Nevěsty touží po dokonalé svatbě a upřímně se děsí všech možných komplikací. Zorka (28) byla připravená na ledacos, ale její den předčil všechny děsivé představy.
„Říká se, že se člověk vlastním průšvihům a trapasům po čase zasměje, ale tak daleko já rozhodně nejsem. A to už od svatby uplynuly tři měsíce,“ pouští se do vyprávění, které jí dodnes vhání slzy do očí. Její svatební den totiž provázela jedna katastrofa za druhou.
„Ještě ráno se zdálo, že vše půjde jako na drátkách. Hosté se pomalu scházeli, panovala dobrá nálada a já se zatím vedle v pokoji zkrášlovala. Jenže když už jsem byla oblečená, učesaná i nalíčená, objevila se ve dveřích chodící katastrofa – naše tetinka Emilka. Už měla slušně upito a jako by to nestačilo, nesla si ještě sklenku červeného vína. Jo, tušíte správně. Jak si to ke mně štrádovala, zachytila podpatkem o můj dlouhý bělostný závoj, který ještě visel na skříni. Zkoprněla jsem, zakryla si oči a jen slyšela, jak se trhá. To je konec, projelo mi hlavou, ale nebyl. Najednou náraz a já ležela na posteli. Teta zaškobrtnutí nevybrala a při svém strmém pádu mě vzala s sebou. Tragédie byla na světě! Červené víno skončilo na mých šatech,“ líčí nevěsta, které červená skvrna sahala od výstřihu až k sukni.
Zdroj foto: Shutterstock
„Rozbrečela jsem se a nebyla k utišení. Aby taky ne! Copak jsem takhle mohla vylézt mezi lidi? Rozbrečela jsem se a na všechno rezignovala. Alespoň že moje sestra reagovala duchapřítomně. Naštěstí máme stejné postavy a jí došlo, že má ve skříni jednoduché bílé šaty, které bych v případě nouze mohla obléct. A že to nouze fakt byla!“ svěřuje se Zorka, která jimi nakonec ráda vzala zavděk. Jenže měla po náladě i po make-upu.
„Vizážistka sice dělala, co mohla, ale stejně bylo na první pohled vidět, jak jsem uřvaná. A pohledy svatebčanů, mezi nimiž bych se mimochodem ve svých nových šatech snadno ztratila, to dokazovaly. Dodnes se nemůžu na fotky z toho dne ani podívat,“ přiznává.
Cestou na obřad se konečně uklidnila, a když ji otec vedl k oddávajícímu, rozdávala úsměvy. „Zase zafungovala moje sestra. Připomněla mi, že jde přece hlavně o to, že si beru svou lásku, ne co mám na sobě. Jasně že měla pravdu! A náladu mi spravil i krásný oltář postavený u jezírka. Jako z pohádky! Pak už šlo všechno jako po másle. Tedy do té doby, kdy jsem měla ženichovi navléknout snubní prsten. Vyklouzl mi z ruky a žbluňk do vody! Zatímco já se opět rozbrečela, hosté hýkali smíchy. Obětoval se svědek. Vysvlečený do trenek jej začal lovit. Naštěstí nebyl moc hluboko,“ kroutí hlavou Zorka, která se tak nakonec přece jen vdala.
„To víte, že mě na malý okamžik napadlo, jestli to všechno není nějaké znamení, že se vdávat nemám,“ směje se a hned dodává, že takové myšlenky hned zaplašila. „Beru to tak, že všechnu smůlu jsem si vybrala ve svatební den, a teď už bude jen lépe.“
Čtěte také:
- „Nechci dítě bez vášně a zamilovanosti,“ stýská si Alice
- „Kvůli kartářce už nesednu za volant,“ svěřuje se Bětka
Nový komentář
Komentáře
To je pech
Majoranka1997 — #19 je vidět, že je to o přístupu. Pipina z článku dělá katastrofu z něčeho, co katastrofa není, o zdraví ani život nešlo ("tragédie byla na světě" je autorská licence, paní Hájková, nebo to ta jednoduchá mladá paní fakt takhle řekla? Za předpokladu tedy, že není vycucaná z prstu jako tahle historka), nechtěla bych vidět, jak by pobrala, kdyby měl ženich takové komplikace jak popisuješ ty. Možná by to bylo "zkazil mi svatbu".
snad už si průšvihy vybrali a budou mít šťastné manželství
O svatbách se stane ledacos - já sama sobě jsem si nalila do klína polévku i s játrovým knedlíčkem a manžel si nalomil kotník.
Majoranka1997 — #19 Brachu taky chytnul zub a ženil se s pořadně nateklou tváří.
Hlavně, že to dobře dopadlo. Sestra měla pravdu záleží na tom koho si beru a ne co mám na sobě
Jéžiš, to je toho... Dejme tedy tomu, že si to Julie nevycucla z prstu, jakože naštěstí asi jo.
Ale v jejím věku bych to asi jako trágošku brala. Ovšem milá zlatá, trágoška je pak to manželství, když je to po letech šlápnutí do lejna, rozvod a především život poté... Co bych dneska dala za vosery tohoto typu :-D
hmm
V tu chvíli to nevěstě přijde jako katastrofa, chtěla být ve svůj svatební den krásná.Ale jsou daleko horší věci , věkem na to přijde sama. i kdyby šla na obřad v normálních civilních šatech svět by se nezbořil. Znám případ autonehody ,při které ženich zemřel.Takže nějaké šaty.....i to ,jak psali ,že řekl ženich při obřadu ne i to je pro nevěstu určitě v tu chvíli šok,ale proti nemoci či smrti malicherné.
možná je to věe katastrofa, ale berte to jako běh života. Jsou na světě horší věci. ať se daří:::::::::::
Já byla na svatbě, kde ženicha ukrutně bolel zub. Zvládl obřad, potom se vydal na pohotovost 80km daleko a vlastně se na hostinu vrátil a řekl, že to fakt nedá a šel s prášky proti bolesti do manželského lóže. Bolest zubu, vlastně už nezubu (zub mu na pohotovosti vytrhli) se mu tak rozvinula, že měl veliký zánět a skončil doma čtrnáct dní s antibiotiky. Dnes se tomu smějí a označují tuto dobu za jedinou jejich svatební cestu
kdyby jí ženich hned při svatební hostině zahnul s družičkou na WC, tak bych to brala jako katastrofu, tohle sice zamrzí, ale aspoň je na co vzpomínat
Kadla — #10Podívej se do vzkazů.
Ale to všecko je naopak výborné! Kdo se může pochlubit takovými zážitky na vlastní svatbě? Žádná nuda, to jste si měli užít. Nevěsta má být správně uplakaná, tak co
Hlavně, že ženich neřekl ne - jako ten v Klatovech.
Zorka na začátku článku říká, že ještě není tak daleko, aby se tomu všemu zasmála. Ale než dopsala článek, už se směje, no vida jak to šlo rychle
K tématu - já bych byla z takovéhle svatby nadšená, vždyť se fakt nestalo nic hrozného. Šaty bych dala tetce k úhradě a svědek v trenkách a ve vodě, to je prostě originální prvek k nezaplacení. Určitě se tam nikdo nenudil
Nám se zase zabouchla před obědem tchyně na záchodě a nemohla se dostat ven. Údržbář z hotelu byl prej v lese na houbách a tak musel jeden z hostů dveře vykopnout, nic jinýho se nedalo dělat. Oběd se zpozdil asi o hodinu a vzpomínáme na to ještě teď jako na bezva historku 
po letech bude aspoň na co s úsměvem vzpomínat, hlavu vzhůru
Nakonec přeci vše dobře dopadlo...máš skvělou sestru
Tak tragédie to jistě není, ale chápu, že přijít ve svatební den o svatební šaty, který si kdo ví jak dlouho předem vybírala a slušely jí jistě víc než sestřiny jednoduché bílé šaty na běžné nošení, určitě nepotěší a přijde líto. Nehledě k tomu, že to pak dokumentují fotografie, které už napořád připomínají, že něco bylo jinak než být mělo. Možná si v nich mohla po vyčištění nechat udělat pár fotografií se ženichem a třeba rodiči zpětně. Prstýnek se našel a věřím, že to působilo spíš jako komická vložka obřadu pro hosty.
tak hledám tu katastrofu.. a marně.. Přeji tedy paní, aby si i po zbytek života mohla myslet, že toto je katastrofa a nepotkala ji nějaká skutečně zlá věc..
No bóže, zničené šaty a utopený prstýnek.. Já čekala, že jí na svatbě umře maminka nebo že přijde nějaký chlap a přede všemi řekne, že už 5 let spí s jejím manželem... Označovat za katastrofu takové prkotiny je téměř rouhání. Ať je ráda, že se jí nestalo něco fakt hrozného. Jak by to popsala pak?