Děti pořád něco chtějí. Jsou bezelstné, a tak klidně řeknou, že závidí Adélce krásnou panenku, že by chtěly mít lepší lego než Davídek nebo že sousedovic Barunka už má svůj počítač. Každé dítě má nějaké přání. Po čem jste jako děti toužily vy?
Vyrůstala jsem v socialismu, kdy nebyly běžně k mání žádné pěkné věci. Džíny nebo Coca Cola byly k dostání jenom v tuzexu, banány v zelenině jen před Vánoci a oblečení se dědilo po všech příbuzných v rodině.
My jsme jako rodina nikdy moc peněz neměli, a tak jsme neznali ani žádné pěkné věci. Mně osobně bylo třeba úplně jedno, co nosím na sobě, byla jsem celkem spokojené a nenáročné dítě, doma i ve škole byla pohoda, rodiče fajn... Po hmotných věcech jsem tedy nijak netoužila.
Mít tak vlasy jako Zlatovláska
Měla jsem úplně jinou touhu, nesplnitelnou, jak jsem zjistila, když jsem pobrala trochu víc rozumu. Od té doby, co jsem trochu vnímala, dívala se na pohádky o princeznách a sledovala holčičky ve svém okolí, přála jsem si jediné: krásné dlouhé vlasy. Samozřejmě jsem měla (a dodnes mám) na hlavě pravý opak: vlasy jemné jako chmýří, které mi nikdy nenarostou delší než na ramena. Už jsem se s tím smířila, ale že mi to trvalo!
Všem holkám jsem dlouhé vlasy záviděla. Abych si to aspoň trochu vynahradila, při našem hraní se sestrou jsem si na hlavu dávala různé šátky, šály a dokonce punčochy, abych měla „jako“ dlouhé vlasy. V tom jsem se vyžívala. Někdy nám mamka půjčila dokonce svůj ustřižený dlouhý cop, který si schovala z mládí, když se nechala ostříhat nakrátko.
Nejhorší bylo, když přijely na návštěvu sestřenice. Obě měly vlasy až na zadek, jedna černé, druhá světle hnědé. Ráda jsem jim pletla copy a dělala všelijaké jiné účesy a litovala jsem, že sama takové nemám. Vlasy jsou totiž velkou ozdobou a ženy, které je mají pěkné, mají půl starostí. Dlouhé vlasy jsou samy o sobě krásné, ani se s nimi nemusí nic dělat, stačí je umýt a vypadají dobře. Zatímco s krátkými jemným vlasy se člověk pěkně natrápí...
Když jsem vyrostla, samozřejmě jsem pochopila, že sen o dlouhých vlasech zůstane snem. Touha ale zůstala. Kdoví, třeba až budu mít zbytečných třicet tisíc korun, nechám si vlasy prodloužit v nějakém nóbl salonu a pak si chvilku užiju svých pár měsíců slávy. Jestli do té doby nebudu moc stará...
A jak jste na tom vy, milé čtenářky
Téma dnešního dne je: Po čem jste jako dítě toužila?
- Měla jste jako dítě nějakou touhu nebo přání?
- Co to bylo?
- Splnilo se vám to?
- Nebo se vám to splnilo třeba až v dospělosti?
- Proč se vám to nesplnilo?
- Máte nějakou zajímavou historku?
Pište, na vaše příspěvky se budu moc těšit. Jedna z vás se může těšit na dárek, tentokrát tři DVD s dětskými pohádkami. Příspěvky posílejte do dnešních 14.30 hodin, adresa je redakce@zena-in.cz, heslo TOUHY.
Nový komentář
Komentáře
Taky jsem si tento sen splnila a nechala jsem si vlasy prodloužit pomocí keratinových spojů a je to prostě 100 a 1 mít krásné, dlouhé a husté vlasy.
Já mám vlasy dlouhé dost, ale potřebovala bych je zahustit, jaké spoje si mám vybrat, když mám řidší vlasy ?
Vždy jsem chtěla krátké vlasy a teď toho lituju hrozně mi chybí že nemužu pohodit vlasy. Necham si je zase dorust. Vypadam sice dobře lidé mi to chválí ale ja se necitím. I přemýšlím že zajdu na prodloužení
Výborná metoda mam s ni zkušenost musí se to opravovat tak co 2 měsice ja sem chodila každy měsíc asi 2 roky než mě to omrzelo.
Holky a neznate tuhle metodu? Je to opravdu tak šetrné jak pišou? http://www.studiotophair.cz/cs/prodluzovani-vlasu/ díky za komenty
Já mohu prodloužení vlasů jen a jen doporučit :-)
V dětství mě stříhali na kluka, dnes mám delší vlasy pod lopatky a je to super. Jsem moc spokojená.
Já jsem taky měla sen a chtěla jsem dlouhé vlasy,ale nikdy se to nepovedlo.
Já jsem také měla dlouhé vlasy, bylo to hrozné, protože v té době nebyly ty přípravky které jsou dnes , na usnadnění rozčesávání . Můj tatínek nosil knírek a jednou jsme vyrazili do kadeřnictví, já jsme si nechala ustřihnout vlasy a tatínek si nechal oholit knír. Nepřeji nikomu to co se dělo u nás doma, když jsme přišli. Maminka řádila jak černá ruka a navíc s námi aspoň týden nemluvila. Co knírek ten naroste rychle, ale vlasy jsem už nikdy tak dlouhé neměla.
Také bych řekla, že s dlouhými vlasy je mnohem méně práce. Umyju, uschne to samo, nemusím to nijak foukat, když tak se to zamotá do bobečku a vlny se pak udělají samy. Nemůže se to přeležet, nepotřebuji laky ani tužidla, vždy se to dá stáhnout a jsem učesaná.
Když si vzpomenu, co práce mi dalo s krátkými vlasy každé ráno vytvořit něco přijatelnéo, nehledě na to, co stál každou chvíli kadeřník, tak bych neměnila. Dokud na hlavě něco budu mít, asi si nechám dlouhé a budu jednou babka s bílým drdůlkem!
Jé, já bych taky chtěla dlouhé husté vlasy! Ale nemám. No, ale já mám určitě zase něco, co má ta dlouhovlasá!!!!No život už je takový, ale třeba si nechám udělat, jednou ....
aviaki — #16 Krásný. Právě ta šikovnost mi asi chybí
já upletu cop jak Nastěnka 
Tenhle účes je svatební před několika málo lety, trval mi zhruba necelou třičtvrtěhodinku. Chce to akorát trochu šikovnosti a dvě zrcadla.
Do 17 jsem měla vlasy stále ostříhané na kluka, ale můj sen byly dlouhé vlasy. Tak od té doby je mám, vždy po pás, jak přerostou, tak si je kousek ustřihnu. Naštěstí mám kvalitní. A co se týká práce, vždy tvrdím, že z dlouhými vlasy je menší práce než s krátkými - přes den nosím drdol do spony, culík, nebo culík nahoru do skřipce (vše cca 1 minuta), na slavnostní večerní účes - lepší drdol věnuji cca 30 minut a je jak od kadeřnice, mytí v předklonu nad vanou a schne mi to samo - jedině, že si musím dát na polštář ručník, abych ho nezamáčela. Jediná potíž je, že musím kupovat dvě barvy na vlasy a snažím se koupit kvalitnější.
Když mě okolo třicítky trochu dlouhé vlasy přestaly bavit, tak jsem si řekla, že je ostříhám, až zhubnu. No, dlouhé vlasy mám pořád...
Můj sen byl domeček pro panenky
Moje kamarádka měla krásnej,udělal jí ho táta.Patrovej,úžasnej. No měla sem z krabice pokojíček,taky stačil
Jako dítě jsem četla knížku Sibiročka od L.A. Čarské a hlavní hrdinka byla nesmírně krásná holčička s dlouhými bloďatými vlásky. Jak já si přála být jako Sibiročka! Jenže jsem byla ošklivá brejlatá holčička s hnědými vlasy. Kolikrát jsem kvůli tomu tajně bulela do polštáře!
Měla jsem ještě nesplnitelnější přání - přála jsem si štíhlé a hlavně rovné nohy. Dnes mi stačí, když mě nebolí.
Já jsem musela nosit dlouhé vlasy, protože se to líbilo mamce, takže mým snem bylo naopak mít vlasy krátké
Ty jsem si taky vždycky přála, ale moje maximum je kousek pod ramena, pak už nevypají hezky. Ale věřím, že je s nimi hodně práce.