Můj nesplněný sen? Jako mrňous jsem chtěla být letuškou (brácha pilotem a lítali bychom spolu). Bráchovi se splnilo aspoň to, že chodil skákat s padákem a na vojně byl u „paraglánů“. Mně nedovolili ani ty seskoky padákem (prý bych v případě nevhodného směru větru nedobrovolně emigrovala), no a na letušku prý brali jen hezké holky ...
Druhá věc je křivda z dětství a pořád se mi vrací: nedostala jsem nic k 13. narozeninám. Mám je o prázdninách a tehdy jsme zrovna byli na dovolené (vím přesně, kde). Po dlouhé době potom jsem si vzpomněla, že jsem dostala jen blahopřání s tím, že dárek dostanu doma. A máti si nedokázala vzpomenout, že by mi něco tehdy vlastně dala. Ale víc už to neřešila.
:-(( Už jsem odpustila, ale - jako slon - nezapomínám.
monkee
Pozn. red.: text nebyl redakčně upraven.
Nesete si i vy z dětství nějakou křivdu nebo nesplněný sen? Napište nám svůj příběh. Váš příspěvek zveřejníme ještě dnes.
Nový komentář
Komentáře
monkee — #22 No já chtěla k paragánům na stavárně ve třeťáku )nábor do SVAZARMu) = 1974
, asi by při návratu setřeli jen nemastnou šmouhu ze stíhacího křídla. Manžela jsem poznala mnohem později a stejně přemluvila, popsal seskok moc hezky ,někde ten dopis ještě mám.
enka1 — #21 To byses divila, kdyby tě křídlem přibrala stíhačka
a odnesla zpátky do reálného socialismu 
. Ale brácha tam sloužil trochu dřív, někdy kolem r. 1975.
monkee — #20
tak to mě mohl sejmout, páč by mě to neslo z Plané nebo Hosína přes Lipno do Rakous
.
enka1 — #15
Brácha sloužil v jižních Čechách na čáře, hlídali vzdušný prostor.
A té váze - ještě na VŠ jsem měla 48 kg čisté váhy
, kdeže loňské sněhy jsou.
enka1 — #16 Zažili jsme ve Dvoře Králové - nezapomenutelné!!! Utíkali jsme jak gazely, zásah se naštěstí nekonal
Mě zas hrozně vadilo, že mi matka nechtěla dovolit nosit silonky a nutila mi ty hnusný tělový bavlněný punčocháče, ony snad ani jiný tehdy nebyly. Chápu ji, silonky stály skoro tolik, co dneska, a vydržely snad ještě méně. Jenže když už jsem si to konečně v relativně pozdním věku vybojovala, tak je začala nosit i moje o 4 a půl roku mladší sestra. Mě to děsně štvalo, protože já jak debil chodila snad ještě v pubertě v těch hnusech a ona nemusela. To samé s odchzením do postele - mě vyhazovali v 8, později v 9 z obýváku. A mladší sourozenci samozřejmě řvali, že oni nepůjdou, když já už mohla být jako nejstarší vzhůru, takže to dopadlo tak, že o 9 let mladší brácha nakonec chodil spát jako já. Rodiče už vyměkli a výchovu tolik nežrali jako u mne prvorozené.
Já si ani žádnou křivdu nepamatuju! I když je pravda ,že máma bráchu rozmazlovala ,ale to sem tak nějak brala! Ale kolikrát mě dostane dcera (dospělá) ,když vybalí nějakou svou "křivdu"!
Takže jsem ztistila ,že ať děláte ,co děláte ,vždy se nějaká křivda najde! A kolikrát žasnete ,co se jich dotkne.
enka1 — #16 Nebo to byl nosorožec?
Eva Soukupová — #9 Představ si kdyby sestra stála v těch šatičkách za hrochem, když vykonává velkou potřebu a ocáskem rozmetává svou pachovou stopu do širšího okolí. Zlatý komínky.Viděla jsem v ZOO v Liberci
Nám vozil strejc, tehdy vzácný, plátkový žvejky (žlutý obal Hollyvood) a v balíčku bylo 11kusů. Brácha dostal vždycky 6 a já 5
.
Nebyl brácha na vojně v Prostějově? Skákat padákem byl taky můj sen, ale brali jen uchazeče nad 50kg a to jsem měla až po dlouhý době jako těhule
, fórky o emigraci jsem zažila taky. Ti co se mi smáli se tam ale taky nedostali, neměli zas mou ohebnost
. Tak jsem přinutila budoucího manžela, aby se dal na vojně k paragánům a mohl mi seskok aspoň popsat.(1983/84)
Eva Soukupová — #9 tak tohle by mě mrzelo asi ještě víc než ten dárek k narozeninám
monkee — #12 pozdě bycha honiti
ale fotku otce na hlavě? ještě ke všemu v mé pubertě??? to teda fakt néééééé!!!!!
mio — #10 Pomalovat, polepit, popsat, cokoliv!!! Nejlépe podobiznou dárce
Eva Soukupová — #9 Rodiče kolikrát netuší, jakou blbostí se dá ublížit.
Musím se zeptat synka, jestli jsem mu neprovedla podobnou blbost. Kromě autíčka na dálkové ovládání, o kterém vím a které mu dlužím vědomě, aby nenabyl dojmu, že může mít v životě všecko (výchovný efekt
).
monkee — #7
oranžová mi vůbec, ale vůbec nesluší!!!
monkee — #5 znám to. Jednou jeli známí do zoo a chtěli nás vzít s sebou. A naši poslali jenom ségru a já musela doma uklízet. Ještě teď mě to štve :( Ona se parádila v šatičkách a já rovnala ve skříních komínky
zdá se to jako blbost, ale taky mě to hodně bolelo a pořád to cítím jako křivdu.
monkee — #5 Já vím, křivdy z dětství se nezapomínají. Já zas nemůžu ségře zapomenout, že mi ostříhala panu, kterou jsem dostala k vánocům. Ale to bylo až potom, co jsem přestala s tím, že chci být popelářkou
.
mio — #2 Neporadila sis s ní v duchu svého naturelu? Asi bych v ní chodila do školy.
Seboosis — #3
i když jsem měla kolikrát hluboko do kapsy, tak jsem svým dětem dala aspoň nějakou maličkost 
Evuska007 — #1 Dárků jsem potom dostala bohatě, mě spíš štve, že na to nedokážu zapomenout.
I když jsem odpustila. Asi to tehdy hodně bolelo.