71215152d23a8-obrazek.jpg
Foto: Shutterstock

Můj manžel je typický chlap. Když ho bolí záda, vezme si prášek. Když má rýmu, tvrdí, že za dva dny přejde. A k lékaři? Tam jde jen tehdy, když už opravdu nemá jinou možnost. Preventivní prohlídky považuje za ztrátu času a samozřejmě na ně nechodí. Dlouho jsem to neřešila. Je sportovně založený, nekouří, nepije skoro žádný alkohol a na první pohled vypadá zdravě. Jenže co si budeme povídat, loni oslavil padesátiny, a to je věk, kdy už by člověk měl mít svoje zdraví pod kontrolou. Navíc jeho máma umřela na rakovinu tlustého střeva, když jí bylo pětapadesát. Nemoc se tenkrát odhalila pozdě. Manžel o tom nerad mluví. Když se téma objeví, jen pokrčí rameny a řekne, že osud stejně neovlivní. Já si ale myslím pravý opak. Právě proto, že v rodině podobná nemoc byla, by měl být opatrnější.

Několikrát jsem mu připomněla, že dnes existují preventivní vyšetření a že v jeho věku už jsou úplně běžná. Odpověď je pokaždé stejná. „Nic mi není, nehledej na mě nemoci, neotravuj s tím.“ Čím víc naléhám, tím víc se uzavírá a je vidět, že ho to rozčiluje. Nejde mi o to ho kontrolovat. Jen nechci jednou sedět v nemocnici a vyčítat si, že jsem měla být důraznější. Vím, že rakovina tlustého střeva se v začátcích často nijak neprojevuje, a právě je důležitá prevence. Kolem nás je tolik lidí s rakovinou, že se opravdu bojím. Někdy přemýšlím, jestli za tím není obyčejný strach nebo jestli už nejsem paranoidní nebo moc úzkostlivá. Mám svého muže ráda a přeji si, aby tu se mnou byl ještě mnoho let. Jen nevím, jak ho přesvědčit, že hodina strávená u lékaře mu může klidně i zachránit život. Už jsem z toho nešťastná.  

K článku se vyjádřila psycholožka Mgr. Kamila Velková

Rozumím tomu, že máte strach. Když někoho milujeme, chceme ho chránit, a o to víc nás děsí, když máme pocit, že zbytečně riskuje. Jenže i když je to váš manžel, pořád je to dospělý člověk, který si o svém životě rozhoduje sám. To se někdy přijímá opravdu těžko, zvlášť když víte, že se v jeho rodině vážná nemoc už objevila. Bohužel ale nikoho nepřesvědčíme silou ani neustálým připomínáním. Často to vede spíš k tomu, že se druhý ještě víc zatvrdí.

Zkuste proto změnit způsob, jak o tom s ním mluvíte. Místo vět typu „Měl bys jít k lékaři“ mu zkuste říct: „Mám o tebe strach. Chci, abychom tu spolu byli ještě dlouho.“ Muži někdy lépe slyší na upřímné emoce než na argumenty. A pokud ani to nezabere, nezbývá než přijmout, že konečné rozhodnutí je na něm. Vy jste udělala to nejdůležitější – dala jste mu najevo, že vám na něm záleží. Někdy je to to jediné, co můžeme udělat, i když bychom si přáli mnohem víc.

Zdroj info: Text byl zpracován na základě příběhu ženy, kterou redakce zná a která jej předala redakci se svolením k uveřejnění. Fotografie je pouze ilustrační a jména osob byla na žádost této konkrétní ženy pozměněna, stejně tak jako její jméno. Pokud máte příběh, který by se mohl objevit na našich stránkách, napište nám na redakce@zena-in.cz. 

TÉMATA:
STRACH STRACH Z NEMOCÍ VZTAHY