Podle statistiky onemocní Alzheimerovou chorobou jeden člověk z deseti. Říkám si, proč bych to měla být zrovna já? Z mého pohledu však mám bohužel jasno: Nezvaný pan Alzheimer na „mém případu“ už začal pilně pracovat.
Před časem to ještě vypadalo jako vtip. Vybavuji si, jak má mladší kolegyně udiveně poslouchala popis „kolečka“, které jsem absolvovala, když jsem chtěla ustřihnout zvadlý list na azalce:
Na startu začarovaného kruhu jsem při mé oblíbené zábavě – civění z okna – usoudila, že je nutné napravit na strádající rostlince škody způsobené mou zapomnětlivostí a ostříhat zvadlé listy. Vydala jsem se proto do koupelny pro malé manikúrové nůžtičky.
Když jsem míjela zrcadlo, usoudila jsem, že je nutné odbarvit odrostlou pěšinku. I napustila jsem vanu, vykoupala se a oblékla. Cestou kolem zrcadla mi došlo, že jsem na pěšinku úplně zapomněla a proces s koupelí se opakoval. Tentokrát jsem si na odrosty na hlavě vzpomněla dřív, už když jsem se začala utírat. Takže ještě jednou…
Když už mi hlava zářila jako sluníčko, napadlo mě, že se mám vyfotit na novou občanku, a s novou image jsem se rozhodla focení hned zrealizovat. Ale měla jsem mokrou hlavu. Proto jsem si chvíli čekání chtěla zkrátit dobrou kávou. Stoupla jsem si ke sporáku a na plotnu postavila hrnec s vodou, do které jsem nasypala slepičí drůbky a začala vařit kočkám rizoto. A vzala jsem si noviny.
„Bodlo by kafe,“ napadlo mě asi po čtvrt hodině. Odešla jsem do kuchyně, kde jsem do hrnce přidala zeleninu a vrátila se ke čtení dva dny starých novin. „Sakra, už si je musím konečně předplatit. A proč ne hned, stejně musím na poštu a mám čas.“ Oblékla jsem se a svůj výlet ukončila na zastávce u stánku s novinami, zabraná do hovoru se sousedkou. Na původní účel cesty jsem samozřejmě zapomněla.
Doma jsem pak stáhla z plotny přiškvařenou slepici, vyhodila hrnec a konečně postavila vodu na kafe. „Musím vyvětrat,“ běžela jsem k oknu. „Jé, ta azalka potřebuje ostříhat!“ A vydala jsem se do koupelny pro manikúrové nůžtičky…
Doc. MUDr. Iva Holmerová, Ph.D. z pražského Gerontologického centra:
Alzheimerova choroba je nejčastějším typem demence, při které dochází k výraznému narušení fungování postiženého a vrcholí rozvratem osobnosti, upoutáním na lůžko a smrtí. Její příčiny doposud nejsou známy, a stejně tak zatím neexistuje ani léčba. Vědci však už znají některé rizikové faktory, které k jejímu vzniku přispívají.
Rodinné zatížení
Pokud mají oba vaši rodiče alzheimera, existuje obrovské riziko, že tato choroba se časem rozvine i u vás. Odborné studie prokázaly, že rodinné zatížení hraje v pozdějším rozvoji Alzheimerovy choroby větší roli, než se vědci doposud domnívali.
Výzkum realizovaný na univerzitě v Seattlu se zaměřil na dospělé děti ze 111 rodin, v nichž byla oběma rodičům diagnostikována Alzheimerova choroba. Výzkumný vzorek tak tvořilo 297 dospělých, z nichž 98 bylo starších sedmdesáti let. U čtyřiceti dvou procent z nich byly shledány příznaky Alzheimerovy choroby. To je několikanásobně vyšší výskyt než u běžné populace, kde se prevalence pohybuje okolo deseti procent. |
Cvičte si mozek
„Riziko, že onemocníte alzheimerem, se dále zvyšuje s postupujícím věkem. Onemocní jím jeden z osmi lidí starších šedesáti pěti let. U lidí starších osmdesáti pěti let je však riziko onemocnění už více než padesátiprocentní. Každých pět let po pětašedesáti se riziko alzheimera zdvojnásobuje,“ říká doktorka Holmerová.
Je vám méně než pětašedesát a ve vaší rodině se Alzheimerova choroba nikdy nevyskytla? To ještě neznamená, že jste mimo nebezpečí. Výzkumy opakovaně potvrdily souvislost mezi vážným zraněním hlavy a pozdějším výskytem choroby. Často se tato souvislost prokázala například po autohaváriích, kdy lidé v autě neměli zapnuté bezpečnostní pásy, které by ztlumily náraz hlavy.
Za prokázanou se považuje i spojitost mezi cvičením, zdravým stravováním a nižším rizikem rozvoje alzheimera. Před rozvinutím choroby chrání i vyhýbání se tabáku, omezení konzumace alkoholu, ale i častý společenský styk a sociální aktivity. Stejně tak jsou méně postižení lidé, kteří vyvíjejí intelektuální činnost a udržují svůj mozek neustále ve formě.
A znáte ten „alkoholický“ vtip?
Je lepší s „parkinsonem“ trochu ulít než s „alzheimerem“ zapomenout vypít!
Dnes jsem na tom ještě hůř. Nevzpomenu si na žádné jméno a na hrnce na plotně zapomínám pravidelně, sotva je na ni postavím. Horší však je, že ať vezmu do ruky jakýkoliv předmět, během dvou minut zmizí jako v černé díře a já si ne a ne vybavit, kam se mohl podít.
Dobře to znají mí kolegové, kterým pravidelně píšu po icq, ať mi prozvoní mobil. Zlé je, když nejsou připojení a já pak obtěžuji kolemjdoucí. Když jim třeba i v pokročilou noční hodinu vnucuju svoje telefonní číslo a desetikorunu a žádám je, aby mi za pět minut zavolali. Často se tváří zděšeně, co po nich ta podivná paní v bačkorách a pyžamu, ledabyle zakrytém kabátem, vlastně chce. Že by se chtěla seznámit? Anebo jí „hráblo“?
Máte také výpadky paměti? Myslíte, že doplňky stravy obsahující gingko bilobu jsou účinné? Které? Užíváte lecitin? Čím si bystříte paměť?
Nový komentář
Komentáře
denkas — #18
to je zapomětlivost a ne alzheimr
Švagrovi rodiče měli oba alzheimra, diagnostikovaného po 50 roku věku. Švagr má alzheimra diagnostikovaného už ve 43 letech, stejně jako jeho o 1 rok mladší bratr.Je to ale hrozná choroba...
hrouná nemoc, u mé matky se pomalu začíná projevovat a já nevím, co dělat
Já si nepamatuju jména.Někdo se mě představí a já to hned zapomenu. Jééžiš teď sem normálně zapoměla ,co si ještě nepamatuju!! jo už vím ,telefoní čísla! nejsem schopná si ani jedno zapamatovat! Teda jedno jo-moje ,dala sem si datum narození. jenže kdybych někde zůstala bez telefonu ,tak asi moje by mě bylo na prd! Pamtuju si číslo ,co sme měli doma-před 40 lety ! Naše a kamarádky .A vůbec si nepamatuju čísla-ceny. Vylezu z krámu a nevim kolik sem platila. jinak ,to ,že pro něco jdu a nevim pro co ,to je normál! Ale jídlo nepřipaluju-zatim
Hrozná nemoc...
moje mamka tuto nemoc měla,ošetřovala jsem jí až do její smrti a nelituji toho.Je to hrozná nemoc,lidé se vracejí do dětství je to moc smutné
chce to velikou trpělivost
nechtěla bych se stakovou nemocí setkat osobně
V Kameňáku byla krásná hláška:
A pane doktore, jak že se jmenuje ten němec, co mi pořád schovává věci?
Včera by mi taky nepomohl ani metrák gigko biloby, ale vybavuju si, že Černý Most je taky součást Prahy, i když je tak strááášně daleko!
Máte také výpadky paměti? - nekdy si nepamatuju, co se delo vecer pred tim,gingko biloba - ta na to stoprocentne nezabira, spis kamaradi, pokud meli vic stesti
Čím si bystříte paměť? - tim, ze ji zbytecne nepouzivam
Jsem zvyklá dělat několik věcí na jednou, abych všechno stihla (navíc mám ještě jednu domácnost s 94letou dementní babičkou). Jednou se mi stalo, že jsem zapomněla dát hadici od pračky do vany... menší kalamita, ještě že bydlíme v rodinném domku a v přízemí. Letos jsme bourali trubky v koupelně, takže odpad má pračka vlastní a hadice je řádně upevněná, tak aspoň zabráníme jedné katastrofě.
Také mně začínají vypadávat jména, asi to chce víc číst, ale najít ten čas, to je horší.
je to strašná nemoc
No, milé dámy, právě jsem připálila špagety od včerejška. Aspoň, že mi slouží čich! I když - o tom by se taky dalo pochybovat, když necítím kočky a všichni otatní ano...
Krásný příběh, mně pan Alzheimer zatím jen schovává brýle...
succubus — #3 tak na to bacha, tenhle plyn bouchá
matka mého přítele si několikrát na plyn postavila ohřát polévku ve sklenici
Bazuzu — #4 minutku já používám už víc jak 30 let, je to fakt super pomocník do kuchyně, ale i do koupelny, když si barvím hlavu
Kvůli věčně spálenému jídlu mi kamarádka k svátku koupila budíček...
Taky zapomínám, že něco vařím. Teď přecházíme na plyn - místo elektrického sporáku budeme mít plynový - a vážně se bojím. Dřív voda prostě jen přetekla a vypařila se, teď když uhasí plamen a bude unikat plyn... nechci domyslet! Asi už tu dlouho nebudu
.
Taky to moc dobře znám
. Teď mám největší problém se jmény. Dřív mi stačilo projít si abecedu a většinou jsem se "chytla". Ale teď už ani to nezabírá
.