Ahoj ženy-in,

když tak pročítám články o tom, zda děti mít či nemít, tak jsem vlastně přišla na to, že jsem o tom nikdy nepřemýšlela. Vlastně jsem na to neměla čas.

Než jsem se tím začala zabývat, tak bylo dítě na cestě. Bylo mi šestnáct a půl. Martin se narodil a já jsem byla moc pyšná. Ale na druhou stranu jsem si říkala, že je to na dlouhou dobu poslední dítě. Kdybych tenkrát věděla, jakou mám pravdu.

Pak jsem se rozvedla a po 10 letech znovu vdala a samozřejmě jsme chtěli s manželem druhé dítě. Ale ouha, nešlo to. Oba jsme prodělali řadu vyšetření a zjistilo se, že jsme zdraví.

Po třech letech snažení jsme byli na umělém oplodnění a narodila se nám dvojčátka, kluk a holka. Nikdy nezapomenu manželovy slzy v očích, když si je mohl poprvé pochovat.

Dneska jim je 8 a když jsem včera Péťu odvážela na soustředění s fotbalisty, tak jsem si na ty slzy opět vzpomněla. To když Péťa prohlásil: "Tak včera jsem se vrátil z tábora a už zas musím od vás pryč." A oči se mu zaleskly.

 

Tak pro tyto a jiné chvíle vím, že moje volba byla správná.

 

Zdraví Fripa

 

Díky, Fripo, za krásný příběh ;o) Jsem ráda, že nakonec vše dobře dopadlo a vy se můžete radovat z lásky, kterou nám dokáží dát naši andílci ;o)

 

Krásný den přejí usměvavé editorky

Reklama