Váš magazín vyhlásil Víkend Spřízněných duší, a tak i já toho musím využít a vypsat ze sebe tu nahromaděnou zlobu.
Ostatní ženy a maminy, které Vám asi píšou, si stěžují na své proťějšky, tchyně, mamky, partnery atd., ale já "bohužel" musím udělat výjimku, protože ten, kdo mi každičký den pije krev, je můj tchán. Patřím bohužel k těm lidem, kteří byli natolik hloupí, že si zařídili bydlení společně s rodiči od partnera. Nedala jsem na rady známých, abychom se do toho nepouštěli, že bydlet s tchyní je sebevražda, a zařídili si vrchní patro rodinného baráčku.
S tchyní jsem si ze začátku taky zažila pěkné nervy, ale co mi poslední rok dělá tchán, snad nejde ani popsat! Asi si svým spůsobem za to můžu sama, že jsem to nechala zajít tak daleko... nevím.
Jak už jsem psala, žijeme v jednom baráčku, ale odděleně. Každý máme vlastní vchod, ale k ničemu to není, protože kdykoliv vyjdeme ven, že někam pojedeme, tak tchán nemešká a šmíruje v okně. V nejlepším případě prostě vyjde ven za náma, aby mohl vyzvídat, kam jdeme, kde jsme byli, jestli jsme teple oblečení, kdy se vrátíme atd. Chápu, je to už svým způsobem starý děda a ti asi bývají zvědaví, ale co je moc, to je moc. My si prostě NIKDY nemůžeme někam vyjít, aniž by u toho asistoval. Buď šmíruje v okně, nebo se jde prostě natvrdo zeptat, a to samé se děje, když se vrátíme. Manžel mi vždycky tvrdí, ať si ho nevšímám, ať se nad tím povznesu, ale už to trvá moc dlouho a já mám přece taky jedny nervy.
Teď jsem doma na mateřské s mimčem a bohužel tchán je doma na nemocenské. Jen co jsem přijela z porodnice, tak se mi každé ráno nakeroval do bytu a odcestoval k sobě až kolem oběda. Asi zapomněl, že taky potřebuju kojit a spát a dělat prostě jiné věci, než se mu jen věnovat. Prostě se ho nešlo zbavit.......
To je asi tak vše. Nejhorší na tom všem je, že se děda už asi nezmění a já se z toho asi zcvoknu. Takže i tchán dokáže být někdy horší jak tchyně.
Pa pa breberka
Milá breberko,
někteří starší lidé mívají občas těžko stravitelné zvyky. Asi Ti opravdu nezbyde nic jiného, než se nad to povznést. Zkus se na to dívat s trochou humoru. Třeba se sázejte s manželem, kde tchána potkáte – jestli už na schodech, nebo až před domem… A klidně pak před ním říkejte, kdo vyhrál sázku. Dělejte to hezky, jemně, vesele, bez náznaku ironie. Myslím, že časem se tchán toho zlozvyku zbaví. A když ne…tak si holt říkej, že jsou horší věci.
Co se týká návštěv – pokud to přehání a neví, kdy má odejít, řekni mu, že potřebuješe něco dělat, jít ven..cokoli. Na tom nic není. Nemusíš tiše trpět jeho přítomnost. Nezapomeň - je to chlap a jako takovému mu nějaké věci prostě nedocvaknou. :o))
Neboj, zvládneš to. Držím Ti palce.
Všem čtenářkám přeji krásné nedělní odpoledne
Nový komentář
Komentáře
breberka: Je to jen slabej výcuc....Ve skutečnosti to bylo obsáhlejší.Ale fakt je, že čím člověk dělá většího vola, tím je to všechno horší!Ale abych pravdu řekla, dost nás to s mužem trápilo, že jsou takoví a pořád jsme rozebírali, co se udělalo špatně a kde vznikla ta chyba a řeknu ti: akorát jsme ztráceli čas.Každej má holt k životu a ke vztahům jiný přístup a důležitý je, ža já i muž máme vůči nim to svědomí hodně čistý......
SARI:
Přeji ti silné nervy!!!S rodičema to není jednoduchý....My sice bydlíme sami, ale 10 let jsme každý týden k tchyni a tchánovi jezdili.V sobotu.Na oběd.Se vším jsme pomáhali, teda v mezích normy, snažili jsme se jim pomoct /jsou důchodu/ tak nová televize, vysavač, tchýni jsme lázně vyběhali, uplatili, zařídili a ještě jí přispěli finančně, tchánovi skútřík k 60 -tinám koupili,a všichni si ťukali na čelo, jestli jsme normální.No nejsme!!!Bohužel jsme prohlídli až pozdě - to jsme přišla do jiného stavu a skoro se pak nemohla hýbat a myslíte, že někdo přijel pomoct?Autem to mají 7minut.A že by třeba manželovi pomohli nachystat byt až přijedu z porodnice s mimčem?Absolutně nic. Ani ten blbej oběd mu nedala, i přesto, že vaří.Tak jsme jí to všechno řekli a máme klid.Myslím, že jejich jednání nebylo správně, ale je to věc jejich svědomí.....Takže se neboj a klidně to řeště, a všechno řekni!!!!
a ještě něco k čálnku. Já bydlím s přítelem v jeho domečku společně s rodinou jeho syna. Vchod máme společný. Protože přítel byl sám, mladí jej využívali jak se dalo. Dokonce si nekoupili ani pračku a chodí prát k nám do koupelny. Takže já se cítím omezována v soukromé mladýma. Denně hučí pračka, jdu si dělat kosmetiku a pořád se mi někdo dobývá do koupelny kvůli prádlu. Po vyprání je třeba vymýt zásobník, tohle mladá vůbec nezná. Takže to dělám já. Od doby co jsem se nastěhovala ani neuklízí chodbu. Vnoučata binec nadělají, v botech totiž vlezou až do baráku. S tím nehnu, jsou to děti. Ale uklízet bláto a binec musím já. No a že si klidně začali chodit po zábavách a nám nechají děti na starost, to je další věc. A to kolikrát ani nevíme, že nejsou doma. Prostě odejdou, nic neřeknou a my pak zjistíme, že děti jsou samy doma. Jenže my bychom si také ještě chtěli užívat, nejsme tak staří. Takže už se těším až budou mít vlastní vchod, což by letos mělo být. Ale to jen na okraj, aby bylo jasno, že nejen mladí mají problémy s rodiči, ale je to i naopak.
já bych to nebrala tak tragicky. Starého psa nepřevychováš, jak říká jedno přísloví. Možná se děda cítí osaměle a potřebuje společnost. Jsou horší tchánové, já to zažila. Neměl ho rád ani manžel, jeho syn. Ale až po smrti tchána jsem pochopila, proč byl takový. Moje tchýně totiž byla takový generál, že se mu dnes vůbec nedivím a obdivuji jej za to, že s ní vydržel. Já to totiž nevydržela a od manžela jsem odešla. Kvůli jeho matce. Zkuste se zamyslet proč je takový jaký je, třeba ho pochopíte.
Ježíš tohle vyzvídání já osobně zažívám s mojí vlastní matkou. A to se pro jistotu ptá několikrát, protože si nic nepamatuje. A to není jen kam jděte a podobně. Já když příjdu na soudružskou návštěvu, tak první co se dozvím: Jé ty máš nový triko, kalhoty, čepici . . . ???? Né mami to už mám 100 let odpovídám - s menší či větší nechutí v hlase. Jóooo a že jsem to ještě neviděla - upozorňuju, že ve skříni si věci skutečně neschovávám - a kolik to stálo???
Je fakt, že někdy mě to ukrutně rozčiluje, někdy se tomu směju a je fakt, že když to někdy s tou nepříjemností přeženu, tak je mi jí pak líto, páč si říkám, bůh ví jak dlouho tady budu a navíc jsem o 20 let mladší takže bych to mohla ustát.
Ale jak říkám to je matka a né tchán.
Buď ráda, že se o vás zajímá... Jsou horší tchánovci, kteří třeba dělají naschvály...
breberka: Hele, pokud máte samostatný vchod, tak je řešení jednoduché a velmi účinné. Prostě zamkni. je to drastické, ale tchán ti chodit radit do bytu nebude. Pokud ti to tak vadí, divím se, žes to neudělala už dávno.
Ono ani není potřeba bydlet s rodiči v jednom domě. My badlíme ve vlastním, ale ve stejné ulici. Vzhledem k tomu, že bydlíme na samém konci slepé ulice, ať jdeme kamkoliv či se vracíme odkudkoliv, musíme projít kolem domku rodičů a ti nás tak na 75 % zahlédnou a ptají se. Prostě jim odpovídáme a je to. Potom se tomu pokaždé všichni smějeme.
femme:tobě asi nikdo do ložnice nelozí....
Milá talentko,
ono je to všechno co píšeš sice pěkné, ale s tchánem toho zažívám daleko více.Já jsem s ním ze začátku taky neměla problémy, ale děda se časem opravdu otrkal natolik, že mu nic není svaté.Prostě nám mluví úplně do všeho.Když k nám příjde, tak mi pořád vykládá co kde má můj chlap dodělat, jak to máme udělat(a kolikrát ti poradí úplné kraviny)Dokonce mi jednou vlezl do ložnice s větou:"ukaž, máš ustlané?"- Myslela jsem že mě trefí.I kdyby to myslel ze srandy( jako že ne!) tak ložnici beru jako něco opravdu osobního.Děda prostě chodí a snaží se do nás rýpat.Kdybych požádala svého muže, tak by mi to jenom potvrdil.Ví, že nám to jeho šmírování vadí a stejně to dělá.Nechodíme nikam tajně, ale za ty čtyři roky věčného vyptávání mám toho fakt plné zuby. Kdyby nám alespoň trošku nechal soukromí a nediktoval nám, kde si máme např. přidělat polici.....O tchýni raději nemluvit.Ta je studený psí čumák, kterému není nikdo dost dobrý a dokáže se bavit jedině s lidmi, kteří mají VŠ.Víš co jí to dalo ´práce překousnout, že si její syn Ing" našel obyč. holku bez titulu?
Ale dost nadávání.Na druhou sranu to mohlo být ještě horší.
řekla bych, že breberka je dost nesnášenlivá
její nick je fakt příhodný 
Při čtení toho článku mě napadlo, jak rozdílně posuzujeme lidi "svoje" a "cizí". My žijeme s mými rodiči a prarodiči v jednom domě - každý máme své patro. Po narození Ondráška je to vlastně už čtyřgenerační dům. Když to někde řeknu, nebo tady na ž-in napíšu, tak je z toho spousta lidí paf a lituje mě. Není proč.
a šupajdil o patro níž za ním. A nahoru pochodovala kolem oběda, jestli vůbec. Teď už chodí do práce a stýská se mi po té době. Měla jsem bezvadnou chůvu. Mohla jsem s ním nechat Talíka a jít dát do pračky prádlo, v pohodě uvařit oběd, vyžehlit, cokoliv. Pro dědečky a babičky je to zázrak, když se narodí 
a chtějí si to užít. A pokud nedokážeš říct, že ti to vadí a vymezit nějaké hranice, pak je to chyba v komunikaci a není to chyba jen tvého tchána.
Breberko, to co jsi napsala, se u nás děje taky. dědeček vykoukne ven, když někam jedeme, protože projdeme kolem jeho oken, a zeptá se, kam jedeme. Proč je takový problém mu to říct? Děláte něco tajně? Tak to řeknu, jeho dušička má klid, protože ví, kde jsou "jeho lidi" a nestrachuje se. Jsou staří a mají své mouchy, život kolem nich utíká a chtějí mít aspoň něco pod kontrolou. Mě to nezabije a mu to udělá radost. Mě to nepřijde jako výslech, protože jako rodina dost držíme pohromadě a vždycky jsme si říkali, kdo kam jde, abychom o sobě věděli.
Když jsem se vrátila z porodnice, byl na nemocenské můj otec. Půl roku se zlomeným kotníkem. A byla jsem to já, kdo každé ráno sbalil
Když jsem četla název toho článku, myslela jsem, že to bude daleko horší, fakt. Zkus si sednout a v klidu si sepsat plusy a mínusy vašeho bydlení. Pokud je vás víc v domě, chce to toleranci a diplomacii, ale jde to
meryl, ja myslim, ze jsou veci, nad ktere se nejde povznest...ja bych proste tchanovi na dotazy kam jdete odpovidala...ven....kdy prijdete, nevim atd. mam dojem, ze by ho to brzy prestalo bavit
...a hlavne v tom je treba drzet za jeden provaz s manzelem....
no tak to je taky pěkná hrůza, ale to je asi v takových případech, kdy žijí "mladí se starýma" normální.
, že bch to snad poslala někam jinam než jsem měla?
Akorát mi teda vrtá hlavou, proč když jsem taky poslala příspěvek, o tom co mě trápí se to nikde neobjevilo