Když jsem po mateřské dovolené nastoupila do nového zaměstnání, byla jsem jak Alenka v říši divů. Konečně jsem byla mezi lidmi, můj denní stereotyp vzal za své a já měla práci, která mě opravdu bavila.
Už při nástupu však bylo v mém novém zaměstnání jedno veliké minus.
Moje vedoucí.
Sice toto tvrzení používám velmi nerada, ale myslím, že v souvislosti s touto osobou je použito vhodně. Byla to zlá ženská. Neměla rodinu, neměla přátele a nenáviděla celý svět.
Každého peskovala, a byť bychom dělali svoji práci sebelíp, vždy si našla něco, za co nás mohla zpražit.
Neměla jsem tu ženskou ráda a akceptovala jsem její, někdy skutečně hysterické, nálady jen proto, že to byla moje přímá nadřízená.
Věřte, že pořádné peklo dokázala udělat komukoli z mých kolegů. Neměla žádné hranice, a když ji někdo skutečně naštval, řvala na nás tak, že jsme si připadali jak děti ze základní školy.
Jen za tu dobu, co jsem u firmy pracovala, se jí podařilo vyštvat pět lidí. Z toho i paní, která byla těsně před důchodem, a to byl člověk, ze kterého jsme si všichni brali příklad a měli k němu úctu.
Jenže milé paní vedoucí se Anička (tak se ona kolegyně jmenovala) přestala líbit. Doslova si na ni zasedla, a už to jelo. Za vše jí vynadala, věčně si z ní utahovala, ponižovala ji ... prostě jí z práce udělala očistec.
Jenže pak se stalo něco, co nikdo nečekal. Firma vyměnila vedení a vedení vyměnilo vedoucí pracovníky. Naši „milou“ vedoucí nepropustili, jen ji sesadili z funkce a ona se stala jednou z nás – obyčejnou úřednicí.
Na její místo nastoupil mladý muž. I přes svůj nízký věk byl velice inteligentní, dalo se s ním bez problému hovořit o všem a především byl spravedlivý. Ach, jak nám se ulevilo!
Ovšem pro bývalou paní vedoucí to byla rána, ze které se nevzpamatovala.
Když byla ještě ve funkci, měla silné řeči, uměla nadávat, buzerovat, ponižovat.... Ale ve chvíli, kdy byla sesazena, se ukázalo, že vlastně vůbec nic neumí! Neuměla ani polovinu z toho, co my ostatní. Stále něco zapomínala, stále měla nějaké chyby ve své práci a její chování i přes to všechno bylo neúnosné.
Netrvalo to ani měsíc a bývalá vedoucí dostala padáka!
Věřím, že boží mlýny melou. Někdy sice až moc pomalu, ale melou!
Nový komentář
Komentáře
To je přesné. Sama jsem zažila, jak boží mlýny mlely sice pomalu, ale přeci.
pěkne napsaný
gryzli:
len poopravujem, ženskej, ktorá nie je pevná v kramflekoch a bojí sa, že o to svoje vedúce miesto príde. Mala som podobnú šéfku, ktorá prišla k miestu cez HZDS. O jej odbornosti nepolemizujem, ale navyše chlastala prvú ligu. A keď bola vyrušená v chlastaní a mala poloopicu, to bolo tóčo. Hovno a r..ť boli najslušnejšie slová.
kačagogo: No, třeba jim boží mlýny namlely až na druhým břehu.
gryzli: a jéje, mužské moudro promluvilo..
jo, stačí se taky podívat na spoustu chlapů - manažerů, a mám taky jasno...
triss: no to je teda čůza... tak ti, skorokolegyně, držím palce k těm státnicím...
Maxima:
o te 
teď mám dva šéfy, oba mladší, než jsem já, a oba skvělé...
taky jsem měla takovou šéfku.. když jsem odcházela do jiné práce, řekla jsem jí, co si myslím. Měla jsem pocit, že mě prohodí zavřeným oknem, ale mně se neskutečně ulevilo.
a teď??? je hlavní obžalovanou z té skupiny obžalovaných v souvislosti s Komerční bankou a špatně poskytnutými úvěry... spravedlnost asi fakt existuje... to bych si jako právník měla občas připomínat, když o tom pochybuju..
tlustoprdka: Opravuji se. V tom rozhořčení mi tam nějak vypadlo písmenko "koukej"
na každého jednou dojde
já mám takovýho příšernýho šéfa
ale bohužel mi nedaří najít jiný místo,jinak bych byla už taky v trapu,ale nemůžu si dovolit být bez příjmu na podpoře 
někdy mám hroznou chuť ho zmlátit,aby se mu v té jeho hnusné hlavě rozsvítilo a začal se chovat normálně...kéž by mlýny i tady už začaly mlít,protože je to normální očistěc,mám z toho problémy s nehty,ekzémy apod.,když jsem na dovolené,všechno se spraví,přijdu do práce a během dvou dnů mám všechny svoje problémy zpět 
Kdysi si mě jeden "velký" šéf za celkem nevýznamný prohřešek pozval na kobereček a půl hodiny na mě příšerně řval za přítomnosti dalších vedoucích pracovníků. Tehdy jsem také použila úsloví o božích mlýnech. Za několik let jsem se dozvěděla, že tenhle člověk onemocněl a velmi těžce umíral. Až mě z toho zamrazilo a já si musela opakovat, že to nebyly jen ty moje boží mlýny.
Jiřino, cítím s Tebou, jeden člověk dokáže udělat peklo. V mém případě to naštěstí není vedoucí,ale kolegyně, se kterou už mám osobnostní boje (kdo z koho) asi 20 let. Je to zoufale únavné a bohužel v mém případě boží mlýny nemelou a nemelou - asi dovča...
Promluvila jsi mi do duše Jiřino! Moc se stydím.
.
Taky mě ti moji chlapi (z firmy) občas vytočí a to vyletím "jak čert z krabičky". Bohužel to odnese první, kdo mi přijde pod ruku.
A nedej bože, když mi volají dva chlapi, které totálně nemůžu vystát. Už jak slyším od šéfa,že potřebuje to a to pro ně sehnat, dělám to s co největším odporem nebo přemluvím kolegyňku ať to vyřídí. Ten první se před ní natřásá v krátkém rukávu a chlubí se svalama nebo s ní laškuje po telefonu. Toho druhé však nesnáší i ona. Ale příkaz šéfa-to je svatý, neremcat a dělat.
Tímto se omlouvám všem kolegům z práce, ikdyž to asi nebudou číst a taky své kolegyňce, která je teď momentálně druhý týden nemocná a já tahám dlouhé směny a nemám moc času na svého
Takže kokej se rychle uzdravit, nebo tvá menší nevýznamná nadřízená bude trošišišišiščku nepříííííjemnááááá!
Markýza: já asi taky, ale to teď tak tlachám na hubě. KDyby došlo na věc, asi bych jí musela poradit. Nevím, co kdyby se zas vyšvihla tam kde byla?
bookcase: já bych ji v tom nechala - ať se předvede.
jo jo - nikdy nesedíš tak vysoko, abys nemohl spadnout dolů
Ahoj Jiřino, tahle vedoucí jako by z oka vypadla vedoucí, kterou měla moje tchyně. Taky je dusila, dost si dovolovala a pak na ni někdo napsal stížnost a šla do .... . Teď je taky obyč. úřednice a pořád vyvolává holkám, kterým kdysi velela, aby jí radily, co má dělat a jak.