Můj muž mi doma neustále poletuje a nepřetržitě něco mele.
Já například právě přemýšlím o nějaké závažné věci a on začne něco huhlat. Zeptám se, co říkal, a on vždy odpoví: „Ale nic, to jen tak blbnu..“ Tak nic, tak si přemýšlím zase o tom, jak zítra vše stihnu, tedy jak hodím ráno syna do školky a zda-li stihnu ještě před prací skočit na poštu.. A on něco vykřikne nebo hlasitě zazpívá. Opět zbytečně reaguju...
Za
Možná to půjde špatně pochopit, ale jeho chování je příšerně únavné.
Je to hodný člověk a má velký smysl pro rodinu. Cítím absolutní jistotu a zázemí, dokonce má pochopení pro mou duši. Ale jen když se soustředí, a v tom je právě zakopaný pes.
Můj muž se totiž soustředí, jen když nezbytně musí. A to je velice málo kdy.
Má radši "vypnuto" a pořád vymýšlí akorát blbosti, k praktickému životu zcela nepotřebné. Obveseluje mě i syna po celé dny a týdny a roky. Ale to, že je třeba něco řešit, něco rychle zařídit nebo vyjednat – právě v tom se mohu spolehnout jen na to, že to musím zorganizovat já. On mi k tomu tak maximálně zazpívá…
Mluvili jsme o tom tisíckrát.
Kolikrát jsem si ho posadila před sebe a říkala mu, že se musí chovat jako dospělý a myslet trochu dopředu. On, tedy když mě vnímal, mi říkal, že si se vším dělám zbytečné starosti a zbytečně dělám rozruch. Poletuje si zkrátka ve svém světě a to, že je třeba do zítra zaplatit složenky, ho 
Možná vás napadne, že bych ho měla více úkolovat… Ale když mu řeknu, ať zítra ty složenky zaplatí on, zcela jistě je zapomene doma nebo si nevezme peníze. Musela bych mu to nejméně dvakrát připomínat – a to to radši na tu poštu ráno stihnu...
Jsem ale už hrozně unavená.
Právě se na nás řítí vyřizování hypotéky a já vůbec netuším, kdy najdu čas oběhávat úřady.
Jelikož jediným dospělým členem naší rodiny jsem já...
Co s ním, poraďte?
Nový komentář
Komentáře
Že by vyrostlé hyperaktivní dítě?
Miládko - všichni chlapi jsou stejní - já taky myslím za všechny - tj., manžela i oba syny, a co, když se něco zapomene a složenky se zaplatí druhý den, no a co, svět se nezboří, důležitější je, že se tvůj manžel umí zasmát, pobavit, že s ním není nuda. Děti nebudou vzpomínat na to, že táta zaplatil složenky, ale že se s nima pobavil a zasmál, zahrál hry a tak. A neboj se, jednou dospěje i manžel - stačí, když ty budeš, nedejbože, nemocná, na dlouhodobém školení a pod. Uvidíš, že pak bude doma všechno klapat!
Feng: Možno by stačilo elektronický diár
gryzli: 29 - Hele - dneska s tebou - na rozdíl od včera - zcela souhlasím. Mám pocit, že většina diskutujích žen svůj život nepřožívá, ale proorganizovává a prostresuje. Akorát nevím PROČ?
Ale Miládko, vždyť to je normální, že se chlapům musí všechno několikrát připomínat - kromě toho, co oni sami chtějí. Tak ho prostě zaúkoluj, když je doma - nebo neumí vyndat nádobí z myčky? Samozřejmě, že ti ho uklidí jinam, než jsi zvyklá, ale to je normální. A že si zpívá - zpívej si taky, pusť si rádio a buď ráda, že doma nemáš hovado, které chodí po hospodách, mlátí tebe i kluka a peníze místo za složenky neutrácí někde na automatech nebo v hampejzu...
Tatka byl podobnej. Taky se obcas z obyvaku ozval vykrik, pribehly jsme vsechny tri (mamka a my se sestrou), co se deje - a on jen tatka sedel u TV a citil se sam
) vcas, stejne jako opravy zarizoval on, kutil a opravoval... Sice to s mamkou dopracovali k relativni dokonalosti az lety - uz rezignovala a prestala byt stihacka, zjistila, ze tatka si umi nest nasledky cinu (i kdyz elektriku nam nikdy neodstrihli 
) - a je fakt, ze radsi takovyho, nez nejakyho zapsklyho lakomyho Barku, ktery bude padesatnik v dlani obracet a premyslet, ze deti muzou taky dostat zloutenku a zitra je muze prejet auto pri ceste ze skoly 
Ale slozenky platil (nejdriv to tak nebylo, ale od te doby, co si museli s mamkou zridit ucty v bance, aby jim chodila vyplata, se to tak nejak presunulo na tatkova bedra
po precteni clanku me napadlo jedine...jaky si to udelaaaas, takovy to maaaaas
mozna te to stve, ale ty drzis manzela jako male decko a vsechno zarizujes sama, takze vo co go ???
ale neber to tragicky, chlapu, na ktery neni spolehnuti je more a vetsina z nich ani neni zabavnych
Tak asi ten pán není takový měsíc, že ? Asi byl takový už dřív, před svatbou, a třeba si ho právě proto Miládka vzala. Teď by ho chtěla předělat, ale ono to nejde... Co to vlastně znamená - chovat se jako dospělý a myslet dopředu ? Mně kdyby to někdo takhle řekl, tak taky nevím, co ode mě chce. Občas doma přemýšlím nahlas, nebo si zpívám při mytí nádobí - no a co ? Čemu to vadí ? A taky někdy nezaplatím složenky zítra, ale až pozítří, nebo po neděli - a co ? Elektřinu mi ještě nikdy neodpojili. Kromě toho, když Miládka na jednu stranu chce, aby se choval jako dospělý, a na druhou stranu mu k tomu nedává příležitost, když všechno řeší sama a k ničemu ho nepustí, nemůže se divit.
No to je takový střeštěný flegmouš. My to máme v rodině taky, postihlo to mě a mého taťku, ale ne tak hodně.
Miládko, po včerajšej debate vedľa bych to vzala pragmaticky- radšej nech lieta a huláka , pokiaľ
. Keď prestane 
tak to teprv poznáš, čo je nervák a depka.
blondy_k: zhruť se. Bude fungovat. Jestli ne, pak asi velmi dobře oceňuješ jeho ostatní vlastnosti a stojí ti i přesto za to, s ním žít.
Muj pritel neni primo az takovy, ale taky nema rad, kdyz se musi s necim stresovat. a tak stresuju ja.Jeho specialitou je chodit pozde na vlaky.Kdyz mame na vlak jit spolu, je to utrpeni.Porad ho musim popohanet,protoze se jeste dvakrat vracime domu pro doklady, pro zapalovac...
A kdyz mi nakonec rekne,abych porad nestresovala,mam pocit, ze vylitnu z kuze a ze ho asi 
neměla sis brát dítě ale muže...teď nebreč
Jo, tohle taky znám. na všechno času dost, nestresuj se pořád, to se udělá, to se zvládne, je to pohoda...ale ono se to neudělá, udělám to já
Miládko, třeba mu vadí, že furt jenom přemýšlíš a chce taky slyšet teplý lidský slovo, tak si ho sám vykřikuje
Není to o mym tatovi?
Ale jinak srandičky, srandičky 
Zrovna včera mě vytočil. Něco se mi nedařilo, tak sem hold zaklela. A on, jak doma nehne ani prstem: To chce trpělivost, si stejná jako matka!
Kdybych byla trpělivá jako on, tak bych zdechla hlady, špínou, bez vody, elektriky, pod mostem. Když byl nezaměstnaný dva roky, tak seděl od rána do večera u televize (neumyl po prosbě ani přenosky od jídla, které si mama v práci utrhla od huby), teď je třetí týden na neschopence a od prvního dne v tom pokračuje...
Fakt se nedivím, že si mama našla jiného chlapa
Taky mám chuť ho v tom nechat vymáchat.
Tyhle rady, navalit na něj povinnosti, jsou sice dobré, ale nefungují. Taky mám 3+1 dítě, pokud se týká organizace domácnosti. Když mě odvezli do špitálu, a manžel byl na 3 malé kluky sám, kupodivu všechno zvládl.
Když jsem se vrátila po dvou měsících domů, vážila jsem 38 kilo. Ale všechny povinnosti jsem na sebe zase nechala postupně navalit. Dobře mi tak.
Pak jsem měla další "nemocniční absenci", když bylo klukům 19 a 17 let, a musím říct, že se o tatínka perfektně postarali.
Nejlepší by bylo, nechat ho vyšetřit u psychiatra, a pak na něj brát rodinné přídavky jako na nesvéprávného člena rodiny.
Přesně... Zaúkolovat třeba těmi složenkami a pak milá Miládko - pustit to z hlavy.....
A čekat, jestli budete příští měsíc svítit...