Monika má byt na hypotéku, auto z bazaru, práci od nevidím do nevidím. Ale je v celku spokojená. Když si našla partnera, zdálo se, že jí ke štěstí už nic nechybí. Do té doby, než se z něj „vyklubal“ nemakačenko a Monika ho už delší dobu živí.

man

Když se poznali, byl už nějaký čas na nemocenské, ale zdravotní problémy nebyly tak vážné a těšil se, že se brzy začne normálně žít. Dokonce začal ve svých 36 letech studovat dálkově vysokou školu. S Monikou jim to klapalo a dělali si plány do budoucna. Mezitím se k ní přestěhoval a dohodli se, že jí peníze na společnou domácnost dá, až bude pracovat.

Skončila nemocenská. Předtím pracoval ve finančnictví, kde pořád hledají zaměstnance s praxí. Jenže když přišla Monika večer z práce, čekal na ni s večeří a nešťastně jí sdělil, že pořád nic nevyšlo. Nejdřív ho litovala, utěšovala, myslela si, že je to dočasná záležitost.

Když to trvalo už delší dobu, začala se ptát. Vymlouval se na všechno možné, ale kloudnou odpověď z něj nedostala. To už se naštvala a podívala se do jeho počítače. Zjistila, že odpoví tak na jeden inzerát týdně. Nabídky práce, které mu sama našla a přeposlala na mail, naprosto ignoroval. Prý je to samá podřadná práce a on ve svém věku za bankovní přepážku nepůjde. Má přece na víc.

Nakonec se dohodli,  že nastoupí kamkoliv, a přitom si bude hledat „něco lepšího“. A také konečně začne přispívat na bydlení. Trvalo to 2 měsíce. Jednoho dne jí řekl, že teď nemůže dát peníze do společné pokladny, protože měl nějaké vedlejší výdaje. Po delší debatě přiznal, že má svůj byt, který pronajímá, a získané peníze si nechává jako „kapesné“. Obhajoval se, že když byl nemocný, pral, vařil, uklízel, tak by přece ještě nemusel platit. To, že jídlo a všechny další věci do domácnosti, benzín do auta kupuje Monika, mu připadalo samozřejmé. A protože pánové neumí moc lhát, vypadlo z něj, že pracoval jen 3 týdny. Podtrženo sečteno, za pronajatý byt dostával 10.000 měsíčně, nemocenská také nebyla nejnižší. Teď bral podporu v nezaměstnanosti. Slušné kapesné za to, že nic nedělal, seděl doma u počítače nebo se díval na televizi.

Řeknete si, že byste ho hned vyhodili z bytu. Je Moničin, tak jaképak s tím štráchy. Jenže to Monika nedovede. Mrzí ji, že jí přítel lhal, po celou dobu, co jsou spolu. Že jí neřekl o příjmech, které má. Na druhou stranu ho má ráda a ví, že cit je oboustranný. Nechce se s ním rozejít. Oba myslí na budoucnost, chtěli by mít děti. Navíc on začal konečně chodit do práce. Zaplatil jí zpětně, co dlužil. A tak mu odpustila a začali znovu. Dala mu druhou šanci. Ale přece jen se trochu bojí, jestli se vše nevrátí do starých kolejí. Schází jí ta původní důvěra.

Může se nemakačenko změnit? Poradíte Monice, jak se zachovat? Co byste na jejím místě dělaly Vy?

Související články