebníka, ktarý dal synovi aspoň základy, a pak se asi tři roky nedělo nic. Syn občas banjo vytáhl, něco zabrnkal, ale do pravidelného cvičení se mu nechtělo.

Letos v létě jsem ho spíš ze zoufalství přihlásila na bluegrassovou dílnu, která měla končit koncertem. Dohoda byla jasná - buď se syn naučí aspoň něco, nebo jde banjo zase zpátky do bazaru.

Koncem týdne jsme se vypravili s manželem na koncert. Po létech to byl první koncert, na ktarý jsme se vydali - a k našemu velkému zklamání se ukázky hry tříd nekonaly, protože velká část muzikantů se ještě před koncertem rozjela domů. Chytila jsem aspoň synova učitele (muzikanta Martina Stehlíka), že syn má talent a že je schopen hrát dobře.

A protože jsme chtěli s manželem aspoň ukázku, tak nakonec jsme ten nejhezčí koncert měli až doma na dvoře, když syn vytáhl banjo a ukázal, co se vlastně naučil. Celý koncert trval jen deset minut, ale bylo vidět, že syn měl opravdu dobrého učitele a kromě podehrávek zvládl i dvě písničky... takže doufám, že na další dílně už dojde i na opravdové koncertování.

Pajda

Milá Pajdo, jste skvělí rodiče, víte to? :-) Držím palce synovi, ať si banjo brzy osedlá!

Reklama