Žďuchají do sebe, kopají se do holení, skákají si na záda. Případně se rvou kvůli tomu, kdo má lepší auta nebo kartičky fotbalistů nebo kdo řekl o tom druhém, že je impotent. Neustále hulákají – i když si říkají o svačinu, nemůžou to říct normálně, ale bučí. Mám z nich hlavu jako meloun!“ stěžovala si mi nedávno moje kamarádka Dáša na své dva zbojníky, desetiletého a dvanáctiletého.
Dobře vím, že si nevymýšlí ani nepřehání – jsme spolužačky ze střední školy, Fandu a Tondu znám od narození a jako matka dvou holčiček jsem mohla sledovat rozdíly ve vývoji, v chování a v preferencích. Jsou obrovské! Zhruba od dvou let se z přítulných bezpohlavních „dětí“ začali klubat budoucí chlapi, bezohledně a jednoznačně. Věřím, že existují i citliví a introvertní chlapci, Fanda a Tonda jsou ale typičtí machos.

„Co když jim to zůstane?“ dělá si starosti Dáša. „Mistři světa, drsňáci největší, vždycky musí mít pravdu a všechno řeší pěstí. Lituju holky, které je jednou dostanou.“ S otcem svých synů se rozvedla, když kluci ještě lezli po čtyřech. Občas se vídají, ale o otcovském vzoru se moc mluvit nedá. „Člověk by čekal, že budou spíš zženštilí, když žijou jenom s mámou,“ diví se Dáša. „Přitom je to právě naopak."

„Chlapci představují pro své matky hádanku. Nejenže totiž vytvářejí více konfliktů, ale především je řeší jinak než děvčata,“ píše německý rodinný poradce Jan-Uwe Rogge, spoluautor knížky Páni kluci. „Jsou hluční a často bojují i s pořádným fyzickým nasazením, používají kopanců a útočí pěstmi. Ženy – tedy vlastně dospělá děvčata – tomuto způsobu řešení konfliktů absolutně nerozumějí. K chování chlapců při hře rivalita a měření sil patří, stejně jako k dívčímu chování patří snaha konflikt překonat, případně zabránit jeho vyhrocení. Mnohé z toho, co dívky a ženy považují za spor, neznamená pro chlapce vůbec nic.“
Co si má ale matka s takovým chováním počít – zvlášť když syny vychovává sama? Má se je pokusit trošku ohladit a zcivilizovat? Od dnešního muže se přece požaduje schopnost komunikovat a vcítit se do druhých. Nevychová ale spíš bábovky? A pokud nechá jejich „mužnosti“ volný průběh, nevyrostou z nich typičtí sebestřední sobci, kterým bude zatěžko vyndat nádobí z myčky?

 

Genderová orientace se u dětí začíná vytvářet velmi brzy. Už zhruba v 18 měsících poznají, ke kterému pohlaví patří. Také si všímají dospělých ve svém okolí a učí se jim správné pohlaví přiřadit. Orientují se přitom především podle vnějších znaků – hlasu, oblečení, střihu vlasů. Asi od tří let se rozvíjí gender stabilita. Dítě se trvale cítí být příslušníkem svého pohlaví, a dělá tak důležitý krok k vytváření své identity.

Hry s převleky slouží v téhle době především k tomu, aby děti našly odpověď na otázku: Zůstanu chlapcem i v případě, že si obléknu dívčí šaty?

V případě, že se chlapci odmítají převlékat nebo hrát dívčí role (například při karnevalu ve školce), je velmi důležitý citlivý přístup dospělých. Použijeme-li nátlaku („No tak, nevyváděj!“) nebo situaci bagatelizujeme („Je to přece jen hra!“), můžeme zbrzdit důležitý vývojový krok. Jen ten, kdo se se svým pohlavím jasně identifikuje, může totiž tuto identitu ve hře bez problémů měnit!

Jakmile jsou si chlapci své rozdílnosti vědomi, začíná jejich hledání mužnosti - to je období, ve kterém jsou genderové stereotypy téměř nezbytné. Pokud kluci prohlašují, že holky jsou „nudné“ a „pitomé“, v knížkách jsou jen „kraviny“ a věšení prádla je „práce pro ženský“, nemusíme se příliš bát, že jim to vydrží napořád. „Tahle klišé jim pomáhají orientovat se v obtížném období tělesných i duševních změn, ke zjednodušení společensky složitých situací,“ píše Jan-Uwe Rogge.

Co by tedy rodinný terapeut poradil mojí kamarádce Dáše? Nejspíš by ji ujistil, že agresivní hry určitě nepovedou k tomu, že se z jejích synů stanou asociálové a destrukční živly. Vzájemným kočkováním se učí ovládat svoji energii, lépe odhadovat intenzitu a možné následky ran. Od mámy se nechce nic jiného, než aby stanovila přesná pravidla (tabu je hlava, oči, ostré předměty apod.) a šla jim z cesty.
Současně by jí ale nejspíš doporučil, že pokud chce výrazně zvýšit cenu Fandy a Tondy na "sociálním trhu" (a udělat dobrý skutek pro své budoucí snachy), měla by je pověřit pravidelnými povinnostmi a odpovědností. Na to, aby dokázali krmit a venčit psa nebo donášet minerálky, už věk i schopnosti rozhodně mají. A ještě něco - pokud si s nimi chce aspoň občas v klidu promluvit, musí si je odchytit jednotlivě. Ta hlučná tupá smečka se rázem promění ve Fandu, který by se chtěl naučit na kytaru, a v Toníčka, který si dělá starosti, že se ztrapní na lyžáku.

 

Soutěž:

 

 

 

 

Reklama