Už jen ta chvíle, kdy si uvědomíte, že trpíte generalizovanou úzkostnou poruchou, je sama o sobě úlevná. Konečně to má jméno a tím pádem i řešení! V ideálním případě byste se měli vypravit k psychologovi, který vám s tím, jak nakládat s úzkostí, pomůže nejefektivněji. Jak si ale pomoci, když v okolí dobrého psychologa nemáte, nebo k němu zatím nechcete? Pro zjištění příčiny své úzkosti a následného postupu léčby, můžete využít model úzkosti Jiřího Čapovce, který vás správně nasměřuje na cestu k uzdravení.
Jak sami poznáte, že nejspíš trpíte generalizovanou úzkostnou poruchou (GAD)?
Většina lidí zničehonic zaznamená, že se jim poslední dobou hůř dýchá, třesou se jim ruce, motá se jim hlava, bolí je záda, špatně spí, nebo mají bolesti na hrudi. Přichází i únava a nesoustředěnost. Nevědí ale, že příčinou je úzkostná porucha, a tak vyrazí ke svému praktickému lékaři v obavách, že mají asi něco se srdcem a podobně. Mimochodem i strach o zdraví je často projevem úzkostné poruchy…
Dobrý lékař bere v úvahu, že vaše potíže mohou být způsobeny úzkostí, přesto vás zpravidla pošle na další vyšetření, aby vyloučil nemoci somatického původu – a ty také většinou vyloučí. Potom je vám doporučena návštěva psychiatra, psychologa, nebo předepsány léky na uklidnění.
Než ale vyrazíte k lékaři s „infarktem“, odpovězte si na tyto otázky:
- Objevuje se vám strach příliš často a trvá příliš dlouho?
- Je váš strach vždycky nadměrný a nelze ho zkrotit, přestože si tu nadměrnost uvědomujete?
- Stresuje vás více to, že na něco musíte čekat (řešení, vyšetření, výsledky, odpověď), než negativní událost přicházející bez varování?
- Nejste schopni pořádně nic dělat, dokud se neujistíte, že je všechno v pořádku?
- Máte pocit, že se pořád děje něco, kvůli čemu si prostě musíte dělat neustálé starosti, jinak to špatně dopadne?
Pokud na otázky odpovídáte kladně, velmi pravděpodobně se úzkostná porucha týká i vás. Nebo začíná. Ale žádný strach! GAD sice vyžaduje soustavnou práci na sobě, ale dá se z ní dostat, a to je dobrá zpráva!
Pár tipů pro začátek
- Ve chvíli nadměrné obavy z něčeho budoucího si uvědomte, že reagujete na myšlenku, která se objevila ve vaší hlavě. Tedy nereagujete na realitu. Opakujte si: Je to jen myšlenka!
- Zeptejte se sami sebe, jestli je vaše obava užitečná. Změníte něco tím, když se teď budete obávat, že bude válka? Změníte něco úzkostí z toho, že na víkendu u tchyně se unudíte k smrti? V prvním případě je obava zcela neužitečná, protože strachem válce stejně nezabráníte, ani o ní nijak nerozhodujete. Ve druhém případě naopak užitečná je – protože si můžete dopředu vymyslet plán, jak se nudě u tchyně vyhnout.
- Ať je úzkost jakkoli silná, vždy ustoupí. Někdy to trvá dvě hodiny, někdy déle. Otázka je, co mezitím děláte: jestli úzkosti vyhovíte a necháte se jí ovládnout, nebo se ji pokusíte zpracovat.
Jak s úzkostí naložit a dostat se z ní co nejdříve se dozvíte v dalších článcích této série. A co vy, máte někdy úzkostné stavy? Nebo někdo z vašeho okolí?
Přečtěte si také k tématu:
- Nepodléhejte svým strachům a naučte se s nimi pracovat
- Moderní doba úzkostná. Proč tak často podléháme těmto stavům?
- Praktické tipy proti stresu aneb co jsem se naučila od lektorky jógy Jany Černotové
Nový komentář
Komentáře
Prošel jsem si osobně úzkostným stavem, kdy jsem prvně v životě pocítil to, co prožívají sebevrazi a jak jsem bezmocně čekal, kdy úzkost odezní a pokud by měla trvat celý den, že se životem končím. Příspěvek jak jsem se úzkosti bez psychiatra a psychofarmak zbavil, je moc dlouhý. Tak pokud bude mít někdo zájem, tak mi napište, rád se s vámi o své zkušenosti podělím.
dvorsky.z@seznam.cz
Dobrý den
neco malo tipu jak na to je i treba tu https://drkh.cz/jak-se-zachovat-pri-stavu-uzkosti/ ale opravdu je nutne se o problemu s nekym poradit
ne jen ve chvili ataky, ale i prevence
Teda tak fundovaně napsaný článek od nelékaře, to je bomba.
Odkrylo se mi naprosto neznámé území...
Dobře a komplexně zpracované. Překvapila jsi.
Je vidět, že to máš v sobě dobře zpracované.
Bohužel tím trpím. Od srpna, co beru AD je mi lépe. Díky této nemoci jsem však našla úžasné přátele, kteří tím také trpí. Jsou to většinou lidi, co v životě zažili hodně zlého, neumějí říct ne, jsou kritizování a o to se snaží být čím dál lepší.... Já osobně vím, kvůli komu trpím úzkostí, je to můj vlastní otec. Ten, který mě měl před světem chránit.... ano, nechala jsem si dlouho ubližovat a on jako dobrý manipulátor přesvědčil své okolí, lékaře, atd. že je výborný otec, který pomáhá. Teprve, když ho někteří poznali a měli s ním špatnou zkušenost, tak teprve pak stojí při mně... když se mi narodil v 36 letech vymodlený syn, tak jsem mnohé pochopila a nakonec přerušila s otcem kontakt. Je to vysvobození částečné, protože od 20 let mu platím inkaso a nedoplatky. Vím, že se mi psychicky i finančně uleví, až tu nebude.... je to smutné a strašně těžké s tímto pocitem žít. Ale budiž mi útěchou, že i když měl tři děti + 1 vyženil, tak zůstal kvůli své povaze na světě sám. V životě jsem si od něj nechala hodně psychicky ubližovat, např. když mě zamkl v domě a nechtěl pustit..... jen jsem byla příliš slabá a bylo mi ho líto, byl to přeci táta..... teď už vím, že jsem s ním měla ukončit kontakt co nejdřív. Proto apeluji na všechny, nenechte si ubližovat. Fyzické rány jsou vidět, ty duševní ne a přesto mnohdy zanechají ještě větší stopu.
Neznám ale lituji ty ostatní
Naštěstí netrpím.
Občas úzkostné stavy mám, ale ne ve větším měřítku, spíš mě častěji navštíví nehezké deprese.