Začnu od začátku. V novinách jsem četla o možnosti darování vajíček. Psali tam, že dárkyň je bohužel málo, aby nalákali ženy, nabízeli proplacení nákladů ve výši 5 000,- (cestovné, náhrada mzdy při uvolňování z práce...).

Rozhodla jsem se, že to zkusím. Na internetu jsem vyhledala příslušnou kliniku, docenta, se kterým byl dělaný ten rozhovor, a zavolala tam. Za pár dní se ozvali a pozvali si mě na konzultaci.

Vyptávali se na vše možné, co dělám, vzdělání, rodina, prodělané nemoci, proč chci darovat a jestli rozumím tomu, že mé vajíčko bude následně spojeno se spermií muže, jehož partnerce pak buňky vpraví do dělohy. Také mi řekli, že si pak na dítě nemůžu dělat nároky, i proto je prý darování anonymní. Ona neví, od koho vajíčka dostala, a já nevím, komu budou předány. Informovali mě, jak se provádí odběr, že budu muset vysadit hormonální antikoncepci (což nebyl problém, v té době jsem ji neměla), že si budu muset injekcemi vpravovat hormony pro tvorbu více vajíček...

Celkem jsem tam před odběrem vajíček byla asi 4krát. Vyšetřili mě na žloutenku, AIDS a spoustu dalších nemocí, zaznamenali si nemoci v dětství a blízké rodině, udělali mi test DNA a testy na dědičné nemoci. Poslali mě také na předoperační vyšetření.

Obdržela jsem několik krabiček hormonů, injekčních stříkaček, desinfekcí a ampulek (nesla jsem si skoro plnou igelitku). Poučili mě, kdy začít užívat - asi 2. den od začátku mentruace, kolik dní píchat ten hormon, kolik dní druhý a nabídli, že mi to můžou píchat sami. Jenže klinika je v Praze a já jsem z Liberce. Takže jsem se na netu a od známých sestřiček poučila o tom, jak si sama píchnout.

Připadala jsem si jako feťák :-) Klepnout do skleněný ampulky s tekutinou, aby se slila dolů, ulomit víčko, ulomit i víčko na prášku, do širší jehly natáhnout tekutinu, vstříknout do prášku, nasát roztok zpátky, vyměnit jehlu za tenčí, vydezinfikovat místo na zadečku, kam se píchnu, klepnout do stříkačky, aby vzduchové bubliny šly nahoru, pak trochu vystříknout a pak úhlem 45 stupňů píchnout asi 1,5-2 cm pod kůži.

Po asi devítidenním "píchání" si mě pozvali na ultrazvuk a mrkli se, kolik vajíček mi uzrálo, a podle toho stanovili datum odběru. Měla jsem přijít ráno na osmou. Bylo nás tam asi 6 - ostatní chtěly mimča, já jediná byla darovat. Všechny jsme se převlékly do košilky a na pokoji si prohlížely časopisy. Postupně jsme tam chodily, zpátky nás vozili na postýlce, každá tam byla tak 10-15 min. Pamatuju se, že mě vyděsilo, že na sále bylo asi 7 lidí (nikdy jsem v nemocnici ani v podobném zařízení nebyla), v tu chvíli jsem se bála, a když mi přivázali nohy a trochu ruce, připadala jsem si jako pokusný králík. Ale všichni byli hodní a milí a povídali si se mnou, než jsem  usnula. Probrala jsem se asi za půl hodiny na pokoji, chvilku poležela, šla si na recepci vyzvednout penízky, počkala, až mě vyzvedne přítel, (samotnou tě nepustí) a odťapkala pryč.

Bylo to loni v červenci, takže teď už mám možná s nějakým cizím pánem miminko. :-)

Lucik007

K tomu není co dodat.

Snad jen: i pro vaše příběhy tady Žena-in je. Pište nám na mail

redakce@zena-in.cz

Reklama