Milada pomalu upíjela červené víno, hrála si se snubním prstýnkem a odhadnout, co právě cítí, nebylo vůbec lehké. Každou chvíli nahlédla do dětského pokoje, kde spokojeně odfukovala malá
„Věřila bys, že zrovna se mnou si bude osud pohrávat jak s jojem? Jednou nahoře ... podruhý dole...“
Nevěděla jsem, co na to říci, žádná dobrá odpověď mě prostě nenapadla. Chvíli jsme jen tak mlčky seděly a já se cítila jak bulvární novinářka, která pro svůj článek bezohledně ždímá z přítelkyně to nejtrpčí co zažila... Odložila jsem sklenku a vstala k odchodu.
„Kam jdeš?“ Milada na mě pohlédla a po obličeji se jí opět rozlil ten podivný úsměv.
Zakroutila jsem hlavou. „Kašlem na to.“
„Ne ... chci o tom mluvit. Chci, abys o tom napsala...“ Ukázala prstem na křeslo a já se znovu posadila. „Zapni to.“ Kývla hlavou na diktafon, který ležel na stole vedle láhve s vínem.
„Já vůbec nevěděla, že Jirka někoho má ... přísahám Bohu, že jsem neměla sebemenší tušení. Všechno u nás klapalo naprosto v pohodě. Žádné hádky, pozdní příchody, výmluvy, že musí být dlouho v práci ... nic takového. I sex byl normální...“
Milada upila se své sklenky a na chvíli se odmlčela.
„Paradoxně jsem se to dozvěděla od něj. Čekala bych, že když je manžel nevěrný, tak se o to, aby se to manželka dozvěděla, postará někdo třetí. U nás ne. Jednou prostě přišel domů, sedl si na gauč a řekl: „Udělal jsem průser Milado...“ Ještě v té chvíli mě ani ve snu nenapadlo, o co se jedná... Myslela jsem, že jde o malér v práci. Řekla jsem mu, ať se hlavně uklidní, že to probereme a najdeme řešení. Podíval se na mě a rozbrečel se...“
Tehdy ti to došlo?
„No došlo ... spíš mě ovanul takovej mrazivej pocit... Zeptala jsem se, co se děje, co se stalo. Položil si obličej do dlaní a řekl mi to na rovinu. Žádné vytáčky, výmluvy ... jen řekl: „Párkrát jsem se vyspal s Lenkou. Je těhotná...“
Jak jsi reagovala?
„Začala jsem brečet. Ani jsem snad na to nic neřekla, to fakt nevím. Jenom vím, že jsme tu seděli a oba brečeli. Já si v duchu pořád říkala: Proč? Proč to udělal? Nechápala jsem to, měla jsem v hlavě hroznej zmatek. Úplně mi uniklo to, že je ta holka těhotná. Jen jsem myslela na to, že spal s jinou.
A nejhorší bylo, že jsem tu holku znala. Kdybych aspoň nevěděla o koho se jedná... Takhle jsem pořád měla před očima obraz toho, jak se oni dva spolu milují.“
Takže jsi tu ženu znala osobně?
„Věděla jsem, o koho se jedná, jak vypadá. Dělala s Jirkou v podniku. Ale nikdy jsme se nijak blíž nepoznaly.“
Nalily jsme si druhou sklenku vína a Milada pokračovala ve svém příběhu:
„Celou noc jsem nespala, jen myslela na to, co bude dál. Někdy kolem druhé v noci jsem poprvé začala myslet na to dítě. Nikomu tohle nepřeju ... cítila jsem jen zoufalství a strach.
Jirka neměl v úmyslu mě opustit, to mi řekl ještě ten večer. Ale já se bála tomu věřit. Zní to hrozně, ale i přes to, co se stalo, jsem si nedovedla představit rozvod, konec našeho manželství...
Probírali jsme to stále dokola a dokola. Pořád mluvili o tom, proč to udělal a co bude dál.
Během čtrnácti dnů se vše teprve začalo nějak pomaloučku uklidňovat. Já si řekla, že Jirka
A o dítěti jste také hovořili?
„Pochopitelně. Ta ... žena ... - promiň, její jméno nějak nemůžu vyslovit- odmítla potrat. Takže se s ní Jiří dohodl na alimentech a finanční podpoře při nákupu výbavy a všeho okolo. Já o tom nechtěla mluvit, takže mě Jirka informoval jen ve stručnosti, abych byla v obraze, jak se věci mají.
Asi po čtyřech měsících jsme už žili – dá se říci – opět normálně. Včetně sexu. Samozřejmě jsem to celé měla stále v hlavě a v noci mě budily hrozivý sny, ale když řeknu, že jsme to oba, v rámci možností, zvládli, lhát nebudu.
Neměla jsi strach, že se s ní stále stýká?
Trochu křečovitý smích: „To víš, že měla! Ale řekla jsem si, že když jsem se rozhodla to zvládnout, musím zvládnout i tohle. Navíc Jirka odešel z podniku, a to mi moc pomohlo.
A v květnu se narodila Eliška...
„Ano ... a s ní se vrátila bolest, strach ... to všechno bylo zase hrozně živé. Nemohla jsem spát, jíst... Stále mě bolela hlava.
Jiří se u Eliščiny matky zastavil doma, když se vrátila z porodnice. Řekl mi, že tam jde a nabídl mi, zda nechci jít také. Na to jsem mu řekla, jestli je vůbec normální...
Když za ním zaklaply dveře, pořád se mi hlavou honilo to, zda se vrátí domů, jestli tam nezůstane... To si nikdo neumí představit, co jsem prožívala... Vrátil se asi po hodině. Oznámil mi, že je vše v pořádku, že se nemám čeho bát...
Jenže po čtrnácti dnech zazvonil telefon... Byla to ona a řekla mu, aby k ní ihned přišel, že se to týká malé... Jen jsem si sedla na gauč a zírala do prázdna. Cítila jsem, že už dál nemůžu, že to nezvládnu... Neuměla jsem si tehdy, když se to stalo, představit, co mě čeká... Jaký nápor na nervy to celé bude.
Jirka tam pochopitelně ihned šel. Popisovat, v jakém jsem já byla stavu, je asi zbytečné.
Vrátil se ani ne po hodině. Stál ve dveřích, mlčky se na mě díval a v náručí držel Elišku. Neřekl ani slovo, jen mi podal lístek, na kterém bylo napsáno něco ve smyslu: Nezvládám to, postarej se o dítě...
Jiří mi druhý den řekl, že když k ní dorazil, už byla pryč. Elišku nechala v postýlce a na stole jen ležel ten vzkaz. Prostě se sebrala a odešla...“
Takže vzal Elišku k vám domů...
„Copak jsem to mohla zakázat? To dítě za nic nemůže... Ještě ten večer jsme volali na policii, druhý den Jiří obíhal sociálku... Byl to hrozný zmatek. Ale i přes ten zmatek já byla konečně klidná... Zvláštní co? To, jak se ona zachovala, mě uklidnilo, protože jsem věděla, že tohle je
Přemýšlíš o budoucnosti? O tom, co bude dál s Eliškou?
„Elišku mám ráda, opravdu ji mám moc ráda, a už patří do mého a Jirkova života. Určité právní kroky jsme již podnikli, ale zatím o tom nechci mluvit. Jedno ale vím jistě - prožila jsem si peklo a teď už chci jenom normálně, v klidu žít a pokusit se Elišce nahradit skutečnou matku.“
Děkuji za rozhovor
Nový komentář
Komentáře
Bůh žehnej Duchovnímu Dr. Moonovi za to, že mi pomohl získat lásku a dostat mého manžela zpět do mého života. Bratří, můj život trpěl po dlouhou dobu láskou, zkoušel jsem tolik způsobů, ale zdá se, že funguje. Ale měl jsem kontakt s duchovním Dr. Moonem, dne 25. ledna 2021, s nímž jsem viděl tolik lidí svědčit o tom, jak jim všem pomohl jejich milostný život a manžel a manželka zpět v jejich životě, tímto duchovním Dr. Moon. 26. ledna 2021 jsem mu tedy vysvětlil celý svůj problém a on slíbil, že mého manžela vrátí do mého života. Dal jsem mu tedy veškerou výhodu pochybností a hle, připravil kouzlo lásky a 30. ledna 2021 mi ho poslal do mé země. A můj manžel se ke mně vrátil domů 5. února 2021, jsem hrdý na to, že můj manžel je nyní doma se mnou a mými dětmi a náš život byl obnoven do normálu. Takže v případě, že tam venku trpíte získáváním své lásky zpět a potřebujete někoho, kdo vás bude milovat. Chci vám říct, abyste rychle kontaktovali: Dr. Spiritual Moon Jeho e-mail: arthurmoon01@gmail.com NEBO WHATSAPP +27632112768
Rikina: Ale s takovou nedůvěrou se nedá žít! Takhle můžete přece pochybovat o každém (chlapovi i ženské) a nikdy nezaložíte rodinu! Myslím, že Milada má svého muže ráda, už s ním prožila nějakou dobu a trochu ho zná.
A kde je V_erunka, nema mi kdo vysvetlit, jak Pan a Zdroj Vseho Moudra udelal vsecko spravne a dle Pravdy Jedine, zatimco Milade to patri, protoze je jenom zenska a urcite se na Debilovi provinila, tak moudre utekl soustat s milenkou. Nebo jak to vlastne bylo?
Nyotaimori:já používám kindrharant
a to i na mnou milovaná vnoučátka.Když se to k nám blíží,tak s manželem vždy zvoláme heslo.Zachraň se kdo můžeš
…jsou tu kindrharanti.
jsem to obratila
nebo ja nevim jak to je... jednou jsem to nekde slysela.... ale asi jsem to premotala....
zapomenout mozna ne, zalezi jak se k te zalezitosti postavime..pokud je to pribeh podobny jao tady, je treba si z toho vzit to pozitivni..
moula: vim jak ji asi je,ale na lidi at nekouka..ti ji na chleba nedaji a nema potrebu jim neco vysvetlovat, je to jeji vec a oni by to nepochopili..
zapomenout mozna ne, zalezi jak se k te zalezitosti postavime..pokud je to pribeh podobny jao tady, je treba si z toho vzit to pozitivni..
moula: vim jak ji asi je,ale na lidi at nekouka..ti ji na chleba nedaji a nema potrebu jim neco vysvetlovat, je to jeji vec a oni by to nepochopili..
Meryl: Jeremi: no...ale když zapomeneš,pak již ale není co odpouštět ne?
Meryl: Bereš mi to z pusy - taky si myslím, že se dá odpustit, ale né zapomenout.
mozna se da zapomenout ale jde to odpustit? to asi potrebuje clovek hodne moc sily aby to dokazal, pred Miladou smekam....
Nedivim s euz skoro nicemu. Mela jsem kamaradku, o neco starsi, takze vdana, kdyz ja byla jeste ve skole a na tu taky lidi cumeli a cumi furt. Nemohla mit deti, snazili se vsemozne i nemozne, az on navrhl adopci a pohotove prisel s pravnikem a adresou kojenaku, prinesli domu miminko. Nadherne, vypadala holcicka hodne podobne jako "tatinek" a pak se provalilo, ze je jeho vlastni a jeji matka ji nechtela a zmizela, jenom mu stacila napsat, kam dite dava a aby si pro ne sel.
Kamaradka to prezila, malou milovala nade vsechno, byly ji uz 3 roky, kdyz to prasklo. Zacali nmluvit o adopci znova, aby byl sourozenec, nasli si malinkou holcicku, polo cikanku. Cele jejich pribizenstvo bylo naprosto auf!Prinesli si mrne a tata se mesic nato zabil v aute. Vracel se v noci za deste od jedne z jeho nekolika bokovek. Krome teto postranni cinnosti byl skvelej tata a pro decka delal vsechno. Takze ted je tu kamoska vdova se dvema detmi, ani jedno "vlastni", jedno ji pripomina naturu toho sveho, s druhym na ni plno lidi kouka, ze je coura, kdyz ma dite s cikanem.
Zatim to zvlada s usmevem, ale musi to byt nekdy na nervy pekne.
Kazdy ma dostat vic nez jednu sanci a vzdy se da zatit znovu a jinak- lip...
stin minulosti zustane,casem ale zpruhledni a je na obou zda si to nebudou predhazovat..pak je to citove vydirani,ale myslim si ze pokud jsou rozumni a vztah jim neco prinasi, muzou se poucit z chyb a mit jeste lepsi vztah..
kazdy musi tahnout 50% vztahu..pak to ma smysl..
slova parchant a fakan a devka a coura to je husty.Urcite mnohe z nas si neco zacly s zenatym chlapem a slyset,ze o me jeho manzelka rika devka by se mi nelibilo.I kdyz to neni hezka situace a dovedu byt husta i ve vyrazech.Dite budu nazyvat ditetem i kdyz bude meho manzela.Vzdyt za nic nemuze.Nemuze za chyby svych rodicu.
Rikina:Je jasné,že když nebudeš trpět Alzhaimrem ,tak se na to zapomenout nedá.Psala jsem o odpuštění.Myslím ,že když mezi Miladou a jejím manželem zůstala láska,vše se dá zvládnout.Nechtěj mi říct,že za celý život neprodělá většina manželství větší či menší krize,kdy je důvěra nahlodaná a žije se dál.A věřit,neznamená ještě mít jistotu, že ten tvůj, který dejme tomu podle tebe ti nikdy nebyl nevěrný,nevěrný nebyl.Prostě když věřit chceš,tak věříš…nikdo není svatý.NIKDO.
Meryl: vždyť jo, proto já bych se do tohohle nepouštěla. Milada to bude mít těžké, měla by být na to připravená, že nastanou různé možnosti. Na konci říká, že chce "normálně, v klidu žít", a já se obávám, že právě to v této situaci asi není moc reálné. Nic špatného jí nepřeju, naopak.
Léthé: dejme tomu, že se dá odpustit. Ale nelze na to zapomenout. Vždycky mezi těmi dvěma zůstane nějaká pochybnost, stín. Tohle řešení je začátek řady problémů. Jak to říct jednou tomu dítěti, nebo mu to vůbec neříct ? Někdo by se jistě našel, kdo by to prozradil. Může si být Milada jistá, že nikdy manželovi nevyčte třeba v hádce, že se stará o jeho dítě ? Může si být jistá, že za 5, za 10 let on neopustí ji i tohle dítě kvůli nějaké jiné, mladší, s kterou si třeba pak taky pořídí dítě ? Může v něm mít Milada vůbec nějakou oporu ? Může mu ještě věřit ? Ano, hodně štěstí, to bude opravdu potřebovat ...
Mezi námi, kdyby ulítla takhle žena a čekala dítě s milencem a zároveň by chtěla zůstat se svým manželem - měla by to trochu "jednodušší" v tom, že by mu mohla namluvit, že je dítě jeho. Pokud by ze strany manžela nevznikla pochybnost o otcovství, tak by se o tom nemusel nikdy dozvědět. Tím neříkám, že je takový postup správný, ale myslím, že by to většina žen takhle ututlala.
Smutná začátek,hezký konec. Každý někdy v životě udělá pořádnou botu a mělo by mu být odpuštěno.I já bych tohle dovedla odpust ,kdybych svého manžela milovala,jako zřejmě milovala Milada toho svého. Přeji hodně štěstí
.
Jiří je slaboch, který pořádný chlap přijde domů, rozbrečí se a nechá manželku řešit svoje maléry ? Taky bych s ním skončila hned, jak by s tím přišel. Co když to udělá zas ? Kdyby s tou druhou spal jednou, dobře, úlet se dá odpustit. Ale delší vztah, a dítě, to teda ne. Milada je tak hodná a obětavá, až jí to škodí, myslím. Jsou takové ženy, že popřou samy sebe, a žijí pro druhé, třeba pro děti, které si vezmou z dětského domova, ale tohle je trochu odlišné...
Povinnost nezahýbat má ten ženatý