Z domova jsem odešla po ukončení studií. Ale... Na střední škole jsem bydlela na intru a od patnácti tím pádem začalo moje osamostatňování se. Když jsem si něco přála, řešila to máma pomocí mých finančních „příspěvků“. Chceš kožené botasky? Mám odloženo na tenisky, přidej si a budeš mít botasky. A tak to bylo (díky mým brigádám asi od 17 let) často: hadérky, kabelka... Pozdní příchody jsem vyřešila po svém: přišla jsem domů (o víkendu) v 10 večer, hned za dveřmi proběhlo bouřlivé vyjádření protestu (ještě mi nebylo šestnáct). Na to jsem klidným hlasem prohlásila, že na intru máme vycházky do 10 a tudíž jsem doma přesně. Když i příště jsem byla doma v 10, skončily výhrady a když jsem později zahlásila, že přijdu ve 12, svítila do dvanácti v obýváku lampa a poté se v poklidu máti přesunula do ložnice.
Na VŠ už jsem byla víceméně samostatná jednotka. Zaměstnání po škole jsem si hledala hned i s ubytováním. Můj odchod byl vzat jako naprosto přirozená část života. Následné návštěvy bývaly i s přespáním, takže se hodně podobaly době studií.
Odcházela jsem z domu vlastně devět let. Jsem za to vděčná. A generační spory? Ty se odbyly do maturity.
Stejně přirozeně bych chtěla vypustit do života i svého syna. Jen s tím bydlením to asi bude trochu složitější.

monkee

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.

A jaký byl ten váš odchod z domova. Rodiče plakali, vy jste se radovali? Nebo naopak?

Pište, dnešní téma je váš odchod z domova...

  • Kdy jste odešli z domova?
  • Měli jste dojem, že už je čas opustit rodné hnízdo a začít samostatně?
  • Byl váš odchod provázen spory s rodiči?
  • Vyhodili vás?
  • Vrátili jste se na nějaký čas zpátky?
  • Jak váš odchod nesli rodiče?
  • Pokud byste měli tu možnost, změnili byste něco na vašem odchodu z domova?
  • Máte strach z toho, až vás opustí vaše děti?

Pište na redakce@zena-in.cz

Předmět: Odchod

Jeden z vašich příspěvků odměním hezkou sadou dekorativní kosmetiky, která obsahuje řasenku, make-up, lesk na rty a dva laky na nehty.

oschody

Reklama