Pokud ve snech noc co noc komunikujete se svojí zemřelou babičkou, máte to tak s její zbytkovou energií hozené a nejde patrně o nic vážného. I tak je ale dobře si její slova pamatovat. Existují ovšem i sny, které jsou přímým varováním a je potřeba je brát vážně. Mám vlastní zkušenost…
Neuvěřitelné? Ne tak docela
Asi by ode mě málokdo čekal, že o nějaké věci řeknu, že není možná. Je hodně věcí, které nejsme schopni pobrat po praktické i racionální stránce, a přesto jsou stejně skutečné jako provoz metra.
Jen jsou prostě z jiné strany, než nás civilizace a moderní doba nechala zvyknout.
Člověku odchovanému technikou, lety do vesmíru, nanotechnologiemi a neurochirurgií je poněkud těžké vyprávět o nevědomí a paralelní realitě, když na všechno dnes existuje vzorec a technologický postup, který si lze kdykoli osahat.
Přesto – pokusme se přijmout fakt, že je ještě jiný svět než ten praktický, kde je všechno na přímce z bodu A do bodu B.
Je to svět neviditelný, ale velice skutečný, s naší praktickou realitou je úzce spojený a prolíná se jí.
Jen odjel!
Nejednou jsme spali jeden u druhého, byli jsme propojeni od dětství silným poutem přátelství. Byl součástí mého života. Stále byl někde vedle mě.
Když jsem se vdávala, logicky byl na svatbě.
Byla jsem první, kdo věděl, že se mu narodila dcera. Křičel to na mě přes celou ulici.
Sledovala jsem jeho ženu, jak jí roste bříško, a často jsme si povídali, jak mu jde přestavba domu, jak se mají moje děti, jak jde jeho práce.
Byl vedle mě jako něco, co k člověku patří.
Bylo pár dnů před Vánocemi, když jsem potkala spolužáka Ondru.
„Hele, bydlí ještě stále Aleš tam, kde bydlel? Vedle vás?“ zeptal se.
„Jasně, pojď se mnou, ten bude koukat, hned na něj zazvoníme a uděláme mu překvapení,“ navrhla jsem. Souhlasil rád.
„Vezmu Ti alespoň tu tašku, ukaž,“ nabídl se. Cestou jsme si povídali o jeho práci i cestování.
Došli jsme k domu.
Alešův bratr s rodiči právě cosi nakládali do kufru auta.
Rozeběhla jsem se k nim, zatímco Ondra stál opodál s mojí taškou plnou dárků.
„Ahoooj, Karle, prosím, zavolej bráchu, já mu vedu návštěvu, bude strašně překvapenej!!“
Ten pohled, který mi věnoval Alešův bratr Karel, jeho mamink i otec, nikdy nezapomenu.
„Míšo, probůh, ty nic nevíš?“ díval se na mě nevěřícně a nechápavě.
„A co mám vědět? Stalo se mu něco? Kde je Aleš? Je tu Ondra, víš, je to jeho...“
„Aleš je mrtvej. Zabil se… v autě… předevčírem…“
Stála jsem tam, z mého pohledu, přišpendlená k zemi snad několik let. Pak si nepamatuju už nic.
Z jeho pohřbu mě odnesli a nebyla jsem jediná.
Pracuju
Bylo to přijatelnější než přijmout myšlenku, že už ho nikdy neuvidím.
Strašně jsem s ním toužila mluvit. Vždyť jsme si nic neřekli, nerozloučili jsme se. Tohle nemůže být konec, takhle se neodchází.
Pak přišel.
Bylo to ve snu, ale byl neskutečně skutečný. Normálně přišel a mě to nepřekvapilo. Povídám: „Ahoooj, jak se máš?“
Byla jsem nesmírně ráda, že ho vidím, a věděla jsem, že umřel. V tom snu jsem mu půjčila otcovu košili a kalhoty. Nevím proč.
Povídali jsme si o jeho dcerce, které bylo právě pět měsíců, i Míle, která všechno nesla strašně statečně, o rodičích, o mojí práci…
„Hele, a jaký to tam je?“ ptám se
„Docela dobrý, není to špatný – normální.“
„A co tam děláš?“
Dostalo se odpovědi, ale neumím ji přesně odcitovat. Vyznělo to, jako že se nefláká, že něco dělá pro druhé – tak to znělo.
„A vrátíš se?“
„Ano.“
„A kdy?“
„To není úplně o mně – nevím,“ řekl.
Normálně jsme se pak rozloučili a on „odešel“.
Ráno jsem byla o hodně klidnější. Pořád to bolelo, ale najednou to nebylo tak beze slova. Hodně jsme si řekli. Pomohlo mi to. Ta díra po něm v mém životě zůstane, ale už jsem neměla pocit nevyřčeného.
Pojď ke mně
Když se mi o Alešovi zdálo podruhé, byla jsem na kraji nějakého lesa a tam byla závora. Podlezla jsem ji a došla jsem k bazénu, kde se koupali lidé.
Sedla jsem si na kraj toho bazénu pozorovala je. Neměla jsem potřebu tam jít také, ale dívala jsem se. Uviděla jsem Aleše. Připlaval ke mně a mluvili jsme spolu. Pak řekl „Pojď taky“ a natáhl ruku. Nechtěla jsem.
Vysvětlila jsem mu, že tam nemůžu, že nechci. Ani mě dlouho nepřemlouval. Jen řekl: „Ttak ne, no, tak běž,“ a já odešla.
Připadalo mi, že byl trochu naštvaný. Ne moc ale. Také vypadal malinko jinak než posledně.
Sen jsem nijak výrazně neřešila.
V té době jsem jezdila s taxíkem a měla jsem hodně práce a ježdění.
Ten den jsem dostala zakázku do Ústí nad Labem. Měla jsem radost. Byly to snadné peníze.
Byla to moje poslední jízda…
Dokončení zítra...
Nový komentář
Komentáře
A ještě jeden sen, zase po pěti letech, o dědovi. Letos to bylo, o Falkovi i dědovi. Zdálo se mi, že sedí s babičkou v kuchyni na otomanu, oba jsou vážní, dívají se na mne a říkají: "Máme tě oba moc rádi", ale necítila jsem lásku, jen odměřenost, vážnost, strach... Místnost byla ponurá... A je fakt, že pak se děly smutné věci, ne tragické, ale smutné...
Pro odlehčení. Včera se mi zdálo o sousedovu pinďouru. Netuším, proč se mi náš soused do snů vrhá v takovém stylu. Je to chlap v mamčině věku, který mne v normálním životě nepřitahuje. Ale v jednom snu mne pořád obtěžoval a v tomhle jsem něco hledala v jejich domě, on se šel koupat a chodil po domě nahý... Chtěla jsem odejít, aby si nevšiml, ale všiml si a běžel za mnou. Ona mne totiž pobavila i velikost jeho přirození - takový prstíček
V ten samý rok jako Falko umřel můj druhý děda. Pro mne obrovský šok, i když je pravda, že byl vážně nemocný. V neděli u něj byli v nemocnici na návštěvě, on hubičkoval babičku a že se už moc těší domů. Druhý den šel na vyšetření a pak si vytrhl kanyly a byl konec. Prý...
Přišel se se mnou rozloučit ve snu. Byl veselý, smál se, vtipkoval, takového jsem ho za života neznala. Ptala jsem se ho, jaké to tam je a jestli je mu dobře. Smál se a říkal, že je mu skvěle. Jo a ještě než se ve snu objevil, připravovala jsem si nějaké představení, byla jsem snad bavič a říkala fóry. V tom snu mi přišly vtipné a dědy jsem se ptala, co si o mé "šou" myslí a on říkal, že je skvělá, ať do toho jdu. V ten moment mi došlo, že když mne mohl vidět při nacvičování mé show, může vidět i různé jiné věci, které provádím... víc jsem se neptala, trochu jsem se styděla...
Ale ve skutečnosti nemám strach, někde jsem četla, že zemřelý nás nevnímá na fyzické bázi, ale vnímá naše astrální roviny, takže jsem klidná
kuty — #40 Ahojky kuty, během týdne jsem bez netu, bohužel, taky mi chybíte, ale zatím nevím, jak to změnit. Snad se to časem zlepší a budu zase řádit, i když ne už během dne, to v novém zaměstnání rozhodně nejde
. V každém případě se budu snažit vracet o víkendech, to budu doma.
Další sen se týkal našeho psa, dalmatina Falka, kterého jsem milovala a byl to můj nejlepčatější kamarád. Dostala jsem ho asi k jedenáctým narozeninám a žil s námi patnáct let. Ke konci byl vážně nemocný, ale člověk tomu dědouškovi všecko odpustil, milovali jsme ho. Prožila jsem jeho umírání, které mne sebralo strašně moc. Tehdy jsem si musela jít lehnout. Znáte to, usnete a probudíte se a ono Vám to dojde, rozbuší se Vám srdce a ačkoli jste ještě před chvílí hladili tuhnoucí tělo překrásné bytosti, nemůžete uvěřit, že už opravdu není... Přišel se rozloučit za několik dnů... Sen byl plný sluníčka, tepla. Šli jsme s Falkem do kopečka a i když vypadal tak, jak jsem si ho pamatovala, byl starý dědoušek, cítila jsem z něj mladost a elán. Byl ohromně veselý a šťastný... V tom snu mi vlastně přišel říct, že se mu ulevilo, že je mu krásně... a mně tento sen pomohl.. Od té doby se mi o něm dlouho nezdálo, ačkoli na něj DENNĚ vzpomínám a toužím pohladit jeho flekatou srst a obejmout jeho nádherný krk... Po pěti letech se do snu vrátil, sen byl ponurý a byla tam krev... Falko nebyl šťastný a nebylo mu dobře. Někde jsem četla, že ideální doba pro inkarnaci je našich šest let... ale v ojedinělých případech se lze znovunarodit dříve. Když jsem o tom snu přemýšlela, napadlo mne, že se třeba znovu narodil a jeho život není šťastný? Tohle mne velice trápilo... V tom snu jsem se totiž moc bála o jeho život
Nestyda — #39 ahoj nestydo.Kdepak se nám touláš je tu bez tebe nuda
Nečetla jsem dosud diskusi, k té i k těm ostatním se postupně vrátím, až dočtu všechny články od Míši. Ale mám také zkušenost se sny o zemřelých...
Když zemřel můj děda z mamčiny strany, v období, kdy jsem prožívala strašné věci, kdy mi nebylo krásně na světě a dělala jsem mamce ošklivé věci, zdál se mi sen, jak jsem utekla z domova k babičce, vdově po tomto dědovi. Stála jsem u dřezu, myla nádobí, vešla babička a DĚDA. Místnost byla po celý sen ponořena do ohromné ponurosti, bylo vidět skoro jen siluety těch dvou. Postavila jsem před ně hrníčky s puntíky. Babička na mne žalovala, že nechci pomáhat, že nechci mýt nádobí, já ho ale paradoxně myla... a děda nepromluvil ani jednou, jen mi upřeně hleděl do očí a kýval hlavou, jakoby tiše vyčítal, jak jsem příšerná... Ze snu jsem měla děsný pocit, bylo mi smutno z té křivdy, tak jsem sen vnímala, že mi oba křivdí a děda věří babičce každé slovo, ačkoli to nebyla pravda... Cítila jsem se zrazená.
Míšo, prá ty uřezané penisy jsou zlé znamení!!! je to pravda????
Michaela Kudláčková — #29 Ano, dokonce to bylo i Tv, ten případ,) je to už asi 7 let) ale já to zrovna to vydílání neviděla. Byl to nejlepší kamarád mého ex přítele. Nikdy jsem z něho neměla dobrý pocit. Sotva otevřel pusu hned pomlouval svojí bývalku, pořád jí ale miloval a nedokázal jí odpustit, že se sním rozvedla a opustila ho. I po rozvodu jí vyhrožoval( byl jedna ruka s policajtama a oni moc dobře všechno věděli, ona na něj podala i trestní oznámení, že jí vyhrožuje, poldové věděli, že má u sebe pistoli nelegálně drženou, schovanou) Jednoho dne ráno šel za ní do práce a tam jí chladnokrevně zastřelil, spíš teda prostřílel, pak šel do školy z rukama od krve a chtěl po školníkovi aby mu zavolal dítě, to měl taky v plánu zabít, šklník ale byl duchpřítomný a neposlechl ho, tak on utekl rychle do lesa( což je tady u nás hned za 2 minuty), a tam se zastřelil. Taky ta paní pracovala jako vedoucí v pečovateláku pro seniory a hned vedle je mateřská školka, tahle událost otřásla celou naší vsí( městečkem).Pak druhý den jsem měla o něm sen jak vychází z lesa a v náručí drží tu svojí bývalou, držel jí v náručí jako nevěstu co nese přes práh. Začal povídat jak je to vše fajn, že jí zase má, jsou spolu ať se k nim přidám. Byl přesvědčivý jak ten ( ďábel), ale zmýlil se, na mě si co se týká onoho světa nepřijde, byla jsem silnější. Ruku jsem mu nepodala.
kareta — #35 tak to potom nevím, ale každopádně zajímavé sny:-))
I když teď mě napadlo, že toho máš asi hodně a kdyby si ho tak na chvíli odložil a ještě nejlépe tak, aby jsi ho neviděla, tak by to bylo super... Takže přesně naopak.. Já to zase brala ze svého úhlu pohledu 
2kleo — #33hmmm, na to si nemohu stěžovat, naopak, spíš se tomu vyhýbám, ani vibroš nemám nabitej- není chuť
Taky se mi jednou zdál takový divný sen. Bylo to v době, kdy jsem se dozvěděla, že můj bývalý přítel (taková ta nevydařená první láska) spáchal sebevraždu. V tom snu za mnou přišel a přesvědčoval mě, ať odejdu s ním. Nechtěla jsem. V tom snu jsem mu vysvětlovala, že už jsem spoustu let vdaná. Mám manžela a dceru kvůli kterým tu musím zůstat. Strašně dlouho trvalo, než jsem ho přesvědčila, aby odešel.
Od té doby si občas na ten sen vzpomenu. Mám pak vždycky takový divný mrazivý pocit v zádech. A Ty jsi mi ho, Míšo, teď zase připomenula.
kareta — #22 tipuju to na mega nedostatek sexu
.. To přejde 
Dante Alighieri — #1 Jěště že to čtu až teď.. Do rána to snad už vydržím.
Míšo, Míšo... filuto jedna!!!
Michaela Kudláčková — #30 Kebul nebul a ozvi se...
kebulkaevulka — #16 ...chyba! To je to nejdůležitější! Může to být důležitý. Vole!
A Ty si zapamatuješ Šmída jak se drápe po parapetu. To by se jeden z Tebe pomátl!
dajdada — #19 ...dobře jsi udělala - a to byl skutečný člověk - před tím? Ty jsi ho znala?
kareta — #22
tohle si asi ale umíš rozebrat sama ne? Tvé podvědomí Ti to servíruje skoro bez obalu 
kareta — #26 Tak už si všechny potřebné nástroje připrav k posteli - abys byla pro příště lépe připravena!
German — #25mzrí mne, že jsem nevytáhla šupléru a pásmo...
kareta — #22 Já bych si tipla dr.Kufu....