Přiznám se, že pokud jde o nákupy, tak se můj život skoro přiblížil vysněnému životu na vesnici. V dosahu mých Pajdích tlapek je pouze jediný obchod, a to poměrně drahý supermarket.
Bohužel, i ten je od mého bydliště víc než kilometr směrem z kopce (a s nákupem zpátky do kopce) a do dalšího nejbližšího obchodu musím tramvají, která jede přímo od uvedeného supermarketu.

O kvalitě tamějších skladů ledacos vím a nedělám si iluze. V důsledku toho se náš život musel přizpůsobit molům, které pravidelně nosíme domů v nenápadném přestrojení za mletou papriku, mouku a jiné potraviny a pochutiny.

Na počátku června se začíná u Pajdíků řízeně přizpůsobovat jídelníček. Postupně mizí všechno, co do té doby leželo na poličkách se zásobami a co by popřípadě mohlo molům chutnat. Všechny krabičky a dózičky se po vyčerpání (nebo bohužel, vyhození) obsahu dezinfikují a kontrolují s ohledem na těsnost víček. Pokud vršek netěsní, jsou nemilosrdně zlikvidovány. Podle počtu molů v kuchyni se stanoví přibližné datum razie a k tomuto datu se všechno, co vypadá jako potenciální molí potrava, nastěhuje do lednice.

A začíná velká akce. Všechno, co se nespotřebovalo a nemusí být nutně doma po následující týden, je zlikvidováno. Nejčastěji to jsou zbytečky mouky, strouhanky, tvrdé rohlíky a podobně, a u nás bohužel i mák a sušené houby. Důslednou kontrolou projde celý byt - moli vezmou za vděk i morčecím zrním nebo koudelí kolem trubek ve stupačkách. Nejhorší bývají zapomenuté sáčky se semínky na zahrádku. Pak se projde celá spížka a skříňky s kořením - všechny sáčky, krabičky a pytlíčky se vezmou, důkladně prohlédnou a pokud najdu stopy po molech, nemilosrdně vyhodím všechno, co je téhož druhu. Dá se totiž předpokládat, že moli napadli celý obsah a ne jen to jedno balení, kde byli tak neopatrní, že se dali vidět. Kořenky i krabičky s kořeněnými solemi je nutné otevřít a prověřit - předloni jsem se dala zviklat ujištěním, že pod šroubovací víčko se moli nedostanou a do týdne byli opět v těžké přesilovce. Dál se musí kupodivu zkontrolovat i sůl a cukr, jsou-li zabaleny v papírových sáčcích.

Jakmile je byt důkladně zbaven veškeré molí potravy, začíná další fáze. V první řadě dohlédnu, abych opravdu měla ve spíži průvan. V paneláku to většinou lze zajistit otevřením obou větracích otvorů ve spíži. Neznamená to, že moli v bytě nebudou, ale znamená to, že v případě dalšího náletu nebudou mít podmínky pro průnik do jiných prostor - průvan jim totiž vadí. Následuje vystříkání přípravkem proti hmyzu - na garnýže, parapety a poličky používám prostředky, které působí delší dobu, protože ze zadní strany zmíněných předmětů bývají různé cenovky a papírky a molové si nijak zvlášť nevybírají, do ostatních prostor nastříkám obyčejný přípravek.  Pak můžu nastěhovat potraviny zpátky do polic. S nákupem nových zásob musím ještě týden počkat - po tu dobu vylézají zdatní jedinci, kteří přežili v bunkrech a zákopech a vybavení IPCHO se zoufale snaží o znovudobytí ztracených území.

Pokud se po této době dodržím jakási rozumná opatření, to je, že všechny zakoupené potraviny pečlivě zkontroluji, mouku přesiji a popřípadě upražím (když vím, že budu v blízké době péct), vydrží popsaná opatření asi dva roky. Ovšem vzhledem k neustálému přísunu létajících příšer je nutné po této době nastolit opět tvrdý teror.

A na závěr vyzývám Ženy-in:
Bojujte! Nepřátel se nelekejte a na množství nehleďte! A máte-li nějakou radu, sem s ní!!!!!!!

          
Reklama