Foto: Shutterstock
Markéta byla vychovávaná v rodině, kde byla nouze o peníze. Nebyla zvyklá na nákupy, drahé kabelky, lepší jídlo ani cestování. Vlastni ani nikdy neletěla a vždy nejradši koukala na filmy, kde jsou lidé na dovolené a užívají si. Doufala, že to jednou také zažije se svojí rodinou a bude šťastná.
„Máma mi vždycky tloukla do hlavy, že si musím najít někoho, kdo se o mě postará a kdo je zajištěný. Možná i proto jsem dlouho nikoho neměla, protože jsem se ve společnosti takových lidí necítila a ani neuměla chovat. Narazila jsem ale před rokem na někoho, s kým mi bylo skvěle, kdo nade mnou neohrnoval nos a vypadalo to už od začátku, že mě má rád takovou, jaká jsem. A dokonce to splňovalo i to, co mi radila mamka – aby byl zajištěný,” popisuje Markéta.
„Ze začátku mi to bylo trapné, ale přiznala jsem se, že mým největším snem je jet k moři a vůbec cestovat někam za hranice. Bála jsem se to někomu říct, protože se mi jednou spolužáci vysmáli, že jsem socka a od té doby jsem to nikomu neřekla. Přítel ale zareagoval naprosto skvěle a slíbil mi, že mi přání v létě splní, ať to nechám na něm.”
„Raději jsem neměla žádná očekávání, ale když mi poslal termín dovolené a destinaci, úplně mě pohltil pocit štěstí a hlavně natěšení. Juchů, pojedeme do Egypta, zakřičela jsem, když mi došla zpráva s potvrzením.”
Markéta o dovolené věděla asi dva měsíce dopředu, proto si měla čas načíst něco o destinaci a také sbalit všechny věci. „Přišel den odletu a já jsem se asi čtyři hodiny před odjezdem na letiště dozvěděla něco, co mě zaskočilo. Už když si přítel nebalil věci, mi přišlo, že je něco špatně. Oznámil mi, že na dovolenou odlétám úplně sama a on že tu zůstane kvůli práci. Ale že si přece splním svůj sen.”
„Zalily se mi oči slzami a nevěděla jsem ani, co v tu chvíli cítím. Vděčnost, že si díky němu mohu splnit sen? Naštvání a smutek, že mě pošle samotnou a že tam budu celou dobu jen sama se sebou? Nejsem žádný seznamovací typ, takže mu muselo být jasné, že tam opravdu sama budu.”
I přes nečekané překvapení Markéta na dovolenou odjela, vlastně moc neměla na výběr, protože se cítila zavázaná. „První pohled na moře byl fantastický a konečně jsem si splnila to, po čem jsem tak dlouho toužila. Ale prožila jsem to sama, tak trochu ve smutku. Těšila jsem se na čas strávený s mým přítelem a teď jsem to musela zvládnout sama. Raději jsem ani nevytáhla paty z hotelu, byla jsem jen v areálu. Asi jsem si to užila, ale moje představy byly úplně jiné. Vrátila jsem se po týdnu domů a trochu se musela přetvařovat a říct, že to bylo boží, ale nepřiznala jsem, že jsem to čekala jiné. Snad se jednou dočkám i společné dovolené,” doufá na závěr Markéta.
Zdroj: respondentka Markéta
Čtěte také:
Nový komentář
Komentáře
Normálně jsem dřív jezdila i sama k moři. Ono vždy někoho potkáte. V posledních letech už však cestuji s manželem a dětmi. Myslela jsem si, jaká to bude pohoda na dovolené s dětmi, ale je to spíš akorát strach o to, aby se jim něco nestalo nebo aby se jim nepodařilo se někde zatoulat. Mě se podařilo pro mého syna pořídit chytré hodinky https://www.armodd.cz/armodd-kidz-gps-4g-cerna/ , které mají funkci přesného určování polohy. To znamená, že se vám tak vlastně dítě nikdy neztratí, protože se můžete kdykoliv přes aplikaci v telefonu podívat, kde zrovna vaše dítě je.
Ještě bych dodala, že ve třiceti si už dávno na to jedno moře člověk ušetří, když po něm tak touží. Paní píše, že dlouho nikoho neměla. Byl problém dát stranou každý měsíc při výplatě třeba 500? Za rok je to šest tisíc, i kdyby dlouho studovala, do 25 třeba, za těch pět let by měla třicet tisic. Proč hledala partnera, který by ji moře dopřál? Takže ho tedy našla. Nemají si asi co vyčítat. Jestli jednou budou mít dítě, asi si zase bude stěžovat, že je s ním sama a muž je celé dny v práci. Měla jste si vybrat obyčejného člověka. Který taky more ještě neviděl a byl by nadšený, že s Vámi našetří a pojede....
Hey, Nice it's a nice blog. I like to read a blog on the internet. It's a good blog according to the information you have provided in it. I want some more blogs by you to keep blogging. If someone is looking for New Holland Harvester in India then click here.
https://tractorkarvan.com/new-holland-harvesters
No, naši nás taky nikam nebrali, peněz měli jen tak tak. Když jsem se vdala, bylo to první roky obdobné, zařizoval se byt, přišlo první dítě, za pár let druhé dítě, odmala jsem četla příběhy z prostředí moře jak Verneovky, koukala na podobné filmy, dočkala jsem se až jako máma odrůstajících dětí. Muž na nějaké cestování taky nebyl. Jeli jsme prvně všichni čtyři. Byl to fakt zážitek. Od té doby se ráda vracím , ne každý rok, někdy taky je potřeba našetřit na něco jiného. Byt Markétou, neházela bych flintu do žita, řekla bych mu, bylo to tam úžasný, ale s tebou by to nemělo chybu. Třeba za rok se to povede ve dvou.
já to beru trochu jinak - přítel je pracovně zaneprázdněn, chtěl své milované splnit sen, ale mohl jí to říct hned na začátku a domluvit se, aby s ní jela třeba kamarádka, sestra..... to by bylo jiné než tam být celý týden sama.
Jako důchodkyně bych si na ten Egypt, nebo kamkoli k moři (k nejbližším destinacím) klidně za rok našetřila. Kdyby se mi tam ovšem chtělo
No jo, chlapům se musí vše říct narovinu. Tudíž ne chtěla bych jet k moři, ale chtěla bych jet S TEBOU k moři. Ale je to divné, první dovolená a on zůstává kvůli práci... To si nemohl týden zařídit?
Poslal ji k vodě?
No, ale jestli jí zaplatil "jen" zájezd a nepřidal k tomu tučnější kapesné na nákupy, pak bych možná i chápala, že zůstala trčet v hotelu a nikam nechodila. A ještě by mě zajímalo, kde "narazila" na toho obchodního ředitele, když se podle jejích slov v hóch nóbl společnosti necítila dobře. To cestou do/z práce v továrně vytrousila kapsníček a on jí ho přiběhl vrátit? 
Ja bych si to užila. Jinak mi připadá zvláštní, že výdělečně činná osoba si nevydělá na dovolenou v zahraničí.
Domnívám se, že dovolenou na samotce dostala proto, že s ní nikam jet nechtěl, a už ho otravovalo, jak třicetiletá ženská brečí, že měla chudé dětství a ve svém věku si nedokázala vydělat na dovolenou u moře. V době, kdy je Egypt doslova za pár korun, týden u moře ve Slovinsku za pakatel, Balt pár hodin a dost levno, je to ostuda, Markéto, kňourat, že rodiče neměli a ty bys tak moc chtěla. Na druhou stranu, komunikace v tomto vztahu je dost zvláštní, koupit dovolenou a jaksi neříci, že nejedu, to má Markéta divného partnera. Anebo, jak zaznělo už dříve, třeba je to dárek na rozloučenou :).
evidentně je ve vztahu špatná komunikace, ale upřímně - i kdybych jela sama, a nebyla jako říká slečna "seznamovací typ", já bych si to užila. Když už, tak už. Proč budu sedět někde a truchlit, když můžu být šťastná tam, kde jsem chtěla. Doma je asi taky sama, tak nic nového, ne? Já jsem optimista a užila bych si každou chvíli
Přišlo jí divné, že si přítel nebalil... dozvěděla se čtyři hodiny před odletem, že letí sama... že by dárek na rozloučenou?
30 roků? A nedokázala si vydělat na Egypt? To jsou jedny z levnějších dovolených. Zvlášť mimo sezónu. V roce 1975 byl výjezd za hranice obtížnější, než dnes. Když jsem poprvé letěla letadlem k Jadranu, do dnešní Černé Hory, stál mne ten výlet 4,5 tisíce korun. V zaměstnání jsem vydělala asi tak polovinu měsíčně. Vydělala jsem si na ten zájezd tím, že jsem chodila do hospody čepovat pivo. Po svém zaměstnání jsem si sehnala vedlejší zaměstnání. Před 12 lety byl "my dream" vidět Iceland. Vydělala jsem si na tento, poměrně finančně náročný, výlet, také vedlejším zaměstnáním na dohodu. Kdyby za mne nějaký intimní přítel chtěl platit tehdy nebo i později mou zahraniční dovolenou, určitě bych to já nepřijala - připadala bych si jako náročná metressa. Nikomu bych nechtěla být jakýmkoliv způsobem zavázána. Ono totiž v životě není nic zadarmo!
Slečna má mít ve 30 letech práci, která jí umožní se jednou za čas podívat k moři, i kdyby jen do Chorvatska nebo do Itálie se zájezdem. Neříkám, že to musí být kdoví jaký luxus. Že byla u nich v rodině nouze o peníze má hodit za hlavu a snažit se, aby nouzi o peníze neměla. Zaráží mě divné uvažovaní lidí, kteří si představují, že mít peníze znamená kupovat drahé kabelky, je to tu pořád, to už je nějaké nové klišé?
Ajajaj, to je příběh...tak si mohla slečna vydělat na brigádách a splnit si sen...cesty k moři nejsou nedostupné a last minutě nebo low cost letenky a ubytování přes airbnb nebo hostely, či dokonce spolujízdou. Domnívám se, že ani není třeba movitého partnera, u Baltu je člověk autem za 6h....taky jsme kdysi měli pár šprdlíků a cestovali po světě a byly to nejúžasnější cesty a dobrodružství...kolik zajímavých lidí a míst jsme potkali....