Jste spolu už dost dlouho na to, abyste nabyla onoho nedefinovatelného dojmu, že ON je ten pravý kandidát pro roli otce vašeho budoucího dítěte? Roky společného soužití (ať už potvrzené štemplem z radnice, nebo jen tak „nadivoko“) vás naučily jakž takž vyznat se v jeho hlavě a v jeho srdci. Máte rádi stejnou hudbu, stejnou značku vína, stejné filmy – ale v jednom se pořád nějak nemůžete shodnout. Vy chcete miminko a on ne. Vaše biologické hodiny tikají jako zběsilé, nedovedete projít kolem děťátka v kočárku, aniž byste na to sladké nadělení neudělala „Ťuťu..“ a zjišťujete, že mezi kamarádkami ze střední školy jste skoro poslední, která ještě nerodila. A on? Pokud ho vůbec dovedete vyprovokovat k debatě na toto téma, obvykle vytasí jeden z argumentů (nebo i několik najednou), které se patrně v mužské hlavě generují automaticky a zcela nezávisle na výchově, vzdělání, bydlišti a dalších vnějších okolnostech.
Říká se, že „štěstí přeje připraveným“ a že „nepřítele je třeba před útokem důkladně poznat“, proto jsme pro vás připravily následující přehled nejobvyklejších mužských frází a jejich vysvětlení:-)) Co znamená, když říká:

„Ještě se necítím být dost zralý, abych se mohl stát otcem!“
Zní to docela rozumně, dokonce to na první pohled vypadá, že váš partner je velmi zodpovědný člověk, který rozhodně nehodlá dělat nějaké neuvážené kroky, jimiž by vás a vaše maličké v budoucnu uvrhl do problémů vyplývajících z jeho nezralosti. Ale ono taky dost záleží na okolnostech. Pokud je mu dvacet, pětadvacet let, tak má zřejmě k tomuto tvrzení všechna práva i důvody. Ale když má na krku řekněme čtyřicítku, tak to nebude znít moc přesvědčivě. Nemluvě o tom, že kdybychom šli až do důsledků, tak pocit „zralosti na rodičovství“ se u většiny mužů sám od sebe neobjeví až do smrti…

„Ještě musím splatit leasing, postavit dům, uskutečnit cestu kolem světa… (doplňte dle libosti)“
Metoda odkládání závažných rozhodnutí je v moderním dynamickém světě plném lákadel a příležitostí velmi rozšířena. Ale když se nad tím trochu zamyslíte, zjistíte, že v tom případě byste si dítě pořídili až v důchodu nebo spíš vůbec nikdy. Je samozřejmě správné držet otěže života v rukou, stanovovat si priority a plánovat. Jen opatrně, ať v té čekárně na to, až bude všechno hotovo, nezkejsnete příliš dlouho…

„Dítě je drahý špás, ty nebudeš moci několik let vydělávat, tak musíme počkat, až mě povýší nebo seženu lépe placenou práci.“
Je zvláštní, jak často muži mluví o rodinném rozpočtu s obavami v hlase. Jak demonstrují svoje obavy o to, aby rodina měla dost. Dokáží vám denně hučet do hlavy, že příliš utrácíte. Přitom obvykle ani nevědí, že rohlíky už dávno nestojí 30 halířů a že s nákupem bot se do pětistovky nevejdete. Zato mají zcela jasno v tom, že auto potřebuje nový lak, že starý magneťák je třeba vyměnit za lepší a že poslední desku U2 prostě musí mít. Nenechte se tedy rozhodit jejich úvahami o finančním strádáni rodiny v případě, že vás bude o jednoho víc, a vězte, že žena dovede vystačit se 5 000 na měsíc stejně, jako s 500 000…

„Děti pořád jen pláčou a jsou s nima starosti, navíc je tahle planeta už dost plná lidí a další už se sem nevejdou.“
Zní to dost cynicky a sobecky, ale stejně se za takovým prohlášením spíš skrývá obava ze ztráty volnosti a pohodlí, možná taky nechuť mít odpovědnost za někoho dalšího. Ale věřte, že i takovíhle „antitatínkové“ se mohou mávnutím proutku proměnit v žvatlavé rozmazlovače, jakmile jim na porodním sále vrazí sestřička toho jejich mrňouse do náruče. A noční pláč? Ten netrvá věčně (a navíc myslím, že dovede rozčílit nevyspalou matku stejně tak jako otce). Pak miminko poprvé řekne „táta“ a bývalý drsňák bude naměkko a možná se vás zeptá, kdy si pořídíte další.
TÉMATA:
ZDRAVÍ