Čtenářka s nickem Bonda nám poslala další příspěvek na dnešní téma. Ke svému oblíbenému šperku přišla úplnou náhodou, ale má k němu citový vztah. Proč, to si přečtete v jejím pozoruhodném příběhu, za který moc děkujeme

Milé ženy-in, dnes jsem si nejdřív myslela, že se mě téma šperků netýká. Nejsem totiž typ ženy, která se vyžívá v krásných špercích.

Například nesnáším prsteny, asi proto, že když jsem v dětství chodila do houslí, pan učitel mi prstýnky vždycky sundával z prstů, protože by vadily při hře. Snubní prstýnek jsem nosila jaksi z povinnosti a jakmile mi trochu ztloustly prsty, přestala jsem ho nosit. Náušnice mě zase budí ze spaní a bolí mě z nich hlava, když na nich ležím, asi proto, že mi po narození udělali dírky hodně vysoko.

Dostala jsem několik prstýnků a řetízků jako dárky, ale nosila jsem je jen z vděčnosti k dárci a  ne moc dlouho. Bohužel můj agresivní pot ničí všechny šperky kromě zlatých, brzy zezelenají nebo zčernají a ani vyčištění nepomůže. A nosit zlato denně mi připadá jako plýtvání hodnotami, mám o šperky strach. Podle mě je zlato jen pro výjimečné příležitosti.

Můj zlatý přívěsek má zvláštní původ. Když jsem učila prvním rokem na učilišti, dostali jsme za úkol vyčistit s učni pískoviště v parku za školou. Prohrabávala jsem písek a uviděla jsem náušnici. Byla hrozně špinavá a zašlá, ani se neleskla. Asi kočičí zlato, myslela jsem si, a dala jsem si ji do kapsy kalhot. Doma jsem na ni zapomněla a dala jsem kalhoty do pračky.  Když jsem kalhoty žehlila, vytáhla jsem z kapsy krásnou velkou zlatou náušnici s růžovým kamínkem, v pračce se hezky vyčistila. Matka měla známého zlatníka, tak mi z ní nechala udělat přívěsek.

Přívěsek byl ale dost těžký a já jsem k němu neměla dost pevný řetízek, tak jsem ho nenosila. Když jsem se vdávala, maminka mi půjčila zlatý řetízek a přívěsek se na něm krásně vyjímal, dodnes na všech svatebních fotkách hned přitáhne zrak. Nenápadně jsem naznačovala manželovi, že bych k němu potřebovala ten řetízek, že by mi ho mohl koupit jako poděkování, až se narodí syn, jak dřív bývalo zvykem.

Ale manželovi nikdy nic „nedošlo“, ani po narození synka, o kterého jsem bojovala pět let. A tak jsem si řekla, že si zasloužím, abych si řetízek koupila sama za peníze, které jsem ušetřila tím, že jsem proležela celé těhotenství v nemocnici. Protože jsem to byla já, kdo absolvoval několik operací a desítky vyšetření, až jsem dokázala to, čemu doktoři vůbec nevěřili.

Takže teď mám krásný přívěsek s pěkným řetízkem, který si vezmu jako amulet pokaždé, když potřebuji zvednout sebevědomí, když o něco bojuji. Připomíná mi, že jsem už toho hodně dokázala, a že zase určitě dokáži to, co chci, a nikdo jiný mi nepomůže. A věřte mi, že to opravdu zabírá.

Bonda

Z vašeho příspěvku je lze vyčíst, že jste silná osobnost a myslím, že k tomu ani řetízek nepotřebujete.

Máte také nějaký šperk pro štěstí? Jak jste jej získala? Pojí se k němu nějaká zajímavá historka? Jak často ho nosíte? Denně, nebo pouze k výjimečným příležitostem? Věříte, že vám posiluje sebevědomí? Napište nám.

redakce@zena-in.cz

Reklama