Dárky. No ano, se železnou pravidelností jsem v dětských letech obdarovávala tatínka pěnou na holení značky Barbus, maminku něčím praktickým do kuchyně a babičku modrým krémem Nivea. Trochu jsem povyrostla a k Ježíšku jsem začala od rodičů a babičky dostávat dárky do výbavy. Opravdu fantazie, moje duševní rozpoložení nad utěrkami, ručníky a sadou talířů si jistě umíte představit.

Ještě jednou dárky. Tak třeba jak sestra dostala psa Filipa. Přišli jsme ke stromečku a pod ním skákala černá taška. Sestra v té chvíli možná začala věřit na vánoční strašidlo. Z tašky se prodral černý pudlík, sestru celou olízal, načež se kocour Michal urazil, zalezl pod postel a dva dny jsme ho neviděli. A až později jsem se dozvěděla, že pudlík byl už od rána na půdě, ale nenapadlo ho nic lepšího než se vyválet v motorovém oleji, který tam měl tatínek u rozebraného motoru. Takže místo sladkého štěňátka čekala rodiče na půdě umolousaná, mastná a smrdící příšera. Je fakt, že mi ta procházka před večeří přišla podivná,vůbec se mi nechtělo a od mamky to byl skoro rozkaz, abychom šli s tatínkem ven. Potřebovala vykoupat a vyfénovat dárek.

Najdi si svůj dárek. Ten rok taťku napadlo, že největší legrace bude, když nám dárky schová po bytě, přiváže k nim různobarevné nitě a druhý konec připevní na jmenovku na stromeček. A tak jsme chodili, motali, rozmotávali... Jeden jsem měla dokonce i na balkoně.
A myslím, že tahle mozaika vzpomínek je taky pěkný dárek .

Simba

Je, má to nostalgii i humor. Takže – za 1000 bodů do VVS!

Reklama