Foto: Vygenerováno pomocí ChatGPT
„Prosím, poraďte mi. Mám skvělou práci, která mě nejen dobře živí, ale i neskutečně baví. Jediným problémem je má zástupkyně, kterou jsem „dostala“ spolu s povýšením na vedoucí pozici,“ vysvětlujte Nikola. „Hned od začátku jsem věděla, že je tam před protekci od mého nadřízeného, ale naivně jsem si myslela, že to nebude hrát ve vztahu mezi námi dvěma roli. Bylo mi jasné, že jí tam bude šéf držet zuby nehty, ale věřila jsem, že se k ní bude chovat alespoň v rámci možností spravedlivě.“
Jenže to se Nikola dost přepočítala. Nová pracovní síla se snažila možná prvních pár dní a to především, když její otec přišel do kanceláře, ale pak jí jistota vstoupila do hlavy natolik, že začala ignorovat většinu svých pracovních povinností.
„Nejdřív jsem jí napomínala, ale pak mi došlo, že to nemá smysl a raději si to udělala sama, i když mi začalo dost zasahovat i do osobního života. Snažila jsem se pojistit tím, že jí pošlu do e-mailu to do list a pak jí pošlu upozornění, že z něj není většina hotová, abych měla nějaké důkazy, abych to mohla řešit se svým nadřízeným, ale bylo mi to absolutně k ničemu. Ani se nesnažil házet vinu na mě, že jí dávám úkolů moc, nebo jsem ji špatně zaučila, jen mi dal ruku na rameno a řekl mi, že by se jinde neudržela, takže musí být tady. Myslela jsem, že mi praskne cévka.“
Nikola to zkousla. Ne ochotně, ne bez stížností, ale řekla si, že něž si dělat zle s šéfem, raději bude pracovat stejně jako dřív – jen sama za sebe. Zkoušela se přeptat ještě na personálním oddělení, zda by se svou zástupkyní něco nezmohla, ale personalistka jí řekla jen „To víte, rodina…“, takže to vzdala úplně.
Problém ale nastal, když si Nikola měla vybrat dovolenou – zaslouženou dovolenou. Své zástupkyni kladla na srdce horem dolem, že během její nepřítomnosti bude muset pro jednou opravdu něco dělat, připravila jí, co šlo, načasovala e-maily… A nebyla vůbec překvapená, když se po návratu z dovolené dozvěděla, že se na své povinnosti její „pomocná ruka“ z většiny vyprdla.
„Vlastně jsem s tím počítala. Udělala jsem maximum pro to, aby toho měla co nejméně, ale ona i tak nezklamala. Říkala jsem si, že budu mít pořádný důkaz, že je firmě absolutně k ničemu, a konečně se jí zbavím. Jenže jsem se nakonec dozvěděla, že je to má vina. Myslela jsem si, že si ze mě nadřízený dělá srandu a spletl si datum na apríl, ale on mi s vážnou tváří tvrdil, že je v tom jeho dcerunka nevinně a že já si odjela na dovolenou, když jsem měla nejvíc práce. Že šlo o nařízenou dovolenou, kterou jsem si vybrat musela, to ho nezajímalo. Tentokrát jsem už nebyla tak splachovací a ozvala se. Předložila jsem mu validní argumenty a důkazy, ale jen jsme se pohádali a já přišla o kvartální odměny. O nenárokové osobní ohodnocení se s ním hádat nemůžu, ale pochopitelně mě to štve. Zvlášť, když mám čisté svědomí.“
Nikola sice přiznává, že si záměrně vybrala dovolenou v horách s minimálním signálem a bez internetu, aby měla opravdu klid a nemohla sklouznout k tomu, že práci bude dělat během dovolené, ale jako viník, který si zaslouží přijít o prémie, si opravdu nepřipadá.
„Mám chuť podat výpověď a jako největší mrcha zbytek pracovního poměru strávit na neschopence, aby bylo jasně vidět, kdo tam makal a za co moje zástupkyně stojí… Jenže tu práci mám fakt ráda. Nevím, co mám dělat… Nechci o tuto pozici přijít a zároveň vím, že když zůstanu, brzy ztratím nervy. Nejlepší by bylo, kdyby si po mém odchodu uvědomili, že je ta holka k ničemu, vyrazili ji a mě vzali zpět. Co byste na mém místě dělali vy?“ ptá se vyčerpaná Nikola.
Zdroj info: Text byl zpracován na základě příběhu ženy, kterou redakce zná a která jej předala redakci se svolením k uveřejnění. Fotografie je pouze ilustrační a jména osob byla na žádost této konkrétní ženy pozměněna, stejně tak jako její jméno. Pokud máte příběh, který by se mohl objevit na našich stránkách, napište nám na redakce@zena-in.cz.
Nový komentář
Komentáře
No, jestli je to tam takovy labuzo, tak trvat na zvednuti mzdy o 100%, jelikoz pracujete za dva. Jinak zmenit zamestnani. Ani bych to nedelala potaji nebo natruc, rekla bych v klidu, ze muj cas a prace stoji tolik a tolik, ber nebo nech byt. Je to tezke stat si za svou hodnotou, ale hlavne my zeny se v tomto musime otrkat. Nekde psali, ze je dobre to napred rict psovi, pak sobe do zrcadla, pak treba partnerovi a pak sefovi a uz to bude znit sebevedome, jak ma.
O protekcích ve firmách mohu napsat román obsáhlejší než Vojna a mír. Jsou to manželky, dcery, synové a další rodinní příslušníci, ale také milenky. Jediná možnost je, změnit místo. Ale všude je, jak praví přísloví, chleba o dvou kůrkách. Tak potom, založit si vlastní firmu.
Za svou "kariéru zaměstnance" jsem vystřídala 15 firem, vesměs malých až středních, a jeden korporát. A můžu s klidným svědomím říct, že nějaký druh protekce byl úplně všude. Manželky majitelů firmy, jejich potomci, milenky majitele firmy, oblíbenci větších i menších šéfů. Někdy to celkem šlo, někdy bylo hůř a někdy peklo. Teoreticky by to být nemělo, ale lidi jsou holt lidi, ne andělé, a podle toho to vypadá. Není na to univerzální recept, záleží na velké spoustě konkrétních okolností a povaze zúčastněných, a občas prostě nezbude než ten boj přenechat jiným a odejít na jiný píseček. Nikola asi vyčerpala možnosti, může si jedině polepšit, když půjde jinam. Pokud to tedy není tak velmi specifická práce, že by byla tři pracoviště v republice, ale to podle popisu asi nebude.
Opravdu těžká věc....pořádně pracující zaměstnanec dělá i za ty neschopné a ti, co neudělají ani to minimum, se jen vezou. A když se něco nepovede, tak to stejně odnese ten schopný. Po tom s rukama dozadu se nedá práce chtít. Ten tam jenom je. Ono to je všude stejné. Ani to nemusí být příbuzný...stačí oblíbenec. S tím nic nenaděláte. Snad spoléhat na to, že by se holka třeba mohla zamilovat a odejít na mateřskou. Věřit, že by z místa odešla dobrovolně kvůli tomu, že si uvědomí, jak tam je k ničemu, to by byl příliš velký nereálný optimismus....
Ono je to naprosto jednoduché. Prostě jdi jinam. Proboha, ČR je na tom fantasticky, všude chybí lidi, nabídky práce jsou momentálně jako sen, kdo tvrdí, že ne, je buď límá lemra nebo totálně neschopný a neochotný jet například dvě zastávky busem dál, než jezdil doteď. Jestliž umíš a chceš pracovat, tak s naprosto čistým svědomím hledej jinde, toto opravdu není jediná pozice a zaměstnavatel, kde tě to bude bavit a kde to bude dobře placené. Domluv si novou práci, dej výpověď a jo, pokud chceš, jdi na celou dobu do konce poměru na neschopenku, to ti asi může být jedno. Nevím, jestli bych šla naschvál na nemoc, ale v rámci šetření vlastních nervů možná. Nevím. Jen si ovšem nenamlouvej, že se to tam bez tebe sesype. Téměř každý je nahraditelný. A tvoje pozice není neuro onkolog, kterého by hledali rok. Prostě jdi jinam. .
Zatímco bych v této firmě pracovala, hledala bych si tajně jiné místo. Zůstat tam, je nejlepší cesta k žaludečním vředům.