Moudřejší ustoupí, praví se v jedné z mnoha lidových moudrostí. Paní Radka slýchávala už od dětství čím dál častěji obdobu tohoto pořekadla: Jsi starší, máš mít rozum. Ale jak dlouho má ještě ustupovat? Jak dlouho má mít rozum?
Paní Radka je starší ze dvou sester. Ta mladší se narodila o pět let později. Odmalička byla ve všem více protežována. „Romanka je ještě malá, ty bys měla mít rozum,“ slýchávala Radka neustále od svých rodičů.
A Romanka je pro ně malá i v dospělosti. Zatímco Radka se už v osmnácti letech osamostatnila a stará se sama o sebe, Romana zůstala bydlet u rodičů, a byť jim s ničím nepomáhá, je z jejich strany stále finančně podporována a neustále vychvalována, jak je to hodná dcera, že zůstala doma s rodiči.
A dnes z už dvaadvacetileté Romany vyrostl pěkně rozmazlený sobec, kterému se nesmí oponovat.
Paní Radka si stěžuje
Nesmíte jí nic vytknout, říct jí nic, co by bylo proti ní, hned se urazí a třeba měsíc se mnou nemluví. Je to moje sestra, mám ji ráda, a když přijedu jednou za čas domů, ráda bych si s ní popovídala, někam si s ní zašla, jenomže všechno musí být jen po jejím. Když něco navrhnu já, všechno je špatně. Nedávno se nechala dost divně ostříhat, když jsem jí řekla, že předtím to měla hezčí, urazila se, a až do mého odjezdu na mě nepromluvila. Ona se ale do mě naváží pořád, že jsem přibrala, že mám špatného přítele (ona nemá žádného), že mám práci, kterou by ona nikdy nedělala (pracuji jako prodavačka, ona raději nikde a visí na krku rodičům), a to je pořád něco.
A rodiče? Ti ji jen omlouvají, pořád jen slyším, jsi starší, měla bys mít rozum. V čem? A jak dlouho? Proč se jí mám pořád podřizovat, pořád jí ustupovat, pořád jí jen pochlebovat. Proč neocení více, když se jí řekne pravda do očí? Je vztahovačná a panovačná. A mně je to líto, protože jinou sestru už nemám. Pokud se však její povaha nezlepší, asi se s ní přestanu stýkat, nechci být už ta moudřejší a rozumnější, chci být upřímná a nebát se sestře říct, co si o ní myslím.
Co byste poradily paní Radce, jak se má k sestře chovat?
Nový komentář
Komentáře
Souhlasím s názorem, který se tu vícekrát objevuje...přestaň sestru řešit a soustřeď se na sebe. Se mnou jediná sestra nemluví, otec, který se znovu oženil, taky ne, a to nemluvím o tchýni. Byly doby, kdy jsem se tím trápila, teď na to kašlu. Žiju si svůj život a jsem spokojená.
Paní Radce bych poradila, ať se stará laskavě o svoje, a nekafrá lidem do života.
Mít za sestru takovou kritickou osobu, co furt musí někomu něco vytýkat a říkat mu "pravdu do očí", to jistě není žádnej med. 
Nedivila bych se, kdyby jí to sestra vracela dobře mířenou ironií a sarkasmem. Ona upřímnost za každou cenu je někdy na zabití. Takže kdyby se Radka více starala o svoji práci, svého přítele, svůj účes atd. a nezabývala se tolik cizím životem, udělala by lépe. Jo, jsem taky starší sestra, a musela jsem "mít rozum", ale vadilo mi to tak v 15 letech. Od té doby jsem trochu přehodnotila náhled na svět. 
Taky mám takovou zkušenost i když jsme 3 holky.Můj věkový rozdíl je od mých sester 8 a 9 let.Špatný vztah mám s tou prostřední.Je jí už skoro 33let,ale stále je svobodná a i rodiče jí ustupují jen aby měli doma klid,protože se chová jako generál
.S tou nejmladší se nám vztah upravil až když měla rodinu 
.Díky věkovému rozdílu jsem měla sestry nastarosti a když se sestry nějak poškorpili musela jsem si tu větu taky vyslechnout,,JSI STARŠÍ,MUSÍŠ BÝT ROZUMNĚJŠÍ"!I přesto se snažím pořád nějak vyjít s oběma sestrami.
Mám naprosto stejné zkušenosti, a to je sestra mladší jenom o rok a půl, mně je už 47 a jí bude brzy 46. Stále je ta mladší, pro kterou musí mít všichni pochopení a když řeknu svůj názor, jiný, jsem ta špatná já. A od malička jsem slýchávala, jsi starší, musíš být rozumnější. Tuhle větu, musíš být rozumnější, totálně na smrt nenávidím, když ji slyším, mám chuť vraždit.
SStream — #2 Taky to tak vidím. Kamarádka řeší v podstatě stejný problém a není to jednoduché, protože matka a sestra jsou jí prostě nejbližší, kdo jiný by měl být? Vím, že ji to trápí opravdu hodně, má to hluboké kořeny a je těžké radit. Já si něco takového ani nedovedu představit, že by mě rodiče odstavili na druhou kolej a neustále se všechno točilo jen kolem mého sourozence, moje problémy by nikoho nezajímaly. :( Jediné, co jsem jí poradila, bylo, aby se snažila žít svůj vlastní život, stát na vlastních nohách a netrápit se tím, že je to nespravedlivé... neužírat se, to je hlavní. Tím by si ještě víc ublížila.
Z vlastní zkušenosti - vůbec se s tím nezabývej. Stejně to nezměníš. Nic chytrého nevymyslíš. Jen tě to bude trápit stále více a důvod nenajdeš. Jedná se o povahový nesoulad, kdy jeden nepochopí druhého, kdyby se sebevíc snažil.
já z toho spíš cítím bolest pisatelky - její rodiče ji nevěnují ani pozornost, ani uznání (i když toho dokázala stokrát tolik než druhá sestra). Lidé jsou různí, mají jiné priority. Tohle není článek o nenaplněné sesterské lásce, nýbrž o tom, že je pisatelka z rodiny vyřazena, bylo a je ji tím ublíženo a ač se snaží seč může, nikdy nebude tak dokonalá jako ta, která pro to nemusí dělat nic. Na to je rada jen jedna: až budeš mít ráda sama sebe, všichni ostatní se k tobě budou chovat úplně jinak.
teď bych si ráda přečetla názor nějakého nezaujatého příbuzného
