Kde jsou ty časy, kdy jsem s dědou, ke kterému jsem jezdila na vánoční prázdniny do Mníšku pod Brdy u Prahy, připravovala zpěvníky a noty do kostela na mše svaté tehdejšímu panu faráři? Děda byl varhaník a jeho ruce uměly na kůru rozeznít varhany vskutku tak dojemně, že jen
málokterá babička dole v lavici měla suché oči.
Jeho úkolem bylo i mimo jiné připravit v sakristii na oltář vše potřebné, tzn. hostie, víno, panu faráři čtení na mši, postarat se o kytičky u svatých obrázků, o veškerou sváteční výzdobu – od betlémů až po vánoční stromečky. (To mu hodně pomáhaly děti.) Kontroloval i správné ustrojení ministrantů, kteří stejně nebyli přítomní duchem na mši, ale venku na hokeji. A v neposlední řadě i oděv pana faráře, zda je na něm vše, jak má být (děda byl totiž pánský krejčí).
Jednoho krásného a mrazivého rána plného sněhu jsme se s dědou opět vydali na mši. Milovala jsem všechny ty přípravy a vůni kostela a naplňovalo mě to radostí. Pan farář, vida mé nadšení a nezkrotný elán a zájem o vše nové, mi v ten den udělal nesmírnou radost, a to tím, že mě pověřil přípravami „oltářních věcí“ (jak jsem tomu v duchu tenkrát říkala), se slovy, s nimiž se obracel na dědu: „Máte moc šikovnou vnučku, tolikrát viděla, jak vše připravujete, tak jí dejme příležitost, ať si to také zkusí jednou sama.“
Byla jsem nadšená, vše potřebné jsem ke mši svaté připravila a měla pocit z dobře odvedené práce. Začali se trousit první lidičky do kostela, zazvonil zvoneček u vchodových dveří, jimiž vychází pan farář s ministranty, rozduněly se varhany a mše slavnostně začala. Všechno probíhalo jako obvykle. Opájela jsem se v duchu pýchou, jak jsem to všechno dokonale zvládla. Ale ouha! Při „proměňování“, kdy se pan farář sklání nad mističku s hostiemi a kalichem vína, jsem zahlédla jeho zděšení, když pohlédl nevěřícně ještě jednou do mističky s hostiemi. Hned dal nenápadné znamení ministrantovi, aby misku v sakristii vyměnil. Nechápala jsem proč!
Dále už vše probíhalo v klidu: čtení z Bible, svaté přijímání, modlitby, rozjímání a závěrečné požehnání. Po mši, když jsme s dědou všechny ty nádherné symboly mše svaté uklízeli, objevil se znenadání ve dveřích pan farář. Pochválil mě za dobře odvedenou práci,ale nebyla jsem si jistá v kramflecích, protože mu v očích hrály šibalské hvězdičky, jak se dusil smíchy. Nedalo mi to a zeptala jsem se ho, co že se to stalo s tou mističkou s hostiemi, a jestli jsem něco udělala špatně. Načež vybuchli i s dědou smíchy a po uklidnění mi oba přerývavě sdělili, že mé přípravy na mši svatou byli dokonalé, až na ty rozlámané tatranky s čokoládou, které jsem dala místo hostií do mističky.
Tenkrát se mi chtělo brečet, vždyť hostii se přece říká oplatka či sušenka. A já si tenkrát myslela, že se do oné mističky dávají skutečně rozlámané čokoládové tatranky. Už je to minimálně 15 let, co se stal tento příběh, to mi bylo tenkrát asi 12 let a pokaždé, když se blíží Vánoce a narození Ježíška, si na tuto příhodu nostalgicky vzpomenu.
Hezké a klidné svátky přeji všem ženám-in a taktéž redakci.
Zdraví Paji
Posíláme 500 bodů do VVS, ale jen chceme Paji poprosit, aby tečky a čárky ve větě psala hned za předcházející slovo, a pak dala jednu pauzu. Ušetří nám tak spoustu práce s opravováním. :-))
Nový komentář
Komentáře
Výborná a fajn vzpomínka.
Líbí,líbí,moc hezké a milé.
jakou mají děti kouzelnou představu
Pěkný příběh...
Pavla_b: Ale neříkej!
Pájí,že ty ses šla do kostela jenom namlsat
pěkné,jeden z mála farářů co nejni pokrytecký protiva
12 let.. pokud teda dívčina chodila do kostela častěji, mohla vědět, že hostie nejsou nalámané tatranky
Moc hezké.
Když jsem četla, uvědomila jsem si, že stále považuji za nezvyklé,když někdo mluví nebo píše o náboženství. Celé dětství jsem chodila do kostela, ale protože rodiče byli učitelé, stále jsme se jakoby skrývali, aby neměli v práci problémy. Ten pocit nutnosti víru skrývat se mi doslova vryl pod kůži. Je neuvěřitelné, jak některé pocity z dětství přetrvávají. i když už jsou přežité.
Jé tak takové opltky bych si v kostele nechala líbit. Povedený kousek.
hezké
Pan farář se zachoval hezky.
Jak kouzelná je dětská dušička....
moc hezké
Pan farář byl prima, to byla hezká reakce.
Hezký příběh, úplně jsem dostala chuť na tatranku.