Ráda bych se s vámi podělila o moji zkušenost s kojením.
Byla jsem připravená a rozhodnutá svou dceru kojit co nejdéle. Pokud se o tuto problematiku člověk jen trochu zajímá, tak zakrátko zjistí, že všechny více či méně odborné publikace mluví o co nejdelší době kojení. Je to jediná správná cesta ke zdravé výživě vašeho miminka.

A podle toho jsem byla připravena se zařídit.
Po porodu jsme s dcerou neměly jediný problém. Mléka jsem měla dost, techniku jsme zvládly a dcera začala přibývat na váze. Už v prvních týdnech bylo jasné, že je to jedlík, a tak jsem měla pocit, že nedělám nic jiného, než někde polehávám a kojím. Co bychom ale pro naše miminko neudělaly, že…….
Ve věku tří měsíců začalo jít do tuhého. Dcera hodinu po kojení plakala a já měla pocit, že je něco špatně. Nechtěla jsem ale bez konzultace s lékařkou nic zásadního podnikat, a tak jsem na příští "poradně" nadnesla, jestli bych snad neměla přikrmovat. Starší paní doktorka mi dala pár rad a v podstatě nevynesla žádný rezolutní ortel. Zato mladá sestra mi dala dlouhou přednášku o důležitosti kojení, technikách apod. „Vydržte, pokud byste začala dokrmovat, tak ona by vaše mléko už nechtěla.“

Tak jsem držela. Držela jsem snad nonstop. Po pár týdnech se situace ještě zhoršila, jelikož dcera začala plakat asi po pěti minutách u prsu. Dlouho jsem nevěděla, co se děje. Mléko teklo, poloha správná, dokonce jsme mléko ochutnávali, zda má správnou chuť. Až později nám došlo, že mléko teklo, ale málo! Dcera se v podstatě rozčilovala.

Situace se zhoršovala, dcera plakala stále častěji, takže jsem si zase stěžovala u lékařky. Jejich rozsudek se ale v podstatě opakoval. Ze sestry jsem měla pocit, že musím kojit a nepřikrmovat za žádnou cenu. A vydržet a střídat prsa - a každou chvíli znovu - a já nevím, co všechno. 
Začínala jsem být zoufalá. Nabyla jsem dokonce dojmu, že jestliže své miminko začnu přikrmovat, tak ho nenávratně o něco ošidím a co bych to tedy byla za matku...
Obětovala jsem se a kojila dál a poslouchala pláč hladového dítěte. Při další poradně jsme  byly osvobozeny. Ukázalo se totiž, že dcera nepřibírá na váze.

Lékařka se chytla za nos: „Začněte přikrmovat!“   

„Konečně!!!!!!!!!!!“

Zakoupila jsem umělou výživu a hurá domů. Hned jsem připravila mléko a dcera po pár vteřinách překonala problém s lahví. Vypila si svou dávku a po dlouhé době bez pláče spokojeně usnula. Pár týdnů jsem kojila a přikrmovala zároveň a v půl roce věku jsem s kojením přestala. Nic hrozného se nestalo, dcera má přiměřenou váhu a je bez jakýchkoli zdravotních problémů.

Doufám, že se na mne čtenářky-lékařky nebudou zlobit, ale prosazovat kojení za každou cenu je nesmysl. V mém případě šlo o omyl a moje dcera i já jsme se zcela zbytečně trápily. Myslím, že v těchto případech by se matka měla řídit svými instinkty a lékaři by je měli respektovat.

Berte moji zkušenost možná jako vyjímku potvrzující pravidlo, ale hlavně v sobě nenechte zcela potlačit vaše mateřské pocity a pudy. Příroda přeci jen ví, jak to zařídit nejlépe.  

            
Reklama