Vždycky jsem si jako malá holka přála pejska. Jenže jelikož jsme bydleli v paneláku, rodiče protestovali.
Nevybojovala jsem ani kočičku, ani králíčka, ani fretku.
Jednoho dne mi přinesli krabici a v té byl křeček. Měla jsem obrovskou radost. Hned jsem ho ubytovala v akváriu, dala mu tam různé prolézačky, domeček, běhací kolo, napáječku s pitím a jídlo. Večer pak stačilo sednout si a pozorovat.
Když zemřel, to bylo pláče!!!
Pokaždé jsem si koupila křečka nového, abych zalepila bolístku. No a jednou jsem si koupila křečky dva (to je právě ten Gumídek s Hopsinkou), aby byla větší sranda.
Z miminek vyrostli, tloustli (pravda, že ten jeden tloustl nějak víc) a jednoho rána slyším takové podivné „pípání“ v domečku.
Když jsem se opatrně podívala škvírkou, viděla jsem maličké růžové křečíky. Nemohla jsem zdvihnout domeček, aby samice svá miminka nesežrala (je to taková křeččí obrana při hrozícím nebezpečí).
Konečně si za 14 dní poprvé miminka vylezla na obchůzku. Už byla chlupatá, bylo jich celkem 6 a bylo o hodně veseleji J. Večer se to v akvárku jen hemžilo. Nakonec měli málo místa, takže skončili u různých přátel. Těch miminek jsme měli už požehnaně, protože u těch křečků to je snad jak na běžícím páse ;o))))
martisa
Díky, martiso, za vzpomínku na křečka ;o) I já jednoho měla, ale bylo to děsný zlobidlo... pořád zdrhal a zdrhal, a zdrhal i z místa, ze kterého se - podle mého logicky lidského úsudku - zdrhnout prostě nedalo ;o)))
Nový komentář
Komentáře
pěkná vzpomínka na křečka
Jé, já už taky měla pěknou řádku křečků - ale zlaté. Před nějakou dobou mi manžel koupil velkou klec a když nám zemřel křeček, který ji zrovna obýval, u
v práci zrovna někdo rozdával právě odstavená mládata. A manžela přesvědčil, že do takové velké klece se vejdou dva, a že nám dá dva kluky. Ale když křečíci povyrostli, koukali jsme, jak se 
, protože to vůbec nebyli dva kluci 
Takže Méďa (chlapeček) chudák obývá tu starou malou klec (já si na mláďátka netroufám, jednou jsem na vlastní oči viděla, jak je samice zavrhla a vyházela z hnízda 
)
Jé džugaráčci, ti jsou i moje slabost. První můj se jmenoval Ferda a dostala jsem ho od tety. Tehdy jsem bydlela na ubytovně, tak jsem ho měla v práci v akvárku. Jednou v noci utekl a druhý den nastala v kanceláři honička. Nakonec Ferda vylezl, byl místo šedý celý černý. Ještě dlouho po jeho odchodu do kreččího nebe, jsme vytahovali ze skříní okousané formuláře.
Toužila jsem po novém a obcházela jsem Zverimexy. Jednou jsem na ně narazila, ale bohužel jsem neměla u sebe ani Kčs /tehdy bankomaty nebyly/, letěla jsem za kamarádkou do zaměstnání, aby mi půjčila /to bylo nejblíž a já měla strach, aby mi Matýska někdo nevyfouknul/, kamarádka v práci nebyla, tak jsem vyprosila 45,- Kčs od její kolegyně. Celá šťastná jsem si Matýska odnesla opět do své kanceláře do opuštěného akvaria.
Teď jsme měli několik Ferdíků, když byli kluci malí. Naposledy dvojku - sourozence Billa a Gatese. Zajímavé bylo, jak byl každý jiný - jeden milý, mazlící a druhý vzteklý a kousací. Oba zemřeli jeden den.
Já jsem měla růžovou křečici Sametku, byla nádherná velká. Ale když jsem se vrátila z dovolené tak mi bylo sděleno, že milovaný kocourek se nějak prodral do baráku a mojí sametku vzal na exkurzi do sklepa.