Tématem je dnes příprava na rande. Radka v našem příběhu vzpomíná na jednu nezapomenutelnou schůzku. I když se na ni dokonale připravila, nedopadlo to podle očekávání – tělu člověk neporučí!
Když se budete chystat na rande, hlavně se „hoďte do pohody“. Abyste nedopadla jako Radka, které vystresované tělo jasně ukázalo, že (rande, nerande) tady bude po jeho...
Radčino (ne)povedené rande
Prvních schůzek jsem si ve svém životě zažila několik, ale jedna z nich byla opravdu nezapomenutelná. Bylo mi tehdy čerstvých osmnáct, takže jsem si připadala už děsně dospělá a měla pocit, že právě teď musím potkat lásku na celý život. A Patrik byl jednoznačně mým „Panem Dokonalým“. Znali jsme se sice jen letmo, od oslavy narozenin našich společných přátel, ale já na něj musela pořád myslet. Ty černé uhrančivé oči, dlouhé vlasy spletené do copu, mužné ruce a široká ramena. A hlavně sametový hlas, když to večer rozjel na kytaru... Prostě jsem se do něj zabouchla na první pohled. Jenže jsem se zoufale styděla dát mu svou náklonnost najevo. Zkrátka a dobře, první rande nám musela domluvit kamarádka, do které jsem snad čtrnáct dní v kuse neúnavně hučela.
Čím delší bylo čekání na onen velký den, tím se i zvyšovala moje nervozita. Ve skříni jsem měla už několik dnů připravený ideální outfit včetně doplňků, líčení a parfému a přesně jsem věděla, jak si učešu své neposedné vlasy. Zkrátka všechno mělo být perfektní.
Jenže, jak to tak bývá, člověk míní, Pánbůh mění, a vše nakonec dopadlo úplně jinak.
Začalo to tím, že na smluvenou schůzku přišel o půl hodiny později. Měli jsme se sejít před kinem, a já se tak bála, že kdybych se před mrazem schovala do foyer, určitě se mineme, až jsem venku promrzla na kost. I v sále jsem se klepala jako osika, takže mi můj Pan Dokonalý nabídl svoji mikinu, která byla tak propocená, že by se skoro dala ždímat (až později jsem se dozvěděla, že jeho tramvaj měla poruchu, tak musel několik kilometrů běžet sprintem v zimním kabátu).
Film byl dost o ničem, já tu zpocenou mikinu na sobě a můj protějšek se za celou dobu o nic ani náznakem nepokusil.
Od naprosté katastrofy nás už mohla zachránit jen cukrárna, kam jsme zamířili po kině. A jak jsme tak seděli proti sobě a dívali se dlouze do očí, konečně se to dostavilo. Onen známý pocit, tolik opěvovaný v romantických knížkách i písních. To známé svírání žaludku a příjemné šimrání v břiše, jako by mě lechtaly stovky motýlích křídel a...
Počkat! Příjemné? Tohle už ale není příjemné. Tohle je úplný opak slova příjemné. Ježiši, mně je ale blbě! To vše mi v mžiku prolétlo hlavou, když jsem se vydala úprkem na záchod odložit vše, co jsem za posledních pět let jedla (alespoň tak mi to ten večer připadalo).
Úplně zelená, telefonující do Austrálie skrz záchodovou mísu jsem doufala, že to Pan Dokonalý brzy vzdá, odejde domů a nechá mě tu v hanbě zhynout (protože můj mobil zůstal pochopitelně v kabelce na stole, nemohla jsem si ani přivolat pomoc v podobě kamarádky).
Jenže on byl zoufale galantní a tolik se bál o moje zdraví, až se vydal na toaletu za mnou. Tady už snad do podrobností zabíhat nemusím. Nakonec jsme skončili na pohotovosti, kde mě hospitalizovali s podezřením na salmonelózu. Pamatuji se, že mi sestřičky tu noc přinesly třikrát lék na bolest, protože si myslely, že brečím kvůli bolavému břichu.
Jenže já plakala ze studu nad totálně a úplně projetým rande, nad největším trapasem svého života a nad promarněnou osudovou láskou, kterou jsem si s Panem Dokonalým mezitím vysnila.
A víte co? Příští den, když mě zrovna propouštěli domů, protože se salmonela nepotvrdila, se ve dveřích pokoje z ničeho nic zjevil. Byl to vážně on, Pan Dokonalý, a ještě mi donesl kytku! Tehdy to byl pro mě téměř nadpozemský zážitek, jak jsem byla šťastná.
Chodili jsme pak spolu skoro tři měsíce, což byl pro mě tehdy skutečně vážný vztah.
Vlastně ani nevím, kde je mu dnes konec, ale jsem si jistá, že na tohle první rande si i on dodneška pamatuje.
Radka
Na rande se mohou stát různé trapasy. O nich, ale hlavně o vašich přípravách na rande je dnešní téma...
Téma dne 16. 7. 2013: Příprava na rande
Geneze tohoto tématu je zajímavá. Kamarádka Radka mi vyprávěla, jak se chystala na jedno rande. Kterak se šminkovala, vyčesávala si vlasy, trhala obočí, zkrátka na sobě vytvořila hotové sochařské dílo, aby pak rande skončilo katastrofou. A tak mě napadlo téma: Příprava na první rande.
Pak mi Klárka v práci řekla, že příprava na rande je obecně zajímavé téma, a nemusí jít jen o první.
No a když jsem dával do kupy Radčin příběh, došlo mi, že pointa je hlavně v trapasu, který se stal. A tak mi k tomuto tématu pište své příběhy o tom...
- Jak jste se chystala na své (první, nebo jiné důležité) rande a jek to nakonec dopadlo?
Příběhy mi zasílejte do redakčního e-mailu:
- redakce@zena-in.cz
- Heslo (předmět e-mailu): RANDE
Za svůj příspěvek můžete získat hezký dárek, totiž hru Kama Poker od Albi. Tedy pokud ho pošlete do uzávěrky tématu 16. 7. 2013, 15.00 hodin a bude uveřejněn v novinkách magazínu.
Nový komentář
Komentáře
Snažila jsem se najít normálního chlapa asi 5 let. Už jsem skoro házela flintu do žita, ale pak mě kamarádka vzala v Plzni na rychlé rande https://www.rychlerande.com/rychle-rande-plzen.html dost jsem se smála, když mi to navrhla, ale mě to opravdu vyšlo. Našla jsem si tam svého přítele, který je úžasný. Měl ten stejný problém, také se nemohl seznámit, a tady nám to oběma vyšlo.
i to se stává
No jo, první rande má člověk ve vzpomínkách, ale i ta další

Já jsem myslela, že je to Sašin příběh, fakt. Dlouhovlasý muzikant...
lidicka — #7
jj,ten kluk je z toho tak vyřízený,že se chystá i odstěhovat ,asi aby jí nepotkal
Rande je už za mnou a stáří předemnou, ale ani my jsme nebyli jiní - divocí.
Vemte si to z opačné strany, kdyby se tohle stalo někomu s kým máte rande, tak ho kvůli tomu taky hned nepohřbíte. To se prostě stane a když se vám ten dotyčný líbí, tak proč v tom nepokračovat.
tak to bylo hustý tedy.
To musel být trapas
Nejlépe se na první rande připravila 17-ti letá holka z Brna, která se opila a pak na rande zmlátila nápadníka
. Problémy uklidnit ji měli dokonce i strážníci a zdravotníci.
Rikina — #5 Náhodou, aspoň se pobavíme. Pokud se s tím dotyčná už vyrovnala, tak není důvod to nedat k lepšímu.
Ony trapasy jsou po nějaké době opravdu vtipné, ale když se dějou, tak by se fakt člověk nejradši propadl a nikdy už na světlo boží nevylezl.
Uf, stát se mi to v 18cti, tak bych se propadla hanbou "do západního Německa", což tenkrát ještě bylo možno
a zcela určitě bych mladého muže nechtěla nikdy očkem spatřit, ne tak s ním ještě tři měsíce chodit.
Tento zážitek bych se pak snažila pohřbít do temných hlubin zapomnění a nevykládala bych to kamarádovi, co je redaktorem internetového babince.
JOjo, někdy to holt dopadne úplně jinak než by mělo.
Tak zážitek je to vskutku nezapomenutelný, jen škoda, že vztah trval jen tak krátce, dost možná mohl být hoch docela dobrým parťákem pro život...
on to byl docela hodný kluk, škoda, že známost dýl nevydržela.
tak to je neveselé vzpomínání, ale zase to byl hodný a "galanterní" hoch (jak se u nás s úsměvem říká)