Ahoj ženy-in,
když tak pročítám články o tom, zda děti mít či nemít, tak jsem vlastně přišla na to, že jsem o tom nikdy nepřemýšlela. Vlastně jsem na to neměla čas.
Než jsem se tím začala zabývat, tak bylo dítě na cestě. Bylo mi šestnáct a půl. Martin se narodil a já jsem byla moc pyšná. Ale na druhou stranu jsem si říkala, že je to na dlouhou dobu poslední dítě. Kdybych tenkrát věděla, jakou mám pravdu.
Pak jsem se rozvedla a po 10 letech znovu vdala a samozřejmě jsme chtěli s manželem druhé dítě. Ale ouha, nešlo to. Oba jsme prodělali řadu vyšetření a zjistilo se, že jsme zdraví.
Po třech letech snažení jsme byli na umělém oplodnění a narodila se nám dvojčátka, kluk a holka. Nikdy nezapomenu manželovy slzy v očích, když si je mohl poprvé pochovat.
Dneska jim je
Tak pro tyto a jiné chvíle vím, že moje volba byla správná.
Zdraví Fripa
Díky, Fripo, za krásný příběh ;o) Jsem ráda, že nakonec vše dobře dopadlo a vy se můžete radovat z lásky, kterou nám dokáží dát naši andílci ;o)
Krásný den přejí usměvavé editorky
Nový komentář
Komentáře
david.lister zase perli
david.list: jo, i tihle jsou ty "hodné" děti
i ty, které fetují, i ty které lžou, kradou, podvádí, ubližují ostatním, atd... ale říkam - i tihle, protože jsou i tací, kteří poslušně šprtaj, uklízej si pokojíček, poslouchaj jak služební pes, atd
A pak si vyber
taky nezapomenu na slzy staršího syna, když čekal s dědou na výtah /děda si pro něj přijel k nám/ a on najednou povídá - já stála mezi dveřma - maminko, mě se od tebe vůbec nechce...
dnes je z něj 15 letý puboš, který má drzý připomínky, ale já vím, že uvnitř je pořád ten 3 letej kluk, kterej smutně čekal s dědou na výtah...
david.lister: Nemůžeš všechny soudit podle sebe
david.lister: ale všechny děti nejsou přece stejné, nemůžeš je házet do jedńoho pytle
david.lister: a vo tom to je...