Foto: Shutterstock

„S Pavlem jsme byli svoji deset let. To je docela dlouhá doba na to, aby se dvojice naučila společně žít, ale hlavně napojit se jeden na druhého. Nám to se upřímně moc nedařilo. Jediné napojení, které jsme měli, bylo skrze naše dvě děti. Pavel je totiž opravdu skvělý táta. Po osmi letech už si mě skoro přestal všímat a já jsem začala vyhledávat trochu vzrušení jinde.

Našla jsem si o pět let mladšího milence, a musím říct, že šlo opravdu jen o chvilkovou aféru. Nic v tom nebylo, nikdo z nás nic nečekal, on měl také rodinu. Problém byl v tom, že jsem si celý život psala deník, který jsem ale opravu dobře schovávala, navíc jsem ho měla uložený u matky. Napsala jsem do něj poměrně zašifrovaně poznámku o nevěře, což jsem neměla dělat. Následoval asi rok a půl, kdy mě Pavel začal téměř ignorovat.

Jsem jen unavený

Nic jsem z něj však nedostala. Ptala jsem se ho, zdali je na mě naštvaný. Dokonce jsem se šla několikrát přesvědčit, jestli nečetl deník. Všechno popřel. Myslela jsem si, že se o nevěře nějakým způsobem dozvěděl, ale všechny dobře směřované otázky hned odpálkoval. „Myslíš si, že jsem tě s někým podvedla, viď?„ odpověděl „Ne, to mě ani nenapadlo, jsem prostě jen unavený.“ Jenže když jsem mu chtěla dát pusu na tvář, často ucuknul a podobně. Začalo mi vrtat hlavou, co se jen mohlo stát. Postupem času jsem si vsugerovala, že jsem mu zkrátka odporná bez toho, aby jeho chování mělo hlubší příčinu.

Začala jsem ho připravovat na to, že jestli své chování nezmění, tak podám žádost o rozvod. Tvrdil, že se rozvést nechce. Prý je dobrým otcem a myslí si, že i jako manžel rozhodně není z těch nejhorších. Jenže ani o měsíc později se nic nezměnilo, a tak jsem zašla za právníkem.

Záhada vyřešena

V průběhu rozvodového řízení z něj najednou vylezlo, že před rokem a půl si můj deník přečetl. Měl prý podezření a věděl, že je někde u matky ukrytý, tak si dal tu práci ho najít. Myslela jsem, že mi vypadnou oči z důlku. Ptala jsem se ho, proč nic celou tu dobu nepřiznal a místo toho se choval jak idiot, ale nějaká kloudná odpověď z něj nikdy nevypadla. Rozvodové řízení jsem dotáhla až do konce a naštěstí proběhlo v klidu.

Dodnes mi ale leží v hlavě, jak jsem mohla žít s člověkem, který mi nebyl schopný říct, o takové věci. Jasně, já jsem ho povedla, ale takové situace se prostě stávají. Myslím si, že v dnešní době přibývá stále více lidí, kteří nejsou schopni komunikovat. Proto bych chtěla svým příběhem apelovat na lidi, aby se nebáli ve vztahu říct, co se jim líbí, a co naopak ne.“

Čtěte také:

Reklama