Tobě se stejská?
 Ne.
 Mně taky ne.

 ... sdělily jsme si s Martou na hlídce u závory tábora, a pak jsme svorně tvrdě mlčely. Pusinky semknuté vlastním hrdinstvím a vitacitem. Měla jsem u sebe už jen dvacet korun a vši. O těch dvaceti korunách jsem věděla.

Měla jsem u sebe taky většinu koresponďáků, co mi dala maminka, protože prostě nebyl čas psát. Zato jsem nemohla ani zaboha najít většinu oblečení. Troje tepláky? Podrbala jsem se na hlavě. Seznam na víku kufru čítal desítky položek a ty věci nikde nebyly, což bylo úplně v rozporu s tím, že kufr byl narvaný k prasknutí a vůbec nešel zavřít. Jak si mám do večeře sbalit, když většinu věcí budu přece až do rána potřebovat? Vedoucí Monika říkala, že takové věci si máme dát do příručního batůžku, ale tam už mám velkou sádrovou opičku z tomboly a krásného fosforeskujícího motýla s vyřezávanými tykadly a vypalovaným vzorem na křídlech. A taky kameny, kůru s larvami a dopis od Pepy.

Máme si nechat připravené jen oblečení, ve kterém pojedeme domů. No tak to nosím už týden, to je nejmenší starost. Horší je, že mi asi proplesnivěly diplomy v poličce. Asi jsem do toho šuplátka neměla dávat ty škeble. Budu to muset zabalit do mikiny, protože to hrozně smrdí. Nebo to dám do toho vodnického klobouku z karnevalu. Marta říkala, že když si na kufr sednem, půjde zavřít líp.

Vlastně musíme ještě s Martou jít zametat před klubovnu. To je za trest. Protože včera jsme šly prát do umývárky a zpívaly jsme tam tak dlouho, že jsme přeslechly nástup. A vedoucí Monika prej z toho měla hroznýho průsera. Marta chodí do sboru a říkala, že zpívám dobře. A taky že pro mě večer Pepa určitě přijde. Dneska večer je totiž poslední diskotéka.

Což mi připomíná, že vlastně musíme jít s Martou rovnat po večeři židle na tu diskotéku. To je zase za to, že jsme zachraňovaly vosy z kýblu s čajem. Viděla nás zdravotnice. Denisa. Vypadá jako kůň.

Normálně na diskotéce s Martou sedíme. Ale minule se najednou Pepa zved a pak jsme spolu tančili celé Šery šery lejdy. Tančili bychom určitě dál, ale pak už jsme měli večerku. Na druhou stranu mi Pepa málem urval poutko na manžestrákách, co mě za něj držel, a já jsem mu úplně propotila košili na ramenech. Takže, mezi náma, bylo to dost děsný. Ta píseň trvala celý věky. Nechápu, co na tom všichni viděj. Starší oddíly úplně žebrají, aby diskotéku protáhli. Snad jim ani nevadí ty soutěže s hledáním špendlíků se zavřenejma očima a tak. Vedoucí Mára se u toho šklebí jak magor.
 
No nic. Jdu najít Martu, abychom si sedly na ten kufr. To je děsný. Musím se pořád drbat na hlavě. Jako kdybych měla vši. Ale to je blbost. Marta říkala, že vši už nejsou. Teď mě napadá, kde tak může být ta žabička, co jsem ji našla na výletě do jeskyní? Tenkrát jsem si ji určitě dávala do tepláků! A do pytle!

Reklama