Každý z nás chce pro naše děti jen to nejlepší, proto když se ocitneme ve fázi, kdy řešíme zásadní otázku jejich budoucího vzdělávání, jsme více než ostražití a snažíme se pro ně vybrat tu nejlepší možnou variantu, neboť vzdělání je základem života nás všech. Jednou z variant je i pedagogika typu Montessori. V čem se liší od ostatních, jaká jsou její pozitiva a případná negativa? O tom jsme si pohovořili s maminkou Žanetou Dvořákovou a pedagogem Montessori třídy Michalem Dvorským.
Již dávno minuly doby, kdy nebylo v Česku možné využít různorodých pedagogických koncepcí, a tak se dnes můžeme setkat s širokou škálou alternativního vzdělávání, mezi které patří i princip takzvané Montessoriovské školy. Jak konkrétně probíhá výuka v Montessori třídách a jak jsou s ní spokojeni sami rodiče a jejich děti?
Foto: Rodinné centrum Klubíčko
Co je Montessoriovská škola?
„Montessori pedagogika je alternativním způsobem výchovy a vzdělávání dětí, který postupuje dle zásad navržených lékařkou a pedagožkou Marií Montessori. Je předně zaměřena na podporu dítěte při rozvíjení jeho poznatků a dovedností, dítě je považováno za osobnost od přírody dobrou, která by měla být ve své činnosti dospělými osobami podporována.“ vysvětluje nám pedagog Montessori třídy Michal Dvorský. „Dítě je v naší třídě respektováno a považováno za samostatně vyvíjející se bytost. My, jakožto učitelé, nechceme, aby nás děti považovaly za autoritu, nýbrž aby nás braly jako rovnocenné partnery, kteří jsou ochotni a nakloněni dialogu.“ dodává Michal, který pracuje v montessori třídě již 5 let a nemůže si vynachválit fakt, že se mu přímo pře očima mění malé lidské bytosti na osobnosti, s nimiž dennodenně konverzuje a které se po jeho boku učí běžným denním činnostem.
„Během výuky společně provozujeme i takzvané „skutečné aktivity“ - například pereme prádlo, staráme se o rostliny a zvířata. Všem našim žákům umožňujeme volný pohyb a samozřejmostí je možnost věnovat se všem činnostem tam, kde je jim to příjemné.“ Aby Michal nám všem ještě více přiblížil základ Montessori pedagogiky, ocitoval nám slova její zakladatelky Marie Montessori: „Lidská osobnost, ne výchovná metoda, musí být brána v úvahu.” Tato věta dle Michala naprosto vystihuje princip výuky, kterou ve své třídě aplikuje. „Přál bych všem rodičům, aby došli k poznání, které dennodenně během výuky prožívám a se kterým pak, doufám, všichni rodiče do jednoho se svými dětmi doma pracují - jejich děti jsou osobnostmi, a my je v tom všichni podporujeme.“ uzavírá pedagog Michal.
Foto:Rodinné centrum Klubíčko
Abychom nezůstali u pouhopouhé teorie, vyhledali jsme maminku, která své dítě do školky, jež aplikuje pedagogiku Montessori, umístila a může nám všem sdělit osobní zkušenosti. Tou ženou je Žaneta Dvořáková, jejíž dcera Julie (5) Montessori školku necelý rok navštěvovala. Jak byla s výukou spokojena a shledala v ní i nějaká negativa?
„Už jako malé batole byla Julie dosti nervním dítětem. Neustále kňourala, plakala a všechno mi brala z rukou. Zkrátka chtěla prozkoumat vše na svou vlastní pěst. Upřímně jsem dosti tápala a nevěděla, jaký postoj k tomu mám z výchovného hlediska zaujmout,“ začíná vypravovat Žaneta, kterou princip Montessori pedagogiky nadchnul již před několika lety.
„Když byly Julče dva roky, začala jsme s hledáním soukromé školky, v tu dobu jsme ale bohužel neměli dostatek financí, a tak jsme Julii umístili do soukromé školky v pražském Suchdole, kam docházela jednou až dvakrát týdně po dobu tří měsíců, ale výuka neměla žádnou konkrétní náplň a sama jsem na ní viděla, že potřebuje zkrátka jiný přístup – bylo z ní vrtošivé a nervózní dítě, což jsem rozhodně nechtěla,“ vypráví Žaneta, která se ale nakonec musela se svou dcerou z rodinných důvodů přestěhovat mimo Prahu, kde školku typu Montessori otevřeli až během roku 2013/2014.
„Byla jsem moc šťastná, že dvě tamní maminky a pedagožky otevřely na začátku minulého školního roku nové rodinné centrum Klubíčko, které uspokojovalo i mé finanční limity, výuka stála 7. 000 Kč měsíčně.“
První návštěva rodinného centra Žanetu dle jejích slov nadchla. Dětem byly k dispozici pouze dřevěné hračky, skládačky a výuka se prý uskutečňovala na základě stanoveného plánu, ve kterém bylo přesně určeno, co budou děti celý měsíc dělat a probírat. „Do Klubíčka chodilo asi 25 dětí a Julča se za rok, po který rodinné centrum navštěvovala, naučila mnoho věcí, které dodnes doma aplikuje. Již v necelých pěti letech rozpoznává čísla, písmenka, ví, že žába je nejdříve pulcem, že svět je kulatý a točí se, a dokonce se už dnes umí sama podepsat na výkres,“ popisuje nám nadšeně Žaneta, jejíž dcera jí dnes bez problémů pomáhá s domácími pracemi, připravuje si svačinu a vše zvládá sama, prakticky bez dozoru.
Foto: Rodinné centrum Klubíčko
Nic ovšem není růžové a Žaneta brzy narazila na pár negativ, která Montessori pedagogice připisuje. „Jediným problémem, který během mé výchovy nastal, a jenž připisuji výuce v Montessori školce, je fakt, že jelikož „tety“ nebyly vůbec autoritativní, ale naopak trpělivé a byly ochotny děti pomalu přesvědčovat k chystanému úkonu, denně se mi v zimě stávalo, že Julča nechápala, proč si musí rychle obléci bundu, protože nám jinak ujede autobus apod. To samé jsem zažívala i ráno – oblečení si musela vybírat sama a trvalo dlouhou dobu, než se rozhodla, co si vezme. Ode mne jakýkoliv příkaz či doporučení neakceptovala.“
Dnes ale tyto výtky vidí naše čtenářka jako nepodstatné a je vděčná, že její dcera mohla obdobnou instituci navštěvovat. Jistě jste si všimly, že hovoříme v minulém čase, a to proto, že Žaneta musela Julii z osobních důvodů umístit do státní školky. „Skončila jsem v práci a musela jsem tedy Julču dát do státního zařízení, školky typu Montessori jsou dnes bohužel mimo naše finanční možnosti, jsem ale moc ráda, že si má dcera touto výukou prošla, jelikož rok, po který rodinné centrum Klubíčko navštěvovala, jí dal mnohé. Má velmi solidní základ pro pochopení všech souvislostí, je samostatnější a více se tedy spoléhá sama na sebe,“ uzavírá své zkušenosti Žaneta.
Ať už se pro výchovu a vzdělání svého dítěte rozhodneme jakkoliv, je jasné, že pro ně chceme jen to nejlepší. Výuka typu Montessori se sice zdá být velmi dobrou alternativou, konečné rozhodnutí s ohledem na individualitu našeho dítěte a naše osobní nároky je však vždy na nás, rodičích. A proto doufejme, že ať už bude jakékoliv, budeme ho moci vždy považovat jen za to nejlepší.
Nový komentář
Komentáře
Já budu kupovat hlavně nějaké pomůcky na rozvoj do budoucna. Na super věci jsem narazila na eshop montessori hračky, nadchl mě tam velký box se zámky. Ale montessori skolku taky asi vyhledame.
V Montessori školce jsme se byli jen podívat a vůbec se nám tam nelíbilo. Prostory malinkatý, všechno ošuntělý (přitom u nás ve městě mají víc peněz než klasické školky-mají navíc příspěvěk od rodičů).
Učitelky stále básnily, jak je to krásná metoda, ale když jsme se jich s kamarádkou zeptaly na konkrétní věci, nebyly schopný odpovědět.
Kluci si tam nesmí hrát s autíčkama, protože je to je prej bezcílný popojíždění sem a tam a to oni nepodporujou. Když jsme namítly, že auto přece může třeba odvážet odpadky, tak koukaly jak sůvy.
Dělali zázak z toho, že se dítě učí strouhat na struhadle
Tak nevim, ale synovi jsou čtyři, chodí do klasický školky a taky se umí podepsat, namazat si chleba, zamést, vyluxovat...
Klasická montessori školka asi nebude nic pro nás.
Ale jinak zařazení pár montessori prvků do běžnýho programu -proč ne...
......hlavně teď musejí být hrozně nadšené teď učitelky v normální školce....
dítě, které nerespektuje autoritu, kolektivní práci a společné úkoly, to bude oříšek i pro základku.
Nějak sem to nepochopil a! A co se tam ty děti učí jinak? Jako,že neposlouchají? Vnučka chodí do " normální" školky a v pěti letech pozná písmenka i číslice,umí se podepsat,umí si namazat chleba,pomáhá při vaření,no vůbec cokoliv pomáhá,.. Ale i ,většinou,poslechne.
Zdá se, že výuku ve školkách Montessori si různí zřizovatelé vysvětlují všelijak. Byla jsem na návštěvě v tomto zařízení, strohé vybavení, málo vytopené místnosti,. minimum pomůcek a zařízení.
Mně osobně se nelíbí. Vnučka je /zatím/ v klasických jeslích/ které jsou krásně barevné, mají zde výstavky dětstkých "umělců" a naše dvouletá holčička hrdě ukazuje, které výkresy jsou její. Pořádají se různé akce, besídky a pod. V tomto prostředí si vnučka brzo zvykla, těší se na tety i kamarády. Já sama jsem se zúčastnila předvánoční besídky a všichni- děti i dospěláci jsme si to užívali....
38riki — #21To je typický komplex, kterým Češi trpí. Pořád se cítí jako lidé druhé kategorie, a že všecko, co přijde ze zahraničí, je o celou třídu lepší a před vším cizokrajným hrbí hřbet a solí peníze. Houbec.
Jsem přívržencem klasické české předškolní pedagogiky, která vždycky bývala, a stále je, na vynikající úrovni. Všechny ty novodobé alternativní směry mi přijdou naprosto zbytečné, až kapku mi přijde někdy úsměvné, jak je jejich příznivci prezentují nevědomé veřejnosti. Všechny tyto aktivity se dnes naprosto běžně provozují i ve valné většině běžných českých mateřinek. jen se jim neříká program Montessori, Jenský plán, Daltonská škola, Začít spolu, Waldorfská škola...a já nevím co ještě.
A jinak, maminka oné dívenky, o které je v článku řeč, mi připadá dost bezradná.
Chlubit se tím, že nezvládá vlastní dítě v tak útlém věku, je dost na pováženou. Nevzpomínám si, že by mí rodiče byli takto hrdí, když jsem jim odmlouvala
Rikina — #16 Rozumná úvaha,ke které se připojuju
Rikina — #16 Jo
Rikina — #16no podle mně ten princip Montessori dělá snad každý normální rodič, aspoň tak tomu bylo u nás, taky by se mi za to nechtělo dávat takový prachy, u nás ve školce dle mého dělají to samý, jen to tak honosně nepojmenovávají
mám ve svým okolí příklad liberální výchovy a děkuji nechci, nejenže dítě neuznává autoritu učitele, ale ani rodičů a to už je na mně moc, jinak mám pocit, že moje nejmladčí dítě je dost individuální a i s přísnější výchovou se dokáže prosadit dost dobře
Jsou prostě věci, které se bez drilu naučit nedají
gerda — #11změna režimu určitě hraje roli, ale slyšela jsem názor jednoho psychologa, který měl opakovanou zkušenost s tím, že rodiče, kteří v mládí měli velice přísnou výchovu vychovávají svá mláďata liberálně a naopak. Mohu to potvrdit i ze své pedagogické praxe, kdy benevolentní rodič si již nevěděl rady a odmítal přistřihnou křidélka línému záškoláckému potomkovi s tím, že nebude jako jeho táta, který ho doma mlátil hlava nehlava. On viděl pouze tyto dva extrémy a nic mezi tím. Kluk byl chytrej, ale neměl žádné mantinely ani povinnosti vůči rodičům. Nakonec byl vyloučen ze školy kvůli záškoláctví, takže se liberální výchova otočila proti němu a tatínek pozdě připustil, že jsem měla pravdu. Na tu zlatou střední cestu (nebo selský rozum) asi každý nemá. Bohužel.
Žádný způsob, kdy vědomě potlačujeme status autority nefunguje. je to jako podřezat si větev pod zadkem. Dítě vyleze ze školky, ze školy a bude tu profesor, nadřízený.-....zkrátka autorita, kterou dítě nebude umět respektovat.
Vědomě tak rodič vytváří dítěti překážky pro úspěch v životě
cilani — #9Člověk holt zpychl
. Přestal se řídit Hlasem přírody
Každý přece ví, že i zvířata svá mláďata vychovávají. Ukazují jim, co a jak a taky, co ne. A v případě, že udělají něco špatně a proti tradičním dobrým mravům, dostanou na pamětnou a příště to neudělají. To jenom lidi v poslední době napadá, že nejlepší pro malé dítě je to, když ho nechají ve všem se plácat, aby si na to samo přišlo. Úžasná metoda
! Na jedné straně umetání cestičky, sterilní prostředí, desinfekční prostředky, izolace od všeho nečistého, na straně druhé mu ale nikdo neukáže hranice, od kterých už to pro něho mezi lidmi dobré není. Vím, že vůbec nemá cenu tuhle diskusi vést. Já vyrůstala v době, kdy byli všichni přesvědčování o spasitelné síle kolektivu, což mě, coby individualistku, děsně štvalo, teď jsme zas pro změnu na straně docela opačné, kdy se uznává "svoboda jednotlivce nade vše". Pořád jen ode zdi ke zdi, jako ti blbci bez paměti a zkušeností.
Jakoby přestal existovat pojem zlatá střední cesta.
Dítě potřebuje autority. Tečka.
K jednotlivým bodům v článku se vyjadřovat nebudu, bylo by to moc dlouhé. Tak jen asi tolik, že největší problémy bych v tomto případě očekávala už v pubertě. No a s nástupem do zaměstnání (pokud se "osobnost" rozhodne něco dělat) to může být taky docela průšvih.
gerda — #8jj, souhlasím s výukou, kde si dítě leccos vyzkouší, ale taky to děcko musí poznat, že bude respektovat pravidla a autoritu, přes to vlak nejede.. Vysvětlovat můžeme, ale chce to taky jistotu, že děcko poslechne, kdy má. Nebudu s ním přece diskutovat v prostředku cesty, že by se laskavě mohlo pohnout, že toto není vhodné místo na sbírání kamínků, hraní si....
cilani — #7
- no právě, to je to, co mi vadí. To přehnané nadšení ze začátků, a přitom nikdo neví, co přinesou do budoucna. Mluví se stále jen o malých dětech. Děti vyrostou - a co z nich teda bude? Nesnesitelný člověk, který s nikým nevyjde, protože nebude umět ustoupit?