Ahoj Ženy-in!

Já jsem až donedávna suvenýry moc nekupovala. Jezdíme každý rok do Chorvatska, už od mých prvních narozenin. Táta se však nechce hnout z pláže a městečko je daleko, takže jsme se nikdy k nákupům suvenýrů nedostali. Ve škole jsem se párkrát dostala do Francie, Itálie, Anglie, Holandska, Španělska a samozřejmě jsem suvenýr koupila sobě i mým blízkým. Nebylo to však nikdy nic zvláštního. Jednalo se o magnetky, cibulky tulipánů, různé typické potraviny, karty, kosmetika atd. Nikdy jsem nebyla pro suvenýry, které jsou jen tak na vystavení do poličky. Když to jde, kupuji použitelné věci. Nemusí být ani z obchůdku specializovaného na suvenýry. Stačí, když se to u nás zatím neprodává.

Takto mi udělal radost táta, když mi z Kanady přivezl Gameboy (tehdy u nás neznámý) se hrou Lví král a karty s fotografiemi nádherných zvířat. Ve Francii jsem si zase koupila šampon Fructis, tenkrát u nás nebyl a já z něho byla v tom supermarketu úplně nadšená. Tak krásný obal a vůně. Doma jsem z něho byla také nadšená, po umytí jsem měla vlasy jakoby něčím potažené. Bylo znát, že je kvalitní a dělá vlasům dobře. Říkala jsem si, že je škoda, že ho u nás nemají, ale za pár dní se sem dostal. Ihned jsem si ho koupila, ale nikdy nebyl tak dobrý, jako ten z Francie. Nevím, jak je to možné, asi máme jiného výrobce. Vlasy mám po něm úplně obyčejné.

Fotky, které posílám, však mají něco společného s Itálií. Fotka, kde jsem obalená plyšáky, je z Říma. Šly jsme se s kamarádkou projít večer po městě. Měly jsme v plánu se podívat ještě na několik památek, ale zastavil nás Disney obchod. Já navrhla, že půjdeme dovnitř. Odjakživa miluji plyšáky, chtěla jsem jen nakouknou a jít. Nakonec jsme tam byly pěkně dlouho. Všechny hračky byly tak hezké a heboučké! Potom jsem přemluvila kamarádku, aby mě s nimi aspoň vyfotila. Nechtěla jsem za ně utrácet. Koupily jsme si obě jen malého plyšového Ijáčka jako přívěsek na mobil.

Letos jsem byla opět v Itálii, tentokrát v San Benedettu. Bylo tam nezvykle levno, dokonce levněji než u nás, takže jsem si dovezla halenku, mamka šaty, všichni účastnící zájezdu „žížalu na plavání“ :o)… A cestou domů mě opět dostal plyšák. Už jsem skoro pomýšlela na krádež! :o))))).  Byl to plyšový pejsek na zastávce v Rakousku. Vypadal úplně jako živý. Všichni mě přemlouvali, ať si ho koupím, protože byl opravdu povedený. Potom se ale zase všichni zhrozili té ceny - stál 27 eur. S pejskem jsem se vyfotila a zase vrátila do poličky. Takže moje suvenýry jsou vlastně fotky s plyšákama, ne plyšáci :o)

Ještě posílám foto putovního suvenýru. Když jsem byla na gymnáziu, jezdili jsme do jedné školy v Anglii. Hráli jsme tam s místními studenty vždy bowling a kdo vyhrál, dostal stříbrný talíř. Při mém pobytu jsme bohužel prohráli a museli jsme zanechat talíř v Anglii.

 

Přeji všem krásné léto a hodně možností cestovat!
čtenářka Verone

Milá Verone, závidím Vám Vaše sebeovládání. Vždycky se jen nechat vyfotit a plyšáka vrátit do police... to je výkon! :-)