Dobrý den,
zaujala mne možnost napsat, co cítím a nosím v sobě, co by mělo být, ale zůstalo nevysloveno. Tak tak nyní činím. Snad se mi aspoň trochu uleví.
Můj milý,
i když si tento dopis asi nikdy neprečteš, jsem ráda, že mám tu možnost ho napsat. Chtěla bych Ti toho tolik říct. Oba si uvědomujeme, že náš vztah už dávno není jako dřív. Kde jsou doby zamilovanosti, stálého objímáni a držení se za ruce, kdy jsme vyhledávali dotyky jeden druhého a byli šťastni, že jsme spolu.
Dnes po šesti a půl letech spolu žijeme spíše vedle sebe než spolu, už se tolik neobjímáme, nelíbáme... Někdy si večer řekneme jen pár slov. A mně je to moc líto. Moc mi chybí Tvé pohlazení, Tvé dotyky, to když jsi mne přivinul k sobě, políbil mě do vlasů a řekl, že mne miluješ a já se cítila šťastná a v bezpečí.
Ale to už se dlouho nestalo, dlouho jsi mě jen tak nepohladil, nepolíbil, neřekl, že mne miluješ. A mně to moc chybí... Citím se sama, i když jsi vedle mne. V noci brečím do polštáře, když spíš. Vím, že já jsem se od té doby taky změnila, že jsem někdy taková, jaká jsem, a že se ti to nelíbí. Kolikrát jsme řešili naše problémy, ale bez úspěchu, třeba se to na chvíli spravilo a bylo nám hezky, ale za nějaký čas vše spadlo do stejných kolejí.
Někdy si říkám, že už takhle dál nemůžu, ale mám strach s Tebou zase načít téma "Co s námi bude dál?". Bojím se toho, co na to odpovíš, že mi řekneš, že nevíš, jestli máme budoucnost, že nevíš, zda náš vztah má ještě nějaký smysl, že mě máš sice rád, ale nemiluješ. Moc se toho bojím, protože by to strašně bolelo. Ale na druhou stranu se bojím i toho, že spolu zůstaneme a bude to takhle dál, jak to je teď, jenom proto, že mi třeba nechceš ublížit, to bolí taky, víš.
Chci náš vztah změnit, vím, že to někdy tak nevypadá, ale moc chci, a k tomu potřebuji i Tebe. Nevím, co se s námi stalo. Uvědomuji si, že není možné udržet vztah takový, jako byl v době zamilovanosti, ta jednou pomine, to tak prostě je. Ale pojď zachránit to, co k sobě ještě cítíme, já Tě stále miluji, i když to už také nedávám často najevo, ale chci nám dát ještě šanci. Nechci Tě ztratit. Pokud mne ještě miluješ, dej mi to najevo.
Snad budu mít někdy odvahu Ti toto všechno říct.
M.
Milá M.
Být vámi, tenhle dopis mu pošlu. Myslím, že to samé vám poradí i naše čtenářky.
Nový komentář
Komentáře
Poslat tuto zpověď partnerovi? NE! Říct mu to? NE! Říkáme, že partnera milujeme, ale dáváme mu to najevo? Chováme se my samotné tak, jak to bylo v okamžicích zamilovanosti? NE! Takže v první řadě musíme začít samy u sebe. Pokud my samé nevysíláme lásku, nemá se k nám co vrátit. Proč partnera nepolíbíme, nepozveme na rande, do restaurace, do kina. Proč čekáme, že ten krok má přijít od něj? Voláme po rovnoprávnosti, ale také očekáváme, že vedle nás bude neustále ten rytíř, který má dobýt naše srdce. Jenže, chováme se tak, že je ještě co dobývat?
Ochladnutí bývá oboustranné, jen ženy mají častější tendenci nostalgicky toužit po dobách minulých a vyčítat partnerovi nelásku. Chlapi to většinou neřeší, pouze se nechají okouzlit jinou svůdkyní. Ta totiž ze začátku po nich nic nechce.
cítím něco podobného a vím jak to ubíjí
Po 6,5 letech?Brala bych to kdyby tam bylo napsáno po 18 letech....
dej mu to přečíst,pak už nemusíš nic víc říct a budeš čekat co bude dál,ráda bych věděla jak to dopadlo.přeji hodně
a
Taky bych mu to nějak nenápadně přistrčila ať si to přečte.Přeji hodně štěstí.
Souhlasím s ostatními - nechat přečíst dopis - držím palce
přeji ti hodně lásky a příjemnou změnu ve vztahu
Souhlasím
, měl by si to přečíst
moc hezké
taky bych mu to dala precist
jak radí většina zde, také bych mu to dala přečíst
Beruška Elliah: rozum ví, cit strádá. Pochopila jsem, leč snažím se dál. Je to tělesná záležitost, když je Pú v pohodě a v noci mi spí za zadkem, moje tělo je spokojený. Když mu něco přelítne přes nos, podvědomě mě trestá tím, že spí na druhý straně postele, na dovolený v cizím prostředí se mi vyhýbá úplně
Pravě proto, že jsem velká holka (159)
jsme furt spolu
Jednou na to přijde a bude klid.
olafka: mám neodbytný pocit že sis vzala nefalšovanou kopii toho mýho vola......
když jsem se ho ptala že když mu je všechno tak šumák jestli mám tedy s holkama odejít tvářil se že se mu po nich bude stýskat.....ale o mě nepadlo ani slovo
Krásně napsané, určitě by si to partner měl přečíst
rek11:
ten můj taky po narození dcery
Beruška Elliah: já jsem udělala hodně, ale Pooh (který mě miluje a váží si mě) by mě nechal, s tváří hráče pokeru, odkráčet s kuframa a neřekl by slovo proti. Nevím, jestli to nepředstírá, ale soudím, že se blíží buď k totálně bezcitnému (rozuměj bez emocí) stavu nebo k totální demokracii. Ani jedno se mi nelíbí
olafka:jo já jsem ottiž vážně uvažovala že vyměním toho svýho ten totiž zpohodlněl hned po narození naší dcery...úplně všude...tedy doma....takže druhá dcera se rovná zázraku..
ale když to tu čtu tak to abych si ho vychovala důtky a pouta
rek11: já bych nechtěla být sama
a ani stále vyhledávat tu zamilovanost s někým novým
ono stačí docela málo, aby ženská byla spokojená, ale chlapská pohodlnost je nepřekonatelná, oni si moc neuvědomují, že nejen prací živ je člověk
tak bezva a není lepší zůstat sama?