Bylo to v malé taverně kdesi na jižním pobřeží Kréty, přesné místo už mi vypadlo z paměti. Celý den jsme se v terénním autě kodrcali po ostrově, polykali prach a večer přišla odměna – báječná stylová hospůdka. Bylo to nedlouho po otevření hranic v devadesátém, všichni jsme byli ještě naprosto okouzlení z volného pohybu po světě a natěšení na místní speciality.
Objednala jsem si tedy grilované chobotnice. Když je ovšem přinesli, byl to šok: Místo očekávaných neškodných kroužků na míse leželo několik kompletních živočichů s křečovitě vytrčenými přísavkovitými chapadélky, očima a patrně i vnitřnostmi. Hleděli jsme na sebe dlouze a já se přesvědčovala, že něco jíst musím a za ty peníze to tu přece nenechám. „Já si to s tebou klidně vyměním,“ nabízel se ochotně kamarád. Když jsem ale pohlédla do jeho talíře, ukázalo se, že by to bylo z bláta pod okap – jeho menu představovala hromada maličkých pražených rybiček-jednohubek, které se pochopitelně také jedí komplet. Koukaly ještě vyčítavěji než chobotničky a navíc jich bylo pětkrát tolik. Nakonec jsem se zatvrdila, popadla příbor a chobotničky - které mezitím vystydly a chutnaly jako gumová hadice - do sebe nasoukala. Ležely mi v žaludku ještě druhý i třetí den, což při vytřásání na kamenitých krétských cestách nebylo úplně to pravé.
Přesto té zkušenosti nelituji. Jsou lidi, kteří – ať už přijedou kamkoliv na tomhle zajímavém světě – si dají k snídani toast s marmeládou, k obědu hambáče a k večeři pizzu. A někam, kde tyto osvědčené pokrmy nejsou k dispozici, by ani nejeli. To už jsou mi sympatičtější ti druzí, ti, kteří bez váhání jdou do toho nejzvláštnějšího, nejexotičtějšího pokrmu, jaký je v dané lokalitě k dispozici. Bez ohledu na varování odborníků na cestovní medicínu ochutnávají krmě u pouličních stánků, nejrůznější mořské potvory, ovoce, u kterého ani nevědí, jak se jmenuje, až po výstřelky typu beraní oko nebo kobylí mléko.
Samozřejmě, někdy to nevyjde, s tím se musí počítat. Ze zkušeností mých zcestovalejších přátel ale vyplývá, že opravdových omylů, kdy je člověku špatně nebo dotyčný pokrm vůbec nedokáže pozřít, je minimum. Hlavní problém totiž většinou spočívá spíš v kulturně-estetických zábranách než v kvalitě či chuti jídla. Koneckonců, jaký je rozdíl mezi krevetou a červem? Obojí jsou kvalitní proteiny bez tuku a s vysokou výživnou hodnotou. A kdyby to člověk nevěděl, nejspíš by to ani nepoznal. Smažení štíři prý chutnají jako škvarky a mouční červi po oříškách. Vlastně jsou to všechno jenom předsudky…
A teď už je řada na vás, milé ženy-in(tuitivně ochutnávající):
Co nejzvláštnějšího a nejexotičtějšího jste v životě jedla a kde?
Jak to chutnalo?
Patříte spíš ke konzervativcům, nebo experimentátorům?
Ochutnáváte v cizině místní speciality, nebo se držíte osvědčených jistot?
Dala byste si naloženého hada, pražené brouky, kobylky nebo salát z květin?
A co sushi, černé čínské vejce nebo žabí stehýnka?
Popište nám svoje gastronomické dobrodružství na redakce@zena-in.cz a vyhrajte dárek!
Nový komentář
Komentáře
Zrovna nedávno jsem si přinesla mouku s červíky. Hned letěla do popelnice.
Já jsem teda v tomhle VELMI konzervativní (asi jako skoro ve všem
) a nedám dopustit na tradiční a osvědčené dlabance.
Ne že bych nebyla ochotná ochutnat exotiku, třeba ty zmiňované chobotnice už jsem měla, maličké kalamárky nebo co to bylo (ale chuťově to teda nebylo nic extra)... ale to spíš jen pro zajímavost, na "ďobnutí". Na normální najezení musím mít normální jídlo
Meander: to vypadá, žes byla jedna Kudrnovic holka, které pan otec pravil "proti gustu žádný dišputát"
juj ja miluju baby octopus .. udelane na rozni s citronem delikatni zazitek ..
Jedla jsem žabí stehýnka, šneky a kozu, ale to je v živočišné říši tak všechno a experimentovat nehodlám hlavně s něčím, co se ještě hýbe, kouká nebo má ručičky.
Jinak z ovoce, zeleniny a pečiva a moučníků jsem ochotná ochutnat všechno, maso mě neláká ani počesku.
Naše měsíční dieta v Africe byla: toastový chleba s burákovým máslem a hořkou pomerančovou marmeládou, k obědu rýžová kače jedená rukou, odpoledne banány, banány a banány a večer rýže a brambory s čímsi ukrutně-lahodně pálivým. Všichni jsme zhubli kolem 5 kil - strava + průjem + stavěli jsme dům...
Okusila jsem psa, veverku, karásky, sušené ryby, slupky z vlašáků ve vodce, kumis a domácí horilku. To vše jako dítě, když jsem pobývala na Ukrajině
Jsem člověk, který kam přijede, musí ochutnat místní jídlo. Skoro vždycky je mi špatně, ale za ten zážitek za to stojí. Ochutnala bych prakticky cokoliv, vyjma žížal.
Amálie: sushi také miluju - dokonce je manžel amatérsky (ale dobře) občas vyrábí
. Jedla jsem i žabí stehýnka v ČR. A teď mě napadl, že mi do sbírky chybí had.
como_ves_chido: had má bílé maso, prý je chutné jako úhoř ... a jestli je to pravda (protože mi to někdo kdysi nakukal), tak bych jej bez obav zblajzla, protože úhoř je bašta, a to můžu na vlastní chutě potvrdit.
como_ves_chido: teda holka, tvůj žaludek ti můžu jen závidět!
a co se týče býčí oháňky, tak myslím, že to nic extra nebude. Oháňka se dostane koupit i u nás a dělá se z ní vynikající vývar. Není lepší hovězí polévky. No, a maso je velice dobré - šťavnaté, krátké. s
karkule: možná nekvalitní žáby
no bylo to obalovaný v těstíčku a chuťově neutrální. Podruhé je ovšem už zkoušet nebudu
a....: to je tam asi neuměli udělat. Žabí stehýnka jsem měla jednou a chutnala jako něco mezi filé a kuřecím masem, takže byla dobrá, ale od té doby jsem je neměla, protože kuře nebo filé je o hodně levnější.
Taky jsem měla šneky, ale zase - jejich maso mi přišlo něco jako kuřecí žaludek, opět 10x levnější.
Jednou bych si chtěla u moře dát langustu, ale zatím se mi kvůli ceně nedaří přesvědčit manžela, abychom do toho šli.
* Nevím, jestli jsou ústřice, sushi, žralok, žabí stehýnka, šneci, chobotnice, klokan, krevety atd exotické.
* Žralok nic moc, ostatní moc dobré. Ujíždím na krevetkách s bylinkovým máslem a sushi.
* Podle nálady. I když třeba červy bych asi nedala.
* Krom žabích stehýnek jsem vše ostatní jedla v ČR.
* Teď ne, při určité příležitosti možná ano.
* Žabí stehýnka chutnaly jako klasické grilované maso, sushi miluju!
a....: mně by nechutnaly z principu. Jídlo má být sice požitek, ale aby kvůli mně musely zabíjet žáby, tak to ani omylem. To si ráda odpustím, stejně na tom nemůže být žádné pořádné maso. To radši kuřecí, když už.
čím jsem starší, tím víc si vážím jednoduchých jídel. Nejlíp ze zeleniny, maso ani tak moc nemusím, stačí mi dobrý sýr. Čínská vejce znám z popisu, ani mě nelákají když si představím, že před přinesením na tabuli musí být na určitý čas zakopána v zemi. Mám dojem, že se před zakopáním ošetří jakýmsi hlinitým obalem a tam pak v zemi dozrávají, takže jsou uvnitř rosolovitá a navenek tmavá. Barevně se to dá ošvindlovat tak, že uvaříme natvrdo vajíčko, naťukáme skořápku a necháme probarvovat v čaji (pravém, černém). Chytne to zajímavý mramor a možná to bude i zdravější. Ostatně, kdo by měl na pravá čínská vejce
sharka: žabí stehýnka chutnala?
Jednou jsem je omylem ochutnala na jednom rautu..ty byly tak hnusnýýýýý
Tak já zkusila šneky, žabí stehýnka, chobotnici - všechno mi chutnalo. Jen po sushi jsem se totálně pos...la
Rikina: vše z čeho se po..reš je exotické
Nedokázala bych pozřít nic, co na mě kouká a pak samozřejmě červy a jiný hmyz. A taky nedokážu sníst nic, co smrdí, např. tvarůžky.
Kromě hmyzu jsem už ochutnala skoro vše (mořské potvory a řasy apod. snad ani nelze počítat mezi exotiku, ale spíš běžnou součást jídelníčku)
Jím jen kuřecí, hovězí, vepřové maso a z ryb jen uzenou makrelu a zavináče..... A nic mi nechybí