Z obálek magazínů se dívají vyretušované modelky a celebrity se předhánějí v tom, kdo bude držet tu nejšílenější dietu. Nejen pro dospívající dívku, která samu sebe ještě hledá, jde o toxické prostředí. Jeho působení může vyústit až v poruchu příjmu potravy. Nejčastější jsou tři anorexie, bulimie a záchvatovité přejídání.

Rizikové je zejména dospívaní, kdy se tělo mění a získává ženské tvary. V tomto období začíná být mnoho dívek nespokojených se svou postavou, a to je vede k rozhodnutí něco s tím dělat. Ale často si zvolí cestu drastických diet. Podobně jako dvacetiletá Zdena.

Rodiče to neřešili

„V šestnácti jsem začala přibírat. Narostla mi prsa, ale bohužel taky boky. Přišlo mi, že proti ostatním kamarádkám vypadám jako velryba. Rozhodla jsem se začít s dietou, ale s nějakou nejrychlejší, proto jsem si na internetu našla tukožroutskou polévku a několik dní jsem nejedla nic jiného. Po týdnu jsem pocítila obrovskou touhu po jídle. Přišla jsem ze školy domů a vyluxovala ledničku i špajz. Nechápu, jak se do mě tolik jídla vešlo. Takhle začal čtyřletý kolotoč, držení diety a následného přejídání k prasknutí,“ popisuje Zdena, která se nedávno rozhodla navštívit se svým problémem psychologa.

Momentálně usilovně pracuje na tom, aby se zbavila nutkání držet dietu a jednou za čas se přejíst. Rodičům to řekla teprve nedávno. Moc si jí nevšímali a mysleli si, že z toho „blbnutí“ vyroste. Zdena navíc nikdy nezhubla na příliš nízkou váhu. Jenže poruchou příjmu potravy netrpí jen hubení lidé. 

Zdenin příběh není ničím výjimečný. V roce 2017 byla podle údajů Ústavu zdravotnických informací a statistiky porucha příjmu potravy diagnostikována přes 3 700 pacientům. Další stovky a možná i tisíce své onemocnění tají, sami o něm ani nevědí, nebo si ho nechtějí připustit.

Zpozornit by měli hlavně rodiče dospívajících dívek, i když poruchou příjmu potravy mohou trpět i chlapci. Neznamená to, své děti pečlivě monitorovat a hlídat, ale pozornost je důležitá, obzvlášť se zaměřte na některé varovné signály. Včasné odhalení počínajícího problému, může značně usnadnit a urychlit léčbu.

„Poruchy příjmu potravy mají zpočátku nenápadný průběh. Pro rodiče je mnohdy signálem, že něco není v pořádku až velký váhový úbytek,“ uvádí terapeutka a koučka Klára Gelnarová. Že se něco děje ovšem můžete vypozorovat mnohem dříve než v okamžiku, kdy vaše dítě vypadává z oblečení.

Na tohle se zaměřte

  • izolace a záliba v samotě
  • prudké změny nálad
  • výrazné navýšení pohybu
  • cvičení i přes nemoc
  • časté kontroly před zrcadlem
  • pravidelné stoupání na váhu
  • nošení volného oblečení a snaha schovat se
  • únava
  • okamžitý odchod po jídle na toaletu či do koupelny
  • úzkostlivé vážení jídla
  • vyřazení nezdravých potravin
  • striktní omezování jídelníčku jen na některé potraviny
  • vyhýbání se společnému jídlu
  • výmluvy typu: jedla jsem u kamarádky, jedla jsem před chvílí
  • velké množství mizejícího jídla
  • snaha jíst o samotě
  • podrážděná reakce, když se řeší jídlo
  • nelichotivé poznámky o své postavě
  • obdiv k hubeným lidem
  • hodně obalů od jídla v koši
  • zhoršení pleti a kvality vlasů
  • zimomřivost
  • studené končetiny
  • oteklá tvář
  • časté návštěvy toalety
  • zažívací obtíže
  • mizející peníze (mohou je využívat na nákup jídla)

I slovem se dá ublížit

Signálu je potřeba si všímat citlivě a nehrát si na policistu, který bude každý den svému potomkovi dělat důkladnou tělesnou prohlídku. Svůj význam má také prevence. Odpusťte si i v legraci míněné poznámky typu: „Pěkně se zakulacuješ nebo Tobě ale chutná, za chvíli budeš vypadat jako prasátko“.

Především byste ve svém dítěti měla budovat zdravé sebevědomí, a to ruku v ruce se zdravými stravovacími návyky. Zároveň by se mělo učit, že žádné jídlo není špatné. Vždy záleží na množství. Nepěkných poznámek se před ním nedopouštějte ani na úkor své postavy. Pokud se váš potomek rozhodne zhubnout z objektivních důvodů, podporujte ho například tím, že mu budete vařit zdravější varianty jídel.

Citlivý přístup

Když vycítíte, že něco není v pořádku, přistupujte k dítěti opatrně s vědomím toho, že porucha příjmu potravy je především onemocněním duše.

Je dobré na dceru či syna netlačit, nevyčítat, nehodnotit. Naopak dávat podporu, pochopení. Přiblížit se, ptát se, co se děje, zajímat se, jak se dítě má, jak se cítí. Naslouchat, vnímat, neskákat do řeči se svým názorem, zaručenými radami nebo rychlými soudy,“ radí Klára Gelnarová. Terapeutka dále doporučuje nemluvit s dítětem jen o váze a jídle, ale zaměřovat se i na to hezké. Trávit společně volný čas, který posílí vzájemnou důvěru. 

Foto: www.shutterstock.com

Věnujte pozornost i dalším zdravotním tématům:

Reklama